Článek
Jen pár kilometrů od severočeských Vejprt najdete rozlehlou přehradu. Před několika desítkami let tu ale bylo ještě poměrně pulzující město, byť to byl částečně už jen odlesk dávné slávy z dob, kdy tu žili původní německy mluvící obyvatelé.
Pojďte si projít příběh města Přísečnice, německy Pressnitz, které muselo zaniknout kvůli vodě.
Od stříbrných dolů k hornímu městu
V oblasti žili lidé podle archeologických nálezů od pravěku, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1335. Tehdy Jan Lucemburský osvobodil cestující, kteří přes Přísečnici mířili do Chomutova a dalších podkrušnohorských měst, od placení cla. Přísečnice totiž už tou dobou patřila mezi významné obchodní cesty z Čech do sousedního Saska.
Přísečnice na historické pohlednici, cca 20. léta 20. století
Další zmínka je stará jen o čtyři roky později a dokládá existenci stříbrných dolů. Ty byly pro další rozvoj lokality stěžejní. Díky nim se totiž začala poměrně rychle rozvíjet. Postupně zde byl založen gotický kostel svatého Mikuláše (později přestavený v barokním stavu) a místní hrad. Některé historické prameny hovoří o tom, že v tu dobu existovala v místě i mincovna. I tak se pořád jednalo o nevelký sídelní celek. V roce 1548 zde žilo jen něco kolem 170 obyvatel.
V roce 1546 povýšil Ferdinand I. Přísečnici na královské horní město. Zároveň ji umožnil používat městský znak.
Putovní kapely z Přísečnice dobývaly Evropu
Během staletí bylo město opakovaně vydrancováno a vypáleno. Například se tak stalo v březnu roku 1641 během třicetileté války, kdy Přísečnici nechal zapálit švédský generál Johan Banér.
Třicetiletá válka měla i dopad na místní těžbu stříbra. Ta během bojů výrazně utichla, částečně se hornictví obnovilo na počátku 18. století. Ale už za pár desítek let byla těžba ukončena a místní obyvatelé se začali zaměřovat na jiný způsob živobytí - například na paličkování. Zároveň tu začaly vznikat první putovní kapely, které Přísečnici později proslavily téměř po celé Evropě a jejich konec se váže až s první světovou válkou.
Mimochodem - zmínku o Přísečnici najdete i v knize Z Bagdadu do Stambulu od Karla Maye, kdy jedna z harfenistek, kterou potkal hrdina Kara Ben Nemsí v Damašku, prozradila, že pochází právě z Presnitz.
Přes Přísečnici nikdy nevedla železnice, což je i jeden z důvodů postupného úpadku města. Vedení města totiž její vybudování v polovině 19. století odmítlo a tak koleje vedli přes několik kilometrů vzdálenou, dnes už také neexistující obec Rusová.
Odsun Němců a poválečný úpadek
Nejvíce obyvatel měla Přísečnice v roce 1900, kdy zde žilo 4080 lidí a stálo zde 451 domů. V dalších letech ale počet obyvatel i domů postupně klesal. Místní život hodně narušila už zmíněná první světová válka, kdy i ostatní města a vesnice v horách trpěly nedostatkem potravin. Zmiňuje se o tom třeba v prosinci vydaný článek v magazínu Koktejl, který popisuje situaci v nedalekých Vejprtech.
Sochu Panny Marie Svatohorské najdete u silnice II/223
„Vejprtští hnaní zoufalstvím a anarchií rozkradli došlý vagón jablek dřív, než mohl být spravedlivě rozdělen mezi potřebné. Podobně dopadla i náročně zajištěná dodávka vepřového a skopového - ztratilo se všechno maso,“ uvádí se v textu.
V Přísečnici byl na konci války jedinou dostupnou potravinou tuřín, z něhož se pekl i chléb. Část místních dětí proto byla v roce 1918 dočasně převezena do Uher na zotavenou.
Další ranou byl odsun německy mluvícího obyvatelstva. Město se už poté nepodařilo dosídlit, v roce 1950 zde žilo jen 731 lidí. O dvacet let později to bylo pouze 395. Úbytek obyvatelstva korespondoval i s plány na vybudování vodní místní vodní nádrže.
Zbourat!
Úvahy o nové nádrži nad Chomutovem se objevily už v 60. letech. Souviselo to s dalším rozmachem těžby uhlí pod horami. Místní města a průmyslové závody potřebovaly víc pitné vody. Ze stejného důvodu vznikla v Krušných horách třeba i vodní nádrž Fláje na Mostecku, která byla vybudována v letech 1951 až 1964.
V zániku města Přísečnice a jejímu zatopení bylo rozhodnuto v roce 1961. Rozhodnutí padlo bez větší veřejné diskuse, což bylo v té době naprosto běžné.
Bourat se začalo v roce 1973 a demolování zabralo jen rok. Poslední domy si „zahrály“ v německém filmu Traumstad a v přímém přenosu byly odstřeleny. Příslušný kus snímků si můžete pustit na YouTube.
Kromě Přísečnice byly zbourány i obce Dolina, Kotlina a Rusová. Přehradu, která má rozlohu 362 hektarů a jejíž průměrná hloubka je okolo 50 metrů, si můžete prohlédnout z více než padesát metrů vysoké hráze. K samotné vodní ploše je vstup zakázán.
Zdroje:
