Výsostné postavení žen v židovské ortodoxní komunitě

Úvodem článku je důležité vyjasnit, kdo je Žid a kdo je žid - ten s velkým Ž je příslušníkem národa, stejně jako Američan, nebo Ir. Američan také může žít v Indii a stále být Američan, stejně tak Žid nemusí být občanem státu Izrael.

Naopak žid s malým ž je vyznavačem judaismu, tedy věřící stejný jako křesťan nebo muslim. V tomto článku popisujeme život ortodoxních židovek, tedy ve smyslu příslušnosti k věřící komunitě židovstva. Na mém příkladu je pak jasné, kdo je kdo - jsem Žid, ačkoli nejsem žid. Tedy původem patřím k židovskému národu, ale nejsem vyznavačem judaismu a tak nepatřím ke komunitě věřících židů.

I s nástupem Donalda Trumpa v USA sílí hlasy konzervativních křesťanů, kteří zejména bojují proti homosexuálům a potratům, zatímco pozice žen v křesťanské komunitě je pro nás Evropany poměrně známá. Na Blízkém východě mezitím získávají vliv konzervativní muslimové a o jejich víře je známo mnoho, ačkoli o rozdílech mezi směry a naukami islámu ve vztahu ke svobodám či právům žen by také mohl vzniknout hezký článek.

Dnes bych rád uvedl čtenáře do jiného prostředí - ortodoxní židovské komunity, se zaměřením na práva, povinnosti a svobody židovek. Málo se mluví o pokrokovosti judaismu, ačkoli je starší než křesťanství i islám, které z něj paradoxně vzešly. Židé odjakživa mysleli na své ženy a již v 6. století, kdy byl dokončen Talmud, lze pozorovat nebývale uznávanou a rozsáhle popsanou pozici ženy, kdy už tehdy ženy v množství záležitostí rozhodovaly samy, nepodléhaly svým mužům a ti naopak museli ctít množství přikázání vedoucích k jejich zdraví, štěstí i harmonickému životu. Touto naukou, ačkoli rozšířenou rabíny o nové pohledy a výklad vůči moderním záležitostem, se židé řídí dodnes.

,,Domovem muže je jeho žena", uvádí v jedné pasáži Talmud, kniha diskusí rabínů, která se volně překládá jako „učit“, tedy nekonečně debatovat a rozvíjet v knize obsažené vědění židovstva, které bylo postupně rabíny vkládáno po tisíce let a dokončeno mezi lety 500 a 600 našeho letopočtu. Narozdíl od dogmatického výkladu Bible ortodoxními křesťany a Koránu muslimy, nabízí židovství v rámci She'elot U'Teshuvot - otázek a odpovědí - soudobý výklad Talmudu vůči situacím moderního světa, jako je například vztah k umělé inteligenci, právům homosexuálů, postojů ke klimatu a podobně. Židovství, i to ortodoxní, se tak může vyvíjet a zaujímat efektivní postoje s daleko pružnější dynamikou, než novější náboženství ze židovství vycházející - tedy islám i křesťanství.

Halacha je poté soubor pravidel, kodex a nejvyšší zákon, doslovně překládaný jako způsob cesty - tedy návod, jak dodržovat božská přikázání a vést počestný život. Cílem židovství totiž je, aby byl člověk spravedlivý, úctyhodný a počestný v očích Boha, jediného beze jména i tvaru.

Ačkoli jsou židé velmi bohabojní a dbalí příkazů v obou posvátných knihách obsažených, neznalého čtenáře překvapí značná pokrokovost vědění Talmudu a halachických příkazů, zejména ve vztahu k ženám. Ortodoxní židé mysleli na fyzickou i psychickou pohodu ženy, její štěstí, práva a ochranu. Závazná halachická pravidla upravují rozvod na popud ženy, intimní život, ochranu dětí i vztah a úctu k ženám po klimakteriu, kdy již nejsou schopné plodit děti.

Některá, ačkoli v dnešním světě úsměvná, vědění Talmudu a přikázání Halachy dokládají, jak moc si židé svých žen váží a s jakou úctou přistupují k jejich jedinečné roli matek, manželek a nositelek vědění. Komplexnost, pokrokovost a skoro až „feminismus“ židů obsažený v nauce sepsané v 6. století, je i dnes zarážející.

Pojďme se podívat na některé práva, povinnosti a opatření k harmonickému vztahu mužů a žen v ortodoxní židovské společnosti podle Halachy a Talmudu.

Tento citát z Talmudu dokládá, že největší radostí židů jsou jejich děti a rodina je nadevše. Pokrokoví židé si však již v 6. století uvědomovali, že spokojenost žen je klíčová k úspěšné výchově velkých rodin a žena musí být šťastná, zabezpečená, opečovávaná a svobodná ve svých rozhodnutích. Klíčovým přikázáním Halachy je Peru U-Revu, tedy ploďte a množte se, ne nadarmo Talmud uvádí, ,,Nezadaný člověk žije bez radosti, bez požehnání a bez dobra”, židé tedy tvoří páry za účelem manželství a zákona dbalý žid by měl být ženatý již ve svých 20 letech.

Žena má ale vždy právo odmítnout styk s mužem a ten nikdy nesmí na ženě vynutit cokoli - už vůbec ne styk - násilím. Zcela zapovězeno je bití a nadávky ženám na veřejnosti, které aktéra zcela diskvalifikují ze společenského života a nenajde již v ortodoxní komunitě podporu. Židovská žena není podřízena svému muži, rozhoduje zcela sama o svých záležitostech i případném rozvodu a výchova dětí je automaticky záležitostí ženy, opět v souladu s učením Talmudu. Ačkoli mají věřící židé oddělené role pro muže a ženy, ženské role nejsou nijak ponižujícími, nemusí manžela poslouchat a natož vyžadovat jeho souhlas při jakékoli činnosti nebo nakládání s rodinným majetkem.

Po manželství, které běžně probíhá mezi mladými páry ve věku 18 až 20 let nastává období jednoho roku, kdy muž neopustí místo svého bydliště a musí zabezpečit svou manželku a učinit jí šťastnou. Nesmí odejít ani do války, za prací či navštívit rodinu, je-li jejich bydliště příliš daleko.

Ve vztahu k ženám existuje množství halachických příkazů popisujících velmi konkrétní situace,

K intimnostem ale smí mezi židy docházet pouze v manželském svazku. Zajímavé je, že Halacha i Talmud na jedné straně výslovně uvádí nutnou dobrovolnost aktu ze strany žen a na druhé straně „přikazují“, jak často musí zákona dbalý žid uspokojovat svou manželku, vyžaduje-li intimitu právě ona, neboť harmonie v manželství se podle Talmudu buduje právě skrze fyzickou blízkost manželů.

Narozdíl od povinností žen, která není v židovské nauce specifikována vůbec, přikazuje Talmud mužům výslovně - cit. „Muž nesmí ženu krátit na jejím manželském právu.“ Jak mají plnit své manželské povinnosti je konkrétně specifikováno také,

Židé také věří, že jakýkoli zlý čin - například nevěra - vyvolá obdobné chování u druhého z páru. Není tak nadřazena či více trestána ženská nevěra, naopak muž je-li nevěrný, ztrácí nárok na úctu manželky a takové manželství je rabínem rozvedeno bez nutnosti dalších přečinů.

První manželství je posvátné a smrt první manželky Talmud popisuje jako cit. „že zemře-li za života muže jeho první žena, je to jakoby byl zbořen chrám, jeho svět potemní.“ Židé jsou přesvědčení, že muž nemůže milovat nikoho tolik, jako svou první manželku, kdy se i při druhém svazku předpokládá, že lásku k první manželce ta druhá nedokáže nikdy překonat.

Stejně jako byla dle Starého zákona Eva součástí Adamova těla, je dítě součástí ženy až do jeho prvního nádechu. Židé vždy upřednostňují zdraví a život samotné ženy, dokonce i v situacích, kdy by museli vybírat mezi ní a životem dítěte, které v sobě nosí.

Antikoncepci židovství povoluje, ale jen tu hormonální. I navzdory přikázání množit se a mít mnoho potomků, je myšleno na zdraví žen, zejména těch mladých, kde by porod mohl vyvolat zdravotní komplikace a dokonce ženě ublížit. Minimálním přikázaným počtem potomků u manželů jsou dva, ti jsou ale dle víry židů zcela závislí na matce a ta tudíž musí jejich porod hlavně přežít a nesmí se jí i v zájmu ostatních potomků a zajištění budoucích generací nic stát.

Progresivní postoj k tématu potratů si ortodoxní židé udržují dodnes, kdy do 40 dnů není považováno embryo za dětský zárodek, do 6 měsíců není dítě považováno za schopné života bez matky a ohrožuje-li dítě matčin život až do doby jeho prvního nádechu, bude matka preferována při úvahách o záchraně pouze jednoho z nich a souvisejících lékařských zákrocích.

Těhotenství je posvátné období. Žena má právo na takovou stravu, jakou si přeje a dokonce smí porušit i zásady košér přípravy pokrmů. Vše je v těhotenství dovoleno a záleží hlavně na chutích a psychické pohodě. Během všeobecného půstu při jom kipur mají těhotné výjimku a mohou jíst tolik, kolik potřebují.

Židovství tak ctí primárně vůli matky, neboť předpokládá její chuť mít co nejvíce potomků, a nechává matku rozhodnout o množství zásadních otázek bez zásahů externích autorit. Potraty, antikoncepce, ale i uvolnění stravovacích a náboženských rituálů během těhotenství je pro židy samozřejmostí a primárním cílem je zdraví, pohoda a štěstí ženy-matky. Zajímavostí je, že porod smí u hluboce věřících židů provádět pouze ženy-lékařky a funkce porodnice je v ortodoxní společnosti jedna z nejlépe placených profesí vůbec.

Role mužů a žen byly stejně jako u ostatních kultur 6. století striktně rozděleny, v tom židovství nejde proti dobovým zvyklostem, je však povinností muže dbát o psychické, materiální i fyzické zdraví žen během každodenního soužití manželů. Ženě je třeba děkovat za vybudování domova, ocenit jí při návratu z práce, války a dnes i služebních cest - manželka je vnímána jako mužův chrám, opora i garantka budoucnosti celého národa Židů a těší se tak souvisejícímu výsostnému postavení a právům mezi věřícími.

V Talmudu nebo Halaše obsažená přikázání a související nauky tak v mnoha případech překonávají vnímání světa 6. století svou pokrokovostí, akcentem na rovnoprávnost a povinnosti muže jednat počestně, respektovat svou drahou polovičku a vyžadovat její souhlas či názor při množství činností v té době spadajících výhradně do mužské sféře působnosti.

Moderní výklad Talmudu si zachoval svou progresivitu i ve vztahu k mnoha v jiným nábožensky kontroverzním tématům, například u vztahu židů k homosexualitě. Dle židovského vědění je „Vše krásné, co pochází od Boha“, tedy i homosexuální židé jsou vítáni mezi věřícími. Odmítavě se ortodoxní židé staví ke změnám pohlaví, neboť i kastrace nebo zákroky vedoucí k umělé sterilizaci jedince jsou vnímány jako hrubě v rozporu s židovskou naukou a zásahem do díla Boha, jehož výtvory nesmí být pozměněny.

Narozdíl od postojů moderní katolické církve, která vnímá homosexualitu jako smrtelný hřích a potrat i v případě ohrožení života ženy jako vraždu, lze mluvit o ortodoxních židech jako o osvícené, ačkoli velice konzervativní a hluboce věřící společnosti.

Závěrem bych chtěl poděkovat Šárce Novákové, která na téma žen v ortodoxní židovské komunitě sepsala neobvykle kvalitní, ucelenou a v českém jazyce dostupnou bakalářskou práci. Jde o obsáhlé, důsledně ozdrojované a poučné dílo, které tisíce let tradic a zvyků v židovské komunitě poodhalí a vysvětlí i českým čtěnářům. Uvádím jí níže v seznamu zdrojů a doporučuji všem zájemcům o téma si tuto práci přečíst.

Použité zdroje: