Kniha roku: Nezval: básník a jeho syn aneb Co jsme se o Nezvalovi neučili

Vítězslav Nezval, básník, který je pro mou generaci i generace starší znám především z čítanek a učebnic, jedním z pro školáky povinných spisovatelů, které jsme poznávali především a právě ve školních lavicích.

Nyní nám novinářka a publicistka Krystyna Wanatowiczová předkládá téměř osmisetstránkovou biografii výjimečného, leč kontroverzního básníka, jeho doby i doby „pár let po něm“, doby s jeho synem, doby předválečné, válečné i poválečné, doby poúnorové, normalizační… a jde tématu spojenému nejen s básníkem samotným až na samotnou dřeň, vše v souvislostech, s pomocí historických pramenů, ať už známých či těch méně známých či neznámých, za pomoci dopisů, zápisů, svědectví nejrůznějších lidí…

Čtenář tak díky Wanatowiczové proniká do života Vítězslava Nezvala od jeho narození, život za Rakousko-Uherska, za první republiky, v době nacistického řádění i poúnorového Československa.

Kniha však nekončí smrtí slavného básníka, ale pokračuje jeho odkazem, ať už formou biografie jeho syna či dobovým děním…

Kniha má výbornou skladbu, je do detailu promyšlena a sestavena. Čtenář v ní nalezne navíc plno poezie (překvapivě), fotografických příloh, poznámek a odkazů na prameny, z nichž autorka čerpala, v závěru nechybí ani biografické medailonky zásadních osobností, které v knize vystupují, či jmenný rejstřík. Zajímavé jsou bezesporu i dodatky, kde se v kostce čtenář dozvídá, co se dělo dále. Opomenout nesmím ani (důležitý) autorčin závěr, v němž jediném trochu více poodkryla své pocity (ne)sympatie s osobami v knize vystupujícími, chováním, trochu si i zaspekulovala…

Anotace (nakladatelství Kodudek):

Ústřední téma životního příběhu Vítězslava Nezvala, jednoho z největších českých básníků 20. století, je ryze faustovské. Znovu a znovu se v něm vrací touha po epochálním společenském úspěchu a cena, kterou je nutné za něj zaplatit. A to jak v časech první republiky, tak po roce 1945, respektive 1948, kdy se rozhodl vykupovat své postavení a životní úroveň umělecky velmi spornými počiny a bezmeznou loajalitou vůči komunistickému režimu. Že šlo o cenu příliš vysokou, pocítil jak Nezval sám, tak jeho syn Robert.

To, co Wanatowiczová čtenářům předkládá, je ve svém výsledku doslova a do písmene dílo výjimečné. Autorka Nezvala neglorifikuje ani neshazuje za jeho komunistickou minulost, naopak se snaží čtenáři předkládat fakta a svědectví, vnímání Nezvala národem - komunisty i nekomunisty - a vést jej k vlastnímu úsudku o velkém básníkovi, jehož velikost či „malost“ se dá dělit zjednodušeně vzato na díla předválečná a poúnorová.

Navíc se dozvídáme mnoho i z jeho soukromí, o jeho rodinném i osobním a bohémském životě, vztahu k ženám, jeho bezcharakternosti, lásce k synovi a v neposlední řadě se Krystyna Wanatowiczová snaží proniknout i do složité osobnosti a života básníkova syna Roberta, který bezpochyby neměl lehký život, když nesl břímě a tíhu otcovy slávy a svou roli nemanželského a rozmazleného syna, od něhož se čekala genialita a um po otci.

Byli si spolu tak podobní (především vizuálně), ale zároveň tak odlišní. Svým způsobem se dá říci zjednodušeně a s trochou nadsázky a fantazie, že v mnoha směrech byli jako Jekyll a Hyde. Minimálně třeba v politice, aspoň tedy v tom oficiálním smýšlení, kdy Vítězslav Nezval de facto dobrovolně nechal komunisty ze sebe a svého díla udělat slovy autorky vývěsní štít, zatímco Robert Nezval komunisty nesnášel. Ale také v literární genialitě, přirozenosti a sebedůvěře, vůli a píli…

Ať už tak, či onak, oba jsou velmi zajímavými historickými osobnostmi, které se nám snaží Krystyna Wanatowiczová přiblížit, porovnat a zasadit do kontextu a souvislosti jejich doby a odkazu. A to se autorce knihy Nezval. Básník a jeho syn daří měrou vrchovatou. Navíc s ohledem na to, že se Wanatowiczová snaží odhalit pozitivní i negativní stránky, obě tváře Nezvalů, aniž by dávala najevo, že k jedné či druhé inklinuje a fandí ji.

Wanatowiczové dílo se čte naprosto samo, nedovoluje čtenáři prakticky polevit ze čtenářského tempa, knihu zavřít, čte se jedním dechem a s napětím hodným napínavé beletrie, jako by vůbec nešlo o literaturu naučnou.

Stručně o autorce

Krystyna Wanatowiczová (* 1979) je novinářka, publicistka. Vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě UK a Francouzsko-český institut řízení na VŠE v Praze. S médii přišla do kontaktu jako studentská mluvčí občanské iniciativy Impuls 99. V letech 2000–2006 působila v domácí rubrice časopisu Týden, poté se stala redaktorkou a editorkou publicistiky MF Dnes. V letech 2013 a 2014 vedla časopis Umění darovat Nadace VIA. Napsala knihu Miloš Havel, český filmový magnát (2013). V roce 2019 připravila výstavu Jak Lucerna povznesla velkoměstský ráz Prahy. Spolupracovala s magazínem Reportér, kulturním prostorem Střecha Lucerny a Knihovnou Václava Havla.

Kniha Nezval. Básník a jeho syn čítá celkem 752 stran. Na obálce je využita fotografie z roku 1954 z archivu Lucie Marinové, grafickou úpravu a sazbu zajistil Ateliér Marná sláva. Knihu vydalo v říjnu roku 2024 nakladatelství Kodudek - Jiří Šolc, a to jako vydání první.

Moc autorce za knihu Nezval. Básník a jeho syn děkuji, protože si myslím, že takto komplexně napsaná kniha o „Nezvalovi na druhou“ a jeho době nejen na českém literárním a literárně-historickém poli chyběla.