Článek
Blíží se doba výročí smrti talentovaného, hodného a především statečného kluka – teprve 16letého Petra Vejvody. Tento mladý a postavou spíše drobný hoch v sobě našel dost odvahy, aby se postavil schizofreničce Barboře Orlové, která ohrožovala jeho spolužáky na střední škole a především dvě zraněné dívky – Nikolu a Lucii. Jak víme, tato odvaha jej stála život. Je ale potřeba si jeho statečnost neustále připomínat.
Jak již bylo řečeno, Barbora Orlová byla velmi nemocná žena. V době svého hrůzného činu byla nepříčetná a místo zaslouženého vězení skončila v detenčním ústavu. Kdo vlastně byla tato žena, která již jednou útočila a tehdy jen zázrakem nevraždila?
Dalo se smrti Petra Vejvody předejít?
Pro pochopení celého případu se vraťme do roku 2012…
22.5.2012 se Orlová vydala do Základní školy v Havířově, kde napadla vychovatelku Lenku S. Ta přivedla děti z nultého a prvního ročníku do haly, aby si je vyzvedli rodiče. Po chvíli odcházela se zbylými dětmi do družiny, Orlové si nevšímala. Jenže ona ji během kratičké chvilky napadla. Bodala do ní nožem a než žena upadla do bezvědomí, slyšela, jak si Orlová bere jako rukojmí jedno dítě. To, které bylo nejblíž jejího dosahu.
Tuto holčičku Orlová odtáhla k toaletám, ale než se mohla dostat dál, ocitly se na chodbě učitelky a kuchařky. Kolem nich panoval naprostý chaos – děti vyděšeně plakaly, křičely, všude kolem byla krev…
Orlová hodila před kuchařky obálku a s holčičkou se zamkla v účtárně. Přes dveře pak komunikovala s policií. Požadovala, aby na místo přivezli souseda Romana H. A jeho přítelkyni. Pokud se tak nestane, holčičku oběsí. Ovšem na druhou stranu byla ochotná tuto holčičku za zmíněného souseda vyměnit.
Mezitím také začala vyptávat dívky a zapnula jí počítač. I v takové vypjaté chvíli přemýšlela naprosto chladnokrevně a jakmile se dívka na počítači zabavila, začala Orlová psát své prohlášení. V tu chvíli se ozvala policistka a zajímala se, jak je na tom dívka. Ta jen odpověděla a hrála si dál.
Po nějaké době dívka potřebovala na toaletu, jenže Orlová ji poskytla jen igelitový pytlík a na WC ji nepustila. Holčička dokázala malou potřebu vykonat a Orlová potom tento sáček vyhodila z okna. Policie mezitím vymýšlela vhodnou strategii a vymyslela lest. Jakmile začali s Orlovou mluvit skrz dveře a zjistili, že dívenka je dál od ní, pod oknem odpálili výbušku, která vyvolá stejný zvukový a světelný efekt jako trhavina, ovšem nikomu neublíží. V tu chvíli zásahová jednotka vyrazila dveře a Orlová skončila v poutech.
Dívka s vychovatelkou byly hospitalizovány v nemocnici a zatímco dívka byla fyzicky v pořádku, vychovatelka měla 11 bodných a bodnořezných ran a přežila jen s velkým štěstím.
Orlová skončila v Psychiatrické nemocnici v Opavě. Během pobytu zde byla nepřátelská a agresivní a zásadně nespolupracovala. Přesto lékaři zjistili, že se cítí pronásledována nějakým přístrojem, přičemž již jednou v psychiatrické nemocnici byla a tehdy, tedy v roce 2011, ji po nějaké době pustili do domácí ambulantní péče, ve které Orlová nepokračovala a projevila se tak u ní paranoidní schizofrenie.
Orlová byla přímo ukázkový případ této choroby a bylo doporučeno léčení ústavní formou. Znalec potom došel k závěru, že Orlová byla jako dítě v pořádku, ale v 5 letech ji těžce zasáhl rozvod rodičů. V pubertě měla sebevražedné myšlenky, později se třeba živila jako prostitutka. Její osobnost tedy byla hluboce narušena, chyběl jí kritický úsudek a schizofrenie v ní vyvolala pocit, že je sledována a ovládána. Toto chtěla vyřešit tím, že se zmocní bezbranného rukojmí, vymění ho za domnělého pachatele, toho přiměje k doznání a vykoná na něm pomstu.
Policistům později Orlová řekla, že nikoho nechtěla ohrozit nebo zabít a malé dívce že by určitě neublížila. Všechno prý dělala kvůli tomu, že jí terorizoval soused Roman H., který ji ovládal přístrojem. Tento přístroj prý sloužil k tomu, aby ona slyšela sousedovy příkazy. I ve škole prý tento hlas slyšela a vysmíval se jí. Orlová také psala dopisy a po přečtení měli kriminalisté jasno o tom, že Orlová psychicky opravdu v pořádku není….
Jak tato situace s domnělým sledováním vlastně vznikla?
Celkem 3 roky žila Barbora Orlová s přítelem, ale když tento vztah ztroskotal, odstěhovala se do Prahy. Po nějaké době se vrátila do Havířova, pronajala si byt v Ostravě a začala pociťovat halucinace. Měla tedy zatemněná okna, schovávala se před lidmi, kteří ji měli sledovat v koupelně nebo na WC. A z tohoto sledování obviňovala právě Romana H. Orlová pak najednou matce ohlásila, že do toho bytu už nevkročí a zmizela do zmíněné Prahy. Po čase se vrátila a bydlela u matky. A podle ní byla v tu dobu „v pohodě“. Sice málo mluvila, stranila se lidí, nesvěřovala se, nekomunikovala, byla uzavřená do sebe, bez přátel, kontaktů s okolím… Psala si deník, ve kterém líčila, jak je sledována.
V červnu 2011 Orlová na policii nahlásila, že se cítí ohrožená, že ji někdo odposlouchává a že má „něco v hlavě“, ale skončila na psychiatrickém oddělení nemocnice v Havířově. Po propuštění stále tvrdila, že je naprosto normální a že se nemusí s ničím léčit. Bohužel, její matka na ni také nevyvíjela žádný nátlak. Měla prostě strach, že už dceru neuvidí…
Čas od květnového útoku plynul a koncem roku 2012 museli kriminalisté podat návrh na zastavení trestního stíhání Barbory Orlové. I když platí, že každý je zodpovědný za své činy, existují i výjimky, mezi které patřila právě i Barbora Orlová. Bylo totiž prokázáno, že v době spáchání trestného činu byla nepříčetná. A protože v tomto státě platí princip, že nikdo není trestán za něco, co nemohl ovlivnit, byla Barbora Orlová „odsouzena“ pouze k ochrannému psychiatrickému léčení ústavní formou. To mělo trvat od 18.1.2013 do odvolání.
A když Orlová od svého činu neopustila brány Psychiatrické nemocnice v Opavě, kde dostávala léky a elektrošoky, za 2 měsíce lékařům řekla, že žádné hlasy neslyší, že přístroj je vypnutý. Nicméně léčba samozřejmě pokračovala a zhruba po roce Orlová dokázala odcházet z léčebny na dovolenku domů. Začala také plně spolupracovat s lékaři, účastnila se skupinové terapie, vyjádřila lítost a pobodané ženě napsala omluvný dopis.
A protože se zdálo, že Orlová je zaléčena a svou nemoc ovládá, v únoru 2014 jí byla ústavní forma léčení změněna na ambulantní. Musela pravidelně brát léky a chodit na kontroly. Jenže Orlové bylo po léku špatně, a tak se rozhodla jej vysadit. Když se nic nestalo, začala si myslet, že je úplně vyléčená. Jenže druhý den po vysazení zase uslyšela hlasy a paradoxně ji to utvrdilo v tom, že nikdy nemocná nebyla. To jen přístroj během její hospitalizace byl vypnutý…
Při nadcházejících kontrolách lékařům lhala o svém pravém stavu, tvrdila, že léky užívá a hlasy neslyší. Věděla přesně, co má říkat a jak se chovat. Doktory si dokonale omotala kolem prstu. De facto se naučila chovat jako zdravý člověk. Usmyslela si, že musí celý svět přesvědčit o své pravdě, ale ještě nevěděla, jak.
A proč zrovna Žďár nad Sázavou a její druhý, tentokrát vražedný, útok?
Jednou si pustila film Stalingrad a to slovo v ní i dlouho poté rezonovalo. Zadala jej tedy do internetového vyhledávače a zjistila, že se tak říká jednomu sídlišti ve Žďáru nad Sázavou…
Na eshopu si našla repliku vojenského nože, objednala jej s co nejrychlejším doručením a když odjížděla z domu, věděla, že se tam již nevrátí.
13.10.2014 Orlová nastoupila do vlaku směr Žďár nad Sázavou, ubytovala se v jednom hotelu a ráno se vydala do města. Na sobě měla mikinu, do které schovala nůž a pepřový sprej. Když kousek od hotelu spatřila osudnou budovu, Střední školu obchodní a služeb, zamířila tam. Zbývala půlhodina do začátku vyučování…
Studentka Nikola seděla v šatně na botníku a poslouchala hudbu ze sluchátek. Orlovou neslyšela, jen si uvědomovala šílenou bolest po ranách do hlavy. To ale bylo nic proti tomu, když Orlová vytáhla z mikiny nůž a přiložila jej Nikole na krk. Chytila ji za něj a vyvlekla dívku ze šaten. Jenže narazila na další studenty, což nečekala a rukojmí tak pustila. Nikola toho využila a začala couvat zpět do šaten. Orlová se chtěla otočit a dívku dohnat, jenže v tu chvíli se objevil student Petr. Stačil pronést jen jednu větu : „Nech ji být!“ Orlová jej beze slova bodla přímo do srdce a utíkala za Nikolou, která ale dokázala zamknout mřížové dveře, a tak byla před Orlovou v bezpečí. Protože logicky dívka nechtěla dveře otevřít, Orlová na ni začala stříkat pepřový sprej. Nikola tak z útoky vyvázla fyzicky jen s krvácející ránou na ruce.
Když se Orlová neúspěšně pokoušela dostat do dalších zamčených šaten, vešla do vestibulu studentka Lucie. Ve chviličce ucítila v obličeji pepřový sprej a jak ji někdo zezadu uchopil za bundu. Také začala pod bundou a mikinou cítit teplou krev, protože Orlová ji bodla do břicha. Než přijeli policisté, řekla Orlová Lucii, že mají napíchnuté mozky, ale že to brzo skončí, protože policie ji zastřelí. Těm potom řekla, že chce kulku do hlavy, jinak že dívku podřízne. Nastala tedy práce pro vyjednavače.
Na místo se vydali manželé Gruberovi a vzhledem k pravidlu, že k ženám pachatelkám se posílá žena vyjednavač, chystala se do akce paní Gruberová. Jenže Orlová ženu razantně odmítla a dialog tedy musel vést policista Gruber.
Ten byl ochotný vyslechnout si požadavky Orlové, ale chtěl se nejdříve přesvědčit o zdravotním stavu Lucie. I Orlové bylo jasné, že kdyby jí rukojmí zemřela, ztratila by jediný triumf, který má. Proto svolila s ošetřením. Jenže než Grubera k Lucii pustila, poručila mu sundat boty a pásek a sednout do tureckého sedu.
Když mu Orlová potom nedokázala odpovídat na kladené otázky, zaměřil se policista na Lucii. Naprosto účelově se Orlová měla dozvědět její jméno, protože ztráta anonymity rukojmí může pro agresora znamenat slabší motivaci mu víc ublížit. A tato taktika zcela vyšla, protože Orlová se trochu zklidnila. I přesto ale měla celou situaci pevně pod kontrolou, takže bylo poznat, že v této situaci není poprvé.
A protože se začal výrazně zhoršovat zdravotní stav Lucie, musel Gruber jednat. Nabídl se tedy místo Lucie sám a Orlová po chvilce váhání souhlasila. Gruber mohl zavolat záchranáře a před jejich příchodem si musel kleknout na kolena, otočit se směrem ke schodům a když Orlová dívku pustila, stoupla si za jeho záda a přiložila nůž ke krku. Když se ze schodů přiblížili kolegové ze zásahové jednotky, Gruber jim oznámil, že můžou dívku odnést a ošetřit.
A když Orlová byla přesně tam, kde pro zásahovku být měla, Gruberův kolega použil taser. Orlová dostala zásah a v posledním záškubu svalstva bodla. Nůž zasáhl Grubera do hlavy kousek nad uchem. Orlová pak skončila spoutaná na zemi, Lucii odnášeli na nosítkách, policista byl celý od krve z rány na hlavě, ale opodál ležel statečný 16letý student Petr… Bohužel, Petr zemřel a za ruku jej v tu chvíli držel vlastní otec…
Orlová skončila ve vazbě a čekala na soud. Byla převezena do Vazební věznice a Ústavu pro zabezpečovací detenci v Brně-Bohunicích. Došlo znovu na znalecké zkoumání, jestli je nebo není příčetná. Orlová sice nyní spolupracovala s lékaři víc než předtím, ale na základě znaleckého posudku muselo být stíhání Barbory Orlové v březnu 2015 zastaveno. Duševní porucha totiž znemožňovala, aby chápala smysl trestního stíhání. Státní zástupce tak podal návrh na uložení zabezpečovací detence a soud tento návrh přijal.
Každý rok se Barbora Orlová snaží dostat z detence do psychiatrické nemocnice, ale zatím jí to nebylo umožněno. Postupem času prý lituje svého činu a vyjádřila lítost nad Petrovou smrtí, nicméně jeho život se tím nevrátí. Kéž je pro nás jeho čin památkou na to, že statečnost není v každém z nás a že i děti nás tuto vlastnost mohou naučit. Protože kdy jsou děti ještě pořád dětmi?
