Článek
Tři tisíce. Přesně tolik streamů už má na mém Spotify Enrique Iglesias. A protože za každým podobným číslem se skrývá spousta muziky, rozhodl jsem se dnes věnovat trochu víc prostoru zpěvákovi, který dokázal něco, co na začátku jeho kariéry vůbec nebylo samozřejmé. Vystoupit ze stínu vlastního otce.
Syn slavného otce, který chtěl uspět sám
Enrique Iglesias se narodil 8. května 1975 v Madridu jako syn světoznámého zpěváka Julia Iglesiase a Isabel Preysler. Mimochodem, 8. květen je pro mě docela zajímavé datum. Ve stejný den totiž slaví narozeniny také maminka mých dvou dcer. Ale zpátky k Enriquemu.
Jeho dětství nebylo tak bezstarostné, jak by se u syna slavného zpěváka mohlo zdát. Po rozvodu rodičů zůstal nejprve s matkou ve Španělsku. V roce 1986 se společně se sourozenci přestěhoval do Miami za otcem. Julio Iglesias ale často koncertoval a trávil mnoho času mimo domov. Významnou roli v Enriqueho dospívání tak sehrála chůva Elvira Olivares. A právě ona mu později pomohla uskutečnit první hudební sen.
Enrique totiž toužil zpívat. Jenže zatímco pro jiné začínající hudebníky by příjmení Iglesias představovalo téměř nedosažitelnou výhodu, on se rozhodl jít opačnou cestou. Nechtěl, aby mu někdo otevřel dveře jen proto, že jeho otcem je Julio Iglesias.
Své první demosnímky proto nabízel pod jménem Enrique Martínez. Příjmení si vypůjčil od Fernána Martíneze, který dříve pracoval jako publicista jeho otce. Peníze na natočení nahrávek mu půjčila Elvira Olivares. Enrique se tak mohl pokusit prorazit bez toho, aby se odvolával na slavnou rodinu.
A povedlo se! Nahrávky zaujaly vydavatelství Fonovisa, které mu nabídlo první nahrávací smlouvu. Teprve potom přišla změna. Vydavatelství ho přesvědčilo, aby se vrátil ke svému skutečnému jménu.
Pseudonym Martínez tak splnil svůj účel. Enrique získal příležitost pod jiným jménem, ale na svou první desku už mohl napsat jméno vlastní.
Enrique Iglesias. Album, které změnilo všechno
V roce 1995 vydal debutové album s prostým názvem Enrique Iglesias. Během prvních tří měsíců se prodalo přes milion kopií. Pro mladého zpěváka, který ještě nedávno tajně připravoval své první nahrávky, to musel být ohromující obrat.
Desku věnoval Elviře Olivares. Ženě, která se o něj starala v dětství a později mu pomohla udělat první krok do hudebního světa. Ze syna slavného zpěváka se začal stávat zpěvák se slavným jménem. Tentokrát vlastním.
Úspěch debutu nebyl náhodným výstřelem. Další alba upevnila Enriqueho postavení mezi nejvýraznějšími představiteli latinskoamerického popu. A potom přišla i cesta na anglicky zpívaný trh. Bailamos. Hero. Escape. Později také I Like It.
Písně, které se dostaly do rádií a hitparád daleko za hranicemi španělsky mluvícího světa. Enrique postupně dokázal oslovit publikum, které možná nikdy neposlouchalo jeho první španělské balady, ale jeho anglické hity znalo nazpaměť.
Na jeho kariéře mě přitom zaujala ještě jedna věc. Přestože uspěl v angličtině, španělštinu nikdy neopustil. Vedle tanečních hitů a velkých popových produkcí se stále vracel k romantickým písním, na kterých jeho kariéra vyrostla. A právě jedna z nich má v mém Spotify výsadní postavení.
El Perdedor. Poražený, který spojil dvě generace
Na první poslech romantická balada o ztracené lásce. Jenže za jejím vznikem se skrývá ještě jeden příběh. Příběh hudebního obdivu, který se po letech proměnil ve spolupráci dvou velkých jmen.
Píseň napsali Enrique Iglesias a kubánský skladatel Descemer Bueno. Enrique se ale rozhodl, že ji nebude zpívat sám. Ke spolupráci přizval mexického zpěváka a skladatele Marca Antonia Solíse.
Abychom pochopili, proč pro něj bylo tohle spojení tak výjimečné, musíme se vrátit do roku 1995.
Tehdy byl Enrique teprve začínajícím zpěvákem. Na své první album zařadil také skladbu Invéntame, kterou mu poskytl právě Marco Antonio Solís. Mexický hudebník už měl za sebou úspěšnou kariéru, zatímco Enrique na svůj velký průlom teprve čekal.
O osmnáct let později se role obrátily. Enrique už byl světovou hvězdou. Tentokrát to byl on, kdo nabídl vlastní píseň svému někdejšímu hudebnímu vzoru. A Solís pozvání přijal.
Pro Enriqueho to nebyl jen další duet do diskografie. V lednu 2014 při představení skladby připomněl, že byl Solísovým fanouškem odjakživa. Vážil si toho, že mu kdysi poskytl Invéntame, a možnost společně nazpívat jeho vlastní píseň považoval za velkou poctu. O mnoho let později to v rozhovoru popsal jako splněný sen.
Na jedné straně stál zpěvák, který v devadesátých letech teprve hledal své místo. Na druhé muž, jehož tvorbu obdivoval. A najednou byli oba ve studiu, aby společně nazpívali skladbu, kterou Enrique sám pomáhal napsat. Tohle je pro mě na El Perdedor možná ještě zajímavější než její úspěch v hitparádách.
Když se z písně stane televizní melodie
El Perdedor byl oficiálně představen jako singl 6. ledna 2014. Posluchači jej ale mohli znát už díky mexické telenovele Lo que la vida me robó, jejíž titulní melodií se stal.
O několik měsíců později se objevil na albu Sex and Love. Na desce, která ukázala dvě různé tváře Enriqueho Iglesiase. Vedle tanečních a popových skladeb zde měly své místo také romantické písně ve španělštině.
Je to píseň o lásce, která se rozpadá. O člověku, který ještě miluje, ale ztrácí někoho, na kom mu záleží. O pocitu, že v příběhu dvou lidí nakonec zůstane na straně poražených.
Dva odlišné hlasy jí dávají zvláštní sílu. Enriqueho naléhavost se potkává se Solísovou zkušeností a melancholií. Jeden druhého nepřehlušuje. Naopak. Jako by oba vyprávěli stejný příběh, každý z trochu jiné životní perspektivy. A možná právě proto se k téhle písni tak rád vracím.
Píseň, která si na svůj čas počkala
El Perdedor je dnes mou nejposlouchanější skladbou Enriqueho Iglesiase.Poprvé mi ze Spotify zazněla 26. února 2017. Tehdy jsem samozřejmě netušil, jaké místo v mém hudebním světě jednou získá. Její skutečný čas měl totiž teprve přijít.
O šest let později už byla desátou nejposlouchanější skladbou mého Spotify Wrapped za rok 2023. A dnes? Má na kontě 450 přehrání a patří jí 31. místo v mém historickém žebříčku všech skladeb, které jsem na Spotify poslouchal. Některé písně si zkrátka na své místo v našem životě musejí počkat.
A tak zatímco Enrique Iglesias během své kariéry nasbíral miliony fanoušků po celém světě, já mám svůj vlastní, podstatně skromnější důvod, proč se k němu vracet.
Zdroje a odkazy
- AllMusic – Enrique Iglesias: Biography
- Encyclopedia.com – Enrique Iglesia
- The Washington Post – The Son Is Very Hot (1999)
- Agencia EFE / Última Hora – Enrique Iglesias lanza tema junto a Marco Antonio Solís (6. ledna 2014).
- La Razón / Agencia EFE – Enrique Iglesias: He tenido mucha suerte, pero también sé lo que es perder (10. ledna 2014) – rozhovor o El Perdedor a jeho tématu.
- Diario Popular – Enrique Iglesias: Soy como un niño grande
- Vlastní data autora: Spotify a Stats.fm – historie přehrávání, Spotify Wrapped 2023 a poslechové statistiky k 16. listopadu 2026.





