Zakázaná pochoutka nejbohatších. Ti musí podle tradice během jídla skrýt svou tvář před Bohem

V michelinské restauraci St.-James in Bouliac ve francouzském Bordoaux se schází ta nejbohatší společnost 120 předních restauratérů a hoteliérů asociace Relais and Chateaux. Ti sedí u stolu zahaleni v kápích a čekají, až jim šefkuchař Jean-Marie Amat naservíruje zakázanou a mýty opředenou pochoutku. Pečeného strnada naloženého v armagnacu.

Večeře stojí 3 000 amerických dolarů (73 500 Kč) a hosté musí svůj zážitek uchovat v tajnosti, jídlo je totiž od roku 1979 zakázáno francouzskou vládou a hrozí jim vysoké pokuty. Účastníci dle starobylé francouzské tradice věří, že při pojídání strnada musí skrýt svou tvář před Bohem pod kápí, aby skryli svůj dekadentní čin před zraky všemohoucího.

Jedna z návštěvnic večeře, paní Le Coze, shrnula zakázaný zážitek takto, „Je to jako nevěra - byla ve Francii vždy, manžel je nevěrný, manželka je nevěrná, všichni to vědí. Stejně je to i se strnadem v armagnacu,“ tvrdí v rozhovoru pro New York Times.

Tradiční příprava strnada, aby mohl být servírován labužníkům, obsahuje několik krutých kroků. Nejprve je třeba zvíře chytit do sítě a oslepit, nebo nechat v temné kleci, poté - zbaven vědomí, zda je den, nebo noc - je ptáčkovi servírována potrava bez přestávky a ten jí a zvětší se do až dvojnásobných rozměrů.

Jakmile je zvíře vypasené, je vhozeno zaživa do vinného destilátu, Armagnacu, kde se utopí a vdechne nápoj tak, že se jím tělo ptáka prosytí. Poté, naložený v nápoji, je pečen vcelku a dochází ke karamelizaci peří a těla ptáka v reakci s nápojem.

Pokrm je konzumován taktéž vcelku, kdy se pták drží za zobák a vše krom zmíněného zobáku je jedním soustem snězeno a sežvýkáno, to zahrnuje i kosti a vnitřnosti zvířete napuštěné vinným destilátem. Zvíře po celý proces přípravy neuvěřitelně trpí, což je ale ve francouzské kuchyni běžné i u jiných pokrmů - například vyhlášených husích a kachních jater foie gras.

Jedním z důvodů, proč francouzská vláda v roce 1979 toto jídlo zakázala, byl kromě krutého zacházení ze samotnými zvířaty i fakt, že populace tohoto zpěvného ptáka dramaticky klesla, právě kvůli jeho lovu za účelem servírování tradičního pokrmu.

I v současnosti, během migrace strnadů ze severu na jih, padne z celkových 300 000 ptáků putujících přes území Francie přibližně 10 % za oběť lovcům, kteří je poté ilegálně nabízí k prodeji pro vybranou smetánku. Zákaz ve Francii naopak namísto upuštění od tradic naopak podnítil majetné k vyhledávání zakázaného zážitku a cena strnadů strmě vzrostla.

Šéf francouzské organizace pro ochranu ptactva Allain Bougrain Dubourg k tradičnímu pokrmu dodává: „Nedělají to kvůli gastronomii, je to jen prostředek k pozvednutí jejich společenského profilu.“ Odhaduje, že populace strnadů poklesla v letech 2000 až 2014 o 20 až 30 % právě kvůli jejich častému lovu.

Francois Mitterand byl levicovým politikem a prezidentem Francie v období 1981 až 1995. Když umíral stářím, uspořádal pro své známé opulentní hostinu, kde se podávaly ústřice, lanýže a právě i strnad na armagnacu. Prezident si přál tuto zakázanou pochoutku jako své poslední jídlo a dle svědectví snědl ptáky hned dva. O několik dní později zemřel, aniž by jedl cokoli dalšího - přesně tak, jak si přál.

Strnadi to tedy budou mít s Francouzi ještě těžké, protože proti nim stojí národ známý svou touhou po „zakázaném ovoci“ a v čele s prezidentem se místní boháči nebojí obcházet a porušovat zákony, když jde o nedosažitelné zážitky.