Článek
Když se řekne Osvětim, většině lidí se vybaví jméno velitele Rudolfa Hösse. Jenže to byl jeho zástupce, rodák z českého pohraničí Karl Fritzsch, kdo během velitelovy nepřítomnosti učinil rozhodnutí, které navždy změnilo dějiny genocidy. Byl to on, kdo jako první nařídil použít Cyklon B na lidech.
Jak se z nepříliš vzdělaného chlapce z Mokřin (tehdy Nassengrub), které dnes patří pod město Aš, stal masový vrah?
Vstup do NSDAP a SS
Fritzsch se narodil se 10. července 1903 do rodiny kamnáře, vychodil základní školu, dál ale už moc oficiální vzdělání nepobral. I kvůli tomu, že se rodina často stěhovala kvůli povolání jeho otce. Začal se živit jako pokrývač, později jako lodní dělník na dunajské plavbě.
Velmi brzy začal tíhnout k myšlence německého národního socialismu. V roce 1930 proto vstupuje do NSDAP a SS. To mu nastartuje jeho rychlou a krvavou kariéru. V březnu 1933 začíná působit u pomocné policie v Regensburgu, velmi brzy je ale převelen do koncentračního tábora Dachau. Má zde na starost úřad poštovní cenzury, zároveň se ale naučí, jak se má „správně zacházet“ s vězni a získává pověst velmi schopné a zároveň brutálního bachaře. Působí zde celkem sedm let.
Portrét Karla Fritzsch
V roce 1940 se otevírá Auschwitz I a Fritzsch je jmenován prvním Schutzhaftlagerführerem. V praxi to znamenalo, že zatímco velitel Höss řešil administrativu a logistiku, Fritzsch byl absolutním vládcem nad životy vězňů přímo v lágru.
„Přišli jste do koncentračního tábora, ne do sanatoria“
Fritzsch proslul svými uvítacími proslovy k novým transportům. Jeho slova, která se dochovala díky svědectví přeživších, se stala esencí toho, jak se nacisté dívali na vězně:
„Nepřišli jste do sanatoria, ale do německého koncentračního tábora. Odtud vede jen jedna cesta ven – komínem krematoria. Komu se to nelíbí, může jít hned do drátů. Pokud jsou v transportu Židé, nemají právo žít déle než dva týdny, kněží měsíc, ostatní tři měsíce.“
Kvůli malé postavě si vysloužil ironickou přezdívku „Stäubchen“ (Prášek nebo Smítko), svůj komplex méněcennosti kompenzoval nepředstavitelnou krutostí.
Zdokumentován je případ z 29. července 1941, kdy strážní zjistili, že chybí tři vězni. Fritzsch pro výstrahu rozhodl, že dalších deset vězňů bude umučeno hlady. Za jednoho z odsouzených se jako náhradník nabídl františkánský kněz Maxmilián Kolbe. Po dvou týdnech Kolbe, který byl později za své chování kanonizován, ještě žil. Fritzsch ho proto nechal zavraždit smrtící injekcí.
Experiment, který změnil vše
Nejtemnější moment Fritzschovy kariéry – a zlomový bod holocaustu – přišel na přelomu srpna a září 1941. Velitel Rudolf Höss byl na služební cestě a Fritzsch dostal nápad. Do té doby byly masové popravy prováděny střílením, což ale vojáky SS psychicky vyčerpávalo a bylo to logisticky náročné.
Fritzsch věděl, že se v táboře používá krystalická látka Cyklon B k hubení hmyzu. Rozhodl se ji vyzkoušet na lidech.
Nechal utěsnit okna a dveře ve sklepě bloku 11. Dovnitř nahnal sovětské válečné zajatce a nemocné vězně. Poté vhodil dovnitř smrtící krystaly. Když se Höss vrátil, Fritzsch mu hrdě prezentoval výsledky svého „experimentu“. Účinnost plynu na velitele zapůsobila. Byla to chvíle, kdy se Osvětim změnila z tábora nucených prací a teroru na továrnu na smrt. Fritzschova iniciativa dala nacistům do rukou nástroj pro genocidu v měřítku, které si do té doby nikdo nedokázal představit.
Pád a zmizení v plamenech Berlína
V lednu 1942 je Fritzsch převelen do koncentračního tábora Flossenbürgu, zastává pozici vedoucího tábora ochranné vazby do Flossenbürgu. Zároveň se ale v dalších měsících rozbíhá vyšetřování, které jeho zářnou kariéru zastaví. SS se totiž začíná zajímat o to, jak se obohacuje na majetku zavražděných vězňů. Ten měl připadnout Říši, ale Fritzsch si zjevně dokázal část nechávat pro sebe.
Nakonec je obviněn i z vraždy, ve vazební věznici totiž pokračoval ve své brutálitě a svévolnému zabíjení vězňů. Na sklonku roku 1943 (nebo až 1944, zdroje nejsou v tomto jednotné) a je za trest poslán na východní frontu.
Konec „kata z Aše“ je obestřen tajemstvím, typickým pro konec války. Boje na východě ještě přežil, jeho stopa ale mizí v květnu 1945 během bitvy o Berlín. Ačkoliv se objevily spekulace o jeho přežití a dopadení tajnými službami, nejpravděpodobnější verze hovoří o tom, že zemřel v ruinách hlavního města Říše – buď v boji, nebo vlastní rukou.
Zdroje:
