Článek
Josef Svoboda se narodil roku 193 ve Vlčicích. Vychodil pouze pár tříd měšťanské školy a šel do učení. Poté nejčastěji pracoval jako řidič.
Nepil sice alkohol, ale trpěl nadměrnou agresivitou a stihomamem. Neustále podezříval okolí ze zaujatosti vůči němu. Přitom okolí nebylo ani tak zaujaté, jako se mu vyhýbalo, protože jeho výbušná povaha byla známá.
Ve svých 25 letech se seznámil se svou budoucí ženou. Zhruba po roce známosti se vzali, nevěsta již byla těhotná. Svoboda ale začal ještě během prvního roku společného života svou těhotnou přítelkyni a později manželku bít. A vždy potom následovaly záchvaty lítosti a ublíženosti. Zkrátka ukázkové jednání domácího tyrana…
Své chování vůči ženě ale dramaticky stupňoval a zanedlouho již docházelo ke znásilňování, bití… Nicméně i v této neutěšené a přímo násilné atmosféře se narodilo 6 dětí – Josef, Karel, Zdeněk, Elena, Luděk a Libuše. Všechny se narodily vždy jeden až dva roky po sobě, protože v podstatě ihned po skončení šestinedělí Svoboda nutil svou ženu k sexu.
S přibývajícím časem se ale děti začaly stavět na stranu matky, protože viděly, jak otec matku bije a logicky se jim to nelíbilo. Navíc se museli velice často stěhovat, protože Svoboda byl agresivní i na sousedy.
No, on totiž Josef Svoboda nebyl vůbec žádný andílek – v minulosti zaútočil sekerou na jiného člověka. Ten jen s menším zraněním přežil a Svoboda tak dostal jen podmínku. Soud se nad ním tehdy smiloval jen proto, že byl živitel rodiny a měl doma malé dítě.
O pár let později byl ale Svoboda opět odsouzen – a tentokrát k trestu odnětí svobody v délce 2 let za znásilnění. A tak se stalo, že v době Svobodova věznění si paní Svobodová našla nového přítele…
Měsíce plynuly a Svoboda se vrátil z kriminálu. Jenže se začal chovat ještě hůř, pokud se to ještě vůbec dalo a mezi jiným zmlátil svou ženu takovým způsobem, že skončila v nemocnici. Také se pokusil znásilnit svou švagrovou…
Ve snaze od manžela odejít se paní Svobodová odstěhovala do jiné vesnice, ale nepomohlo to. Hádky vyústily v další brutální útok a Svoboda byl opět odsouzen – 1 rok a 8 měsíců. V té době si paní Svobodová podala žádost o rozvod a utekla k rodičům. Jenže mu v domě nechala děti s tím, že se o ně dokáže postarat nejstarší syn Josef. K sobě je chtěla vzít, až najde nové bydlení. To už ale bohužel nestihla…
Osudný den 28.2. Svoboda zřejmě zvolil proto, že se mělo konat rozvodové stání. Paní Svobodová už byla odstěhovaná a s dětmi se domluvila, že obě dcery a nejmladší syn za ní přijedou ze školy den předtím. Tři starší synové měli zůstat se Svobodou a uklidnit situaci. Jenže Svoboda si všiml svých dcer na zastávce autobusu a odvezl je nejdřív domů. Teprve na naléhání dcery je tedy odvezl k prarodičům.
Tchán ho odmítl pustit do domu a zavřel mu dveře před nosem. Svoboda se tedy pokoušel dovolat své ženy, ale ta jej ignorovala. A tak když Svoboda odešel, dostala jeho žena hrůzné tušení blížící se tragédie…
Svoboda se tedy vracel domů a uražeností v něm rostla obrovská agresivita. Kolem půlnoci dojel domů a viděl všechny tři spící syny. Vzal sekeru a zahájil brutální jatka. Jako prvního napadl nejstaršího syna, protože ten jediný se mu mohl postavit na odpor. Josef a Luděk údery tupou stranou sekery nepřežili a zemřeli hned, Karel zemřel později v nemocnici. Poslední syn Zdeněk se zřejmě alespoň chatrně bránil, i když mu to nebylo nic platné.
Po tomto masakru se rozhodl se rozhodl zabít také svou ženu a vydal se pro traktor. S ním ale dojel jen do Dolního lesa u Vlčic, protože píchl. Traktor tedy odstavil v zatáčce a šel pěšky.
Jenže zvuk traktoru slyšela manželčina rodina. Svobodova tchýně proto vyšla s dcerami před dům, ale nic neviděly a neslyšely. Sestra paní Svobodové se chystala na autobus na ranní směnu a poprosila sestru, aby ji doprovodila na zastávku. Po cestě nic neviděly, sestra odjela a paní Svobodová se vrátila domů a šla zase spát.
O pár chvil později se zde objevil rozzuřený Svoboda. Jeho první obětí v domě se stala tchýně, které sekerou rozbil hlavu. O chvíli později zemřel také tchán, jehož také ubil sekerou.
Hluk vzbudil Svobodovu ženu, proto vyskočila oknem a utíkala pro pomoc. Jenže ji viděl Svoboda a přikázal jí, aby se zastavila. Ta poslechla…
Svoboda ji odtáhl do domu, kde leželi v předsíni její mrtví rodiče. Ji mělo čekat to stejné, jenže se před ni postavily obě dcery. A obě za tuto „drzost“ schytaly ránu sekerou. Starší dcera ránu přežila a dokázala se dostat z domu ven, kde ji zahlédla dívka ze sousedství. Tato 17letá dívka se rozhodla jít rozzuřeného Svobodu uklidnit – a zaplatila za to životem. Svoboda ji udeřil sekerou takovou silou, že nebylo možné přežít. Paní Svobodová se ve stejnou dobu ukryla na půdě.
Mezitím se jeden soused vydal na policii pro pomoc. Svoboda zjistil, že za ženou na půdu se nedostane a zkoušel se zabít. Nejdříve oběšením, poté vlezl do rybníka a zkoušel se také umlátit sekerou. Nakonec došel k lomu a skočil z nejvyššího místa.
Jeho zběsilý útok přežily dcera, manželka i tchýně. Tchán zemřel o pár dní později, stejně jako odvážná dívka ze sousedství a mladší Svobodova dcera.
Josef Svoboda provedl nejvražednější masovou vraždu té doby, „překonala“ jej až Olga Hepnarová. Je zcela jisté, že za tento nehorázný čin by dostal trest nejvyšší – trest smrti. Na světskou spravedlnost ale nečekal…
