Zášť, strach a závist. Okamurův projev k Novému roku nabízí to nejhorší z politiky

S Novým rokem přichází také tradiční projevy státníků, které naznačí, jakým směrem a jak intenzivně se bude politika vyvíjet v roce následujícím. Společensky nejdůležitější jsou pak projevy čtyř nejvyšších ústavních činitelů, tedy prezidenta republiky, premiéra a předsedů obou komor Parlamentu České republiky.

V tomto kontextu začnu pozitivně a ocením především projev Andreje Babiše, který se nesnížil ke konfrontaci či kritice minulé vlády a přednesl pozitivní, sjednocující a motivačně laděný projev. Myslet si o Babišovi mohu cokoli, ale rozhodně se mohl předseda ANO utrhnout ze státnické role více a využít Nový rok k daleko více konfrontačnímu a polarizujícímu projevu. Neudělal to a projev je třeba ocenit i přesto, že mi hnutí ANO není příliš po chuti. I prezident se proti politickým oponentům nevymezoval a ačkoliv nyní vede s Babišovou vládou spor o Filipa Turka na hraně ústavnosti, pojal svou řeč opět pozitivně a jmenoval české sportovce, vyznamenané hrdiny a dokonce ocenil i podnikatele Daniela Vávru, který rozhodně nepatří k jeho fanouškům. Petr Pavel tak pojal svou roli prezidenta důstojně a a ani jeho političtí odpůrci neměli příliš důvodů ke kritice a projev hlavy státu vesměs taktéž až na několik výjimek přijali pozitivně.

Nový rok je svou symbolikou obdobím naděje, tedy příslibem, že se bude České republice a každému z nás dařit lépe než v roce předchozím a jen málokdo by v tomto svátečním období pomýšlel na zdůrazňování odporu, závisti, nenávisti a pomsty. Snad kromě Miloše Zemana, jehož tradiční vánoční poselství v minulých letech doprovázela ona zášť vůči politickým oponentům, ale byla veskrze skrytá a projevovala se dvojsmysly, narážkami a tradičními Zemanovými bonmoty, jejichž pointa nebyla vyřčena přímo, ačkoliv jí každý pochopil.

Svou roli předsedy Poslanecké sněmovny, symboliku Nového roku a společenskou odpovědnost spojenou s nejvyšší ústavní funkcí ale zřejmě nepochopil Tomio Okamura, který pronesl jeden z nejtvrdších a nejvíce konfrontačních projevů za celou dobu své politické kariéry.

V desetiminutovém projevu Tomia Okamury zazní slovo katastrofa celkem dvanáctkrát v rozličných kontextech. Prvně je podle lídra hnutí SPD katastrofou válečné štvaní Bruselu, který žene Evropskou unii a Česko do třetí světové války. Posléze je katastrofou nedostatek ruského plynu, kvůli němuž opouští české firmy tuzemskou ekonomiku a stěhují se do Číny nebo Indie. Dále je katastrofou rozvrat zdravotnictví, které kolabuje a ekonomika se potácí v nesnázích způsobených katastrofální vládou Petra Fialy.

Dále předseda Poslanecké sněmovny nezapomněl ani na označení Ukrajinců jako zločinců a vlády Volodymyra Zelenského jako vojenské junty. Dodal, že zbraně zasílané Ukrajině nefungují, jsou málo účinné a Rusové je zničí ještě předtím, než dojde k jejich přesunu na frontové linie. Česká republika je podle Okamury vykradenou a podmaněnou zemí, kde 47 % občanů v nájmech žije v příjmové chudobě a cizinci tyto občany nejen okrádají, ale Češi také mají kvůli cizincům nižší mzdy a nedostupné bydlení. Kromě práce, peněz a životní úrovně podle Okamury cizinci také zhoršují bezpečnostní situaci a Česká republika se potýká s rostoucí kriminalitou. Lídr SPD také nezapomněl na propagaci ruského plynu, jehož nákupy zmiňuje v desetiminutovém projevu celkem čtyřikrát a podle Okamury je právě ruský plyn cestou k většímu bohatství českých občanů.

Katastrofa, třetí světová válka, ukrajinští zločinci, podmaněná země, chudoba a rozvrat ekonomiky i zdravotnictví. Tak ocenil lídr jedné z vládnoucích stran úsilí českých občanů, firem a politiků v uplynulém roce, protože ekonomiku a životní úroveň v České republice zdaleka nevytváří jen politici. Většina práce spočívá na bedrech zaměstnanců, podnikatelů, rodičů a studentů, tedy občanů České republiky.

Těmto lidem Okamura ve sváteční čas také nezapomněl připomenout zlatou toaletu Timura Mindiče na Ukrajině, snad aby se při Novém roce dostatečně naštvali a o to více záviděli nebo odmítali jakoukoli pomoc napadené zemi.

Co naplat, že jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa s vyspělým sociálním, zdravotním i vzdělávacím systémem a těšíme se nadprůměrného bohatství a v otázce chudoby jsme na tom lépe než většina evropských zemí. V kontextu novoročního projevu nejsou ale tolik závadná samotná slova předsedy Poslanecké sněmovny, nýbrž jeho původ a osobní příběh.

Je to právě Okamura, koho Česká republika přijala, umožnila mu uspět a byl to stát, tedy všichni občané, komu lídr hnutí SPD především vděčí za svůj úspěch, který vygradoval dosažením pozice třetího nejvyššího ústavního činitele. Ostatně není náhodou, že prvním cizincem v historii samostatné České republiky, který získal pozici předsedy Poslanecké sněmovny, je právě Tomio Okamura.

Lídr hnutí SPD si osobně zažil šikanu, pobyt v dětském domově a vykonával rozličné špatně placené profese, aby svou pílí a vervou vystoupal do pozice bohatého a dobře zajištěného muže, který se těší všem výdobytkům evropského života v blahobytu, bohatství a svobodě. Na tomto úspěchu má lví podíl samotný Okamura, ale kolik dalších pomyslných Okamurů nyní Česká republika hostí v roli dětí a nadějných studentů z ciziny, jen aby nyní poslouchali, jak jsou pro společnost škodliví? Okamura varuje před cizinci, ale sám se narodil v Tokiu a jako cizinec působil v České republice, kde se těšil z péče českého státu, ačkoliv se občanem podle vlastních slov stal až v roce 1994, kdy mu bylo 22 let.

Po 31 letech od získání občanství se migrant narozený v Tokiu, který pobýval v dětském domově, stává předsedou českého parlamentu. Takový silný příběh by si bezesporu zasloužil uznání, kdyby to nebyl právě Tomio Okamura, který inspiruje k nejnižším lidským pudům, jakými jsou závist, zášť, strach a nenávist vůči jiným lidem v horší situaci. Když byl dominantním politikem odmítajícím cizince Miroslav Sládek, bylo možné jeho slova obhájit obavami, rasovými motivy nebo prostým, leč upřímným přesvědčením.

Tomio Okamura je ale jiný. Slova o odmítání cizinců pronáší jako cizinec, kterému se v České republice nebývale daří a apely na strach z odlišnosti pronáší ten, který je sám odlišný a Češi jej přesto přijali. K odmítání a diskriminaci cizinců vyzývá sám diskriminovaný Okamura, jehož vzhled byl prý v Tokiu natolik nepřijatelný, že jej Japonci šikanovali a odmítali, tudíž se v zemi podle vlastních slov nemohl cítit doma a v bezpečí.

Prostřednictvím své maličkosti se tak pokusím Okamurův přízemní, konfrontační a nevhodný novoroční projev vyložit jiným a pozitivním způsobem, protože Nový rok není čas, kdy bychom měli sklouznout k nejnižším pudům i vůči těm, kteří nám jindy přijdou odpudiví a závadní. Ostatně sám Okamura v projevu zmiňuje, že přeje vše dobré i těm, kteří ho nenávidí. Troufnu si ale tvrdit, že si předseda Poslanecké sněmovny a lídr SPD nezaslouží nenávist, protože je to právě ona nenávist, která živí jeho politické ambice a zajistila mu v prvé řadě onu funkci prominentního státníka a možnost pronášet projevy s celospolečenskými dopady.

Tomio Okamura si zaslouží pochopení, reflexi a detailní rozbor, protože je odrazem nás všech. Byli to Češi, kdo lídra SPD přijali a svou tolerancí i zákony umožnili, aby byl v České republice úspěšným podnikatelem a politikem. Byli to opět Češi, kdo Tomiu Okamurovi svěřili své hlasy a do funkce předsedy Poslanecké sněmovny jej tak zprostředkovaně dostali. Do třetice to jsou také Češi, kdo bilancují nad jeho slovy a buď je přijmou, nebo odsoudí a na závěr to budou znovu Češi, Moravané a Slezané, kteří rozhodnou o Okamurově budoucnosti. Kdyby Češi nenáviděli cizince, jen těžko by Okamura získal opakovaně mandát a mohl vystoupat až na politické výsluní. Kdyby Češi záviděli, jen těžko by se nechali zastupovat movitým podnikatelem Okamurou, který na politice značně vydělává a vysává vlastní partaj, které proudí stovky milionů korun od daňových poplatníků. Kdyby Češi upřednostňovali strach před odpovědností, jen těžko by extrémní politické partaje dosáhly nejhoršího výsledku za uplynulých 12 let. A na závěr, kdyby Češi skutečně nenáviděli a odmítali Ukrajince, jak si Okamura představuje, jen těžko by stovky tisíc uprchlíků našly bydlení, práci a staly se v porovnání s jinými etnickými menšinami u našich sousedů skoro až neviditelnou součástí české společnosti.

Je ale poněkud smutné, že člověk, který toho od České republiky a jejích občanů tolik získal, vrací lidem zpět to nejhorší a snaží se společnost přesvědčit, aby byla přízemnější, netolerantnější a závistivější než jakou je ve skutečnosti. Samotná existence Tomia Okamury na tuzemské politické scéně je totiž ironií osudu oním důkazem, že jsou Češi lepší než jaké je lídr hnutí SPD vykresluje.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.