Článek
19.5.1993 byla v Plotišti nad Labem nalezena 3 mrtvá těla. Událost nahlásila příbuzná obětí. Po vstupu do kuchyně byla nalezena matka, v obývacím pokoji ležela starší dcera a v ložnici ležela mladší dcera. Sekera plná krevních stop stála opřená o vanu v koupelně a po bytě byla rozházená lana, jedno dokonce s nachystanou smyčkou. Na stole byla lahvička se rtutí, v kuchyni na stole ležel dopis s přiznáním…
Začalo pátrání po jediném podezřelém pachateli – otci od rodiny. Peca tento usvědčující dopis psal mezi jednotlivými vraždami, kdy nejdříve zavraždil starší dceru a matku a potom čekal na tu mladší dceru. Starší dcera zemřela po 9 sečných ranách, matka utrpěla 7 ran a mladší dcera dokonce 10 ran.
Již pár hodin po masakru byl Peca zadržen. Při zatýkání nekladl žádný odpor, nebyl agresivní, jen neustále brečel. Brečel i u pozdějšího výslechu, ale pouze z lítosti nad sebou samým. Nedokázal se zabít, neboť se tak moc litoval. Neoběsil se, protože by ho lidé viděli otevřeným oknem. Neutopil se, protože byl dobrý plavec. Neskočil pod vlak, protože žádný nejel.
Jaký měl ale důvod vraždit?
Peca se se svou budoucí ženou znal od dětství a jejich kamarádství postupně přerostlo ve vztah. Vzali se roku 1973 a po svatbě se narodily dvě dcery. Jenže brzo Peca propadl alkoholismu a násilnickému chování. To se začalo stupňovat vůči celé rodině a jeho neúcta k rodině vyvrcholila tím, že si našel milenku a roku 1987 se tak Pecovi rozvedli. Peca se ale odmítal odstěhovat z domu a jeho majetnické a násilnické sklony se stupňovaly s novou vervou, přičemž nejvíc mu dokázala odporovat a vzdorovat právě ta nejmladší žena z jeho rodiny – teprve 14letá dívka.
Když si na jaře 1993 Pecová našla přítele a Peca zjistil, že jeho návrat k rodině je krajně nepravděpodobný, rozhodl se jednat – v duchu hesla „když je nemůžu mít já, nebude je mít nikdo…“
V osudný den 19.5.1993 se Peca po školení v práci vydal do hospody už před polednem. Jako vždy vypil pár piv a po obědě došel domů. Chtěl být totiž doma dřív, než přijde manželka z práce. Ta přijela i s dcerou a došlo k hádce. Zdena po ní šla do koupelny a Peca do dřevníku. Tam uviděl sekeru a i s ní se vrátil do domu. Prakticky ihned začal masakr.
V pokoji zaútočil na starší dceru, která neměla nejmenší šanci přežít. Když z koupelny přišla matka a její pohled padl na mrtvou dceru, začal Peca sekat i do ní. Potom čekal na svou mladší dceru, která byla u babičky. Obě ženy došly ke vchodovým dveřím, ale Peca svou dceru zatáhl dovnitř a ta, když viděla vlastní matku se sestrou v kalužích krve, začala před svým vlastním otcem utíkat. Po jeho útoku jí chyběly prsty na rukou, protože si chránila hlavu.
Když měla babička pocit, že mladší vnučka nějak dlouho nejde, šla se podívat do jejich části domu a uviděla dívku v kaluži krve. Peca mezitím na těla položil květiny, převlékl se a utekl.
Po zadržení byl na Pecu vypracován znalecký posudek psychiatrický a psychologický. Nebylo zjištěno, že by Peca trpěl duševní nemocí, která mohla ovlivnit jeho úsudek v okamžiku vraždění. Stalo se tak jen díky tomu, že Peca byl sobec, alkoholik a majetnický člověk. Znalci u něj shledali pouze určitou poruchu osobnosti.
Státní zástupce při soudním přelíčení logicky požadoval doživotí. Peca byl nejdříve odsouzen na 25 let, ale odvolací soud dal státnímu zástupci za pravdu a Pavel Peca tak rozšířil řady českých doživotně odsouzených vrahů. On měl v pomyslném žebříčku pořadové číslo 19. Měl možnost požádat o podmíněné propuštění po 20ti letech. Nicméně toho se nedožil a roku 2012 zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci.
Zdroj: Legendy kriminalistiky
