Dřevěné makety místo tanků: jak maršál Rommel naletěl na britskou kamufláž

Důležitý zastírací manévr britských jednotek dostal název Bertram. Stály za ním dvě klíčové postavy: plukovník Dudley Clarke, vedoucí superutajované jednotky ‚A‘ Force a Geoffrey Barkas, filmař a režisér stojící v čele Středovýchodního kamuflážního velitelství (Middle East Command Camouflage Directorate).

Clarke byl mozkem operace. Nenápadný důstojník postupně vybudoval nejsofistikovanější dezinformační síť druhé světové války. Jeho jednotka používala dvojité agenty, falešné rádiové zprávy a propracované politické intriky k oklamání nepřátel po celém Středomoří.

Barkas byl v případě operace Bertram nadneseně řečeno jejím uměleckým ředitelem. Jako zkušený filmař pochopil, že poušť, ve kterém se manévr mělo odehrávat, je v podstatě obrovské „filmové plátno“ a celá operace musí proběhnout tak, aby zmátla diváky - tedy německé piloty a zpravodajce.

Vše se rozběhlo v září 1942, kdy Barkas dostal za úkol, aby do měsíce vymyslel, jak oklamat německý zpravodajský aparát.

Britský generál Bernard Montgomery tehdy připravoval další útok na severu fronty u egyptského El Alameinu (první bitva zde proběhla už v červenci stejného roku) , ale rozhodl se obalamutit svého německého protivníka Erwina Rommela, aby si myslel, že hlavní úder přijde z jihu. Barkas a jeho tým proto začali přemýšlet, jak velkolepou maskovací akci provést.

Na severu zamaskovali 600 skutečných tanků tak, aby vypadaly jako nákladní auta. V kódové řeči tato část dostala název „Sunshield“. Podobně ukryli i dělostřelecké zbraně, které nechali zmizet pod plátěnými stříškami ve tvaru nákladních aut. Tuto část operace nazvali Cannibal.

Současně na jihu stavěli falešnou armádu. Stovky atrap tanků nechali vyrobit z kovových trubek, dřevěných rámů a plátna. Na místě postavili také falešné skladiště, dokonce i falešné vodní potrubí, které se „budovalo“ tempem osm kilometrů denně směrem k fiktivnímu útočišti.

Ďábel se skrýval v detailech. Dva tisíce tun paliva ukryli do okopů – barely jednoduše postavili podél stran stávajících zákopů. Díky stínům je tak organizátoři ukryli před před leteckým průzkumem. Potraviny pak uspořádali do tvarů připomínajících džípy a zakryli kamufláží.

Nejgeniálnějším prvkem bylo už zmíněné falešné potrubí. Němci jeho stavbu pozorovali z letadel několik týdnů a podle tempa jeho budování vypočítali, že k útoku bude vše připraveno až několik dní po skutečném termínu bitvy.

Souběžně probíhala operace Canwell – elektromagnetická dezinformace. Po dobu čtyř týdnů falešný rádiový provoz simuloval komunikační síť 10. obrněné divize, aby vytvořil dojem, že tato jednotka se nepřesunula do oblasti útoku

1. října Montgromery zaútočil tam, kde ho Rommel nečekal - na severu. Německý vojevůdce naopak své jednotky rozmístil podle nesprávných údajů, které dostával od zpravodajců. Výsledek byl jasný - druhá bitva u El Alameinu skončila jasným spojeneckým vítězstvím a znamenala začátek konce německé nadvlády v severní Africe.

V případě operace Bertam se občas zmiňuje ještě jedno jméno, a to kouzelníka Jaspera Maskelyna. Ten v severní Africe skutečně během II. světové války působil a byl po určitý čas přidělen ke kamuflážnímu velitelství.

Po válce vydal knihu „Magic: Top Secret“, ve které tvrdil, že například  „nechal zmizet“ alexandrijský přístav, vytvořil falešné železniční depo a vedl tým, který oklamal Rommela před bitvou u El Alameinu. Jenže to vypadá, že ve skutečnosti jde jen o další velkolepou kamufláž, jak říkají někteří historici.

Zdroje: