Článek
Mám totiž pocit, že přesně takhle pobaveně mě pozoruje můj dotykový telefon, když se na něm snažím provést nějakou akci. Tohle zákeřné seskupení obvodů, tahle aliance elektronických součástek má totiž všechny živé organismy pěkně na háku. A proč by taky ne. Neexistuje totiž žádná páka, resp. žádné mechanické tlačítko, které by jej donutilo k jakékoliv činnosti, a to nemluvím přímo o spolupráci.
No jen si představte, že jste v hermeticky uzavřené neprůstřelné skleněné kukani (dejme tomu v účtárně, nebo ve výdejně nářadí) a buší na vás nešťastní zaměstnanci, kteří něco nutně potřebují. Zpočátku se trochu bojíte, protože jejich odhodlání je veliké a jejich pěsti na skle vypadají hrozivě. Ale jakmile zjistíte, že se OPRAVDU dovnitř - tedy na vás - nedostanou, uleví se vám, a pobaveně je začnete pozorovat v jejich marném snažení. A mám dojem, že tohle přesně teď dělá můj mobilní telefon. Ten zmetek který se honosí jménem jedné nejmenované známé firmy, si je totiž dobře vědom své ceny, kterou pro svého nositele má, a zároveň své „nedotknutelnosti“ kterou sám disponuje.
Což je sám o sobě paradox: jen si představte ten titulek - Nedotknutelný dotykový telefon.
A navíc s umělou inteligencí. Dokáže přesně vystihnout moment, kdy opravdu potřebuju volat, nebo zvednout někomu telefon. V tu chvíli se neomylně přepne do stavu „mrtvý brouk“. A můžu bušit do displeje jak chci, nadávat, třepat s ním v naději, že z něj vyklepu jeho elektronickou duši…výsledkem je nic. Nula. Tma na displeji. Cloumám tlačítkem zamčení telefonu sem a tam. Žádná odezva.
Ačkoli…počkat! Zdá se mi, jakoby…ne to není možné. Ale ano. Na chladné dotykové obrazovce se na vteřinu ukáže zřetelně viditelný obrys velikého smajlíku přes celý displej. Krátké zabzučení zní jako tichounký robotický smích.
Parchant…
