Článek
Je voda od roku 2010 kvalitnější? Posuďte sami, já nijak zvlášť vysoký kvalitativní skok necítím. Ztráty vody ve vodovodním potrubí mezitím v letech 2010 až 2025 zaznamenaly pokles o 5 %. Těchto pět procent je vykoupeno trojnásobnou cenou vodného a stočného, která bude dále stoupat. Zvýšené náklady ale neodpovídají inflaci, vývoji mezd ani nelze násobné zdražení přičíst čemukoli jinému, než neefektivnímu aparátu správce vodovodů a kanalizací, zde mluvím konkrétně o Praze.
Spotřeba vody mezitím v Praze stabilně klesá, občané se chovají odpovědněji. Ceny se ale mezi roky 2010 a 2025 ztrojnásobily. Vypovídající je příklad nájemníků v malém 40 metrovém bytě, kteří na nedoplatku za vodu musí nyní vynaložit téměř 10 000 Kč zatímco v Polsku, Německu, Francii, Rakousku i Španělsku by platili za služby v hlavních městech o mnoho méně. Cena české a zejména pražské vody je tak zcela nevysvětlitelná. V důsledku toho mne čeká velice těžký hovor, na který již druhý den sbírám síly a upřímně mi není příjemné s těžkým srdcem sdělit mladé rodině, že 10 000 Kč místo na dovolenou nebo dobrou večeři vydají na nedoplatek za drahocennou pražskou vodu.
Začal jsem na základě zaslaného vyúčtování zjišťovat, jak je na tom Praha v porovnání s evropskými metropolemi a výsledek je směsí naštvání a zklamání. V bohatších i větších metropolích totiž hospodaří s vodou lépe a účtují svým občanům méně. Nechápu to.
Dvoučlenná rodina s dítětem ve 40 metrovém bytě zaplatí za vodu 16 000 Kč ročně.
Méně platí lidé v Berlíně, Vídni, Barceloně, Paříži a dalších městech s vyšší životní úrovní, průměrnou mzdou i násobnými počty obyvatel.
V porovnání s rokem 2010 stojí voda trojnásobek. Zdražování nekončí, naopak.
Před patnácti lety platili občané Prahy za vodné a stočné dohromady 56,51 Kč za metr krychlový. Při spotřebě 1000 kubíků ročně tak tříčlenná rodina platila zálohy 500 Kč měsíčně a na konci roku získala zpět přeplatek. Dnes je cena vodného a stočného na úrovni 151 Kč a vzrostla tedy přibližně trojnásobně. Pražané přitom s vodou šetří a ztráty ve vodovodech naopak rostou.
V Paříži se mezitím cena téměř nezměnila. Dnes zaplatíte za kubík pitné vody ve francouzské metropoli 4 eura, tedy zhruba 100 korun. V roce 2010 platili Francouzi eura tři, tedy 75 korun a nárůst zhruba 30 % odpovídá inflaci v patnáctiletém období - ti ale reagovali nepokoji a protestovali, jak mají ostatně ve zvyku. Němci žijící v Berlíně dnes platí 1,8 eura za kubík, tedy zhruba 48 korun. Cena německé vody se v období let 2010 až 2025 dokonce snížila.
Polská metropole Varšava také účtuje svým občanům méně a to 4 zloté za kubík, což je ještě nižší cena než v Paříži i Berlíně a voda je v hlavním městě Polska levnější na kubíku o více než 100 korun. Zprávy o zdražení pražské vody se ale stávají nepříjemnou mediální stálicí, zvlášť v posledních letech. Nárůsty cen jsou očekávány i v dalších letech.
Největší evropské metropole tak distribuují svým občanům levnější vodu a to zcela prokazatelně. Jak je to ale s kvalitou a ztrátami? Jsme v Praze alespoň v těchto metrikách lepší?
Odpověď je jednoduchá. Nejsme.
Berlín, Paříž i Varšava dosahují menších ztrát v potrubí a lépe hospodaří. V Praze jsme zaostalí a plýtváme
Kromě ceny vody v Praze je alarmující také efektivita samotné distribuce. Očekával bych, že zatímco platíme více než státy s vyšší životní úrovní, dochází alespoň k efektivnímu hospodaření a minimálním ztrátám. Opak je ale pravdou.
V Paříži jsou ztráty v potrubí menší než 10 %. V Berlíně dokonce ztratí pouhá 3 % vody, zejména kvůli pokročilému monitoringu narušení potrubí a německá metropole je tak jednou z nejefektivnějších v minimalizaci ztrát. Občané zde platí výše zmíněných 48 korun za kubík a cena stagnuje. Jak je na tom Praha? Správce vodovodní sítě se pyšní tím, že snížil ztráty na pouhých 15 %. Poláci se smějí - Varšava je na tom díky investicím do potrubí podobně jako Němci a ztráty dosahují 3-5 %, zatímco Poláci platí 4 zloté za kubík.
Nejdražší voda ze všech zmíněných metropolí je v Praze také vykoupena nejvyšší ztrátovostí a kvalita distribuce tak na základě předložených dat zcela prokazatelně neodpovídá vynaloženým prostředkům občanů. Odpovědnost, jak je v české společnosti zvykem, nenese nikdo. Občané jednoduše nekvalitní a drahou službu snášejí, protože nemají na výběr. Politici se otázce nepoměru v nákladech nevěnují, alternativní dodavatel či správce neexistuje a Pražané nejsou podobně jako Francouzi zvyklí na zdražování základních služeb reagovat protesty či nepokoji.
Kdo vysvětlí mladé rodině nevysvětlitelné?
V pondělí mne tak čeká náročný hovor, kdy se pokusím mladým rodičům vysvětlit nevysvětlitelné. Budu mluvit o čtrnáctitisícovém nedoplatku a nepochopitelně drahé pražské vodě, zatímco rodina jistě takto vysoký nedoplatek neočekává a věřím, že starostí mají s půlroční dcerou více než dost. Už tak rodina platí za nájem v malém bytě i se započtením služeb a energií zhruba 30 000 Kč. Částka 14 000 Kč většinově způsobená drahou vodou tak může být pro rodinu zcela zásadní. Kdyby alespoň pražské vodovody nebyly děravé a ztráty dosahovaly úrovně Paříže, Varšavy nebo Berlína, dalo by se to nějak obhájit. Takto jde jen o další předraženou a nekvalitní službu, bez které se ale občané neobejdou. Platit jí jednoduše musí.
Sám nevím, kde je problém a proč takto zásadní služba, jakou je dodávka vody, stojí v české metropoli násobky v porovnání s Německem, Francií nebo Polskem. Raději ani nezmiňuji situaci ve Švýcarsku, kde místní v hlavním městě Zurichu s minimální mzdou 125 000 Kč platí za vodu o 110 Kč na kubický metr méně, než Pražané.
Občané Prahy i zmíněná mladá rodina by si rozhodně zasloužili odpověď.
