V pondělí stávkujeme, nechte si děti doma! Děti a rodiče rukojmí učitelů

Ať už jsou požadavky zaměstnanců škol oprávněné, nebo ne, je otázkou, zda jde o tu nejlepší formu „donucovacího prostředku“ směrem k resortu školství, potažmo financí a české vládě. Svým způsobem pedagogické i nepedagogické pracovníky chápu, na druhou stranu mi tento jejich „vzdor“ a snaha o přesvědčení patřičných ministerských resortů, zákonodárců, vlády nepřijde tak nějak úplně fair vůči dětem a rodičům.

Určitě se dá souhlasit s tím, že snížení tzv. PHmax, tj. odučených hodin, které stát školskému zařízení proplatí, jde logicky proti kvalitě výuky. O tom žádná. A pokud si škola na kvalitním vzdělání zakládá, stejně jako na moderních způsobech výuky, co nejvíce individuálním přístupu k žákům a studentům a celkové kvalitě, je tento krok opravdu problémem. Nota bene pokud se na té, které škole vyučují některé předměty, které se běžně vyučují od vyšších ročníků, už od těch nejnižších. Ať už jde o cizí jazyky od prvních tříd základní školy, informatiku a programování a další podobné předměty. Snížení PHmax může toto vše naprosto postavit na hlavu, což by byla velká škoda pro naše ratolesti.

Problémem je samozřejmě i snížení financí pro nepedagogické pracovníky. Kuchařky, pomocné kuchařky, uklízečky, školníci, vrátné a další obdobné profese prostě ke školskému zařízení patří a jsou pro školy, a především pak pro žáky a studenty (potažmo rodiče) rovněž klíčové. Vezmu-li v potaz zdraví dětí, pravidelná strava je extrémně důležitá, nelze to řešit jen svačinkami, případně sladkostmi a podobnými „náhražkami“ normální stravy. Fungující a kvalitní jídelna je tak u škol bezesporu velmi důležitá. Stejné je to i s pořádkem ve školách, aby se neválely po chodbách hned ráno například banánové slupky, na kterých našim ratolestem či zaměstnancům ujedou nohy a návštěva nemocničního zařízení přijde jako nechtěná prémie navíc. A pokud jde třeba o školníky, vrátné a podobné nepedagogické zaměstnance, jsou rovněž důležitou součástí školského soukolí. Minimálně ve spojení s co největší bezpečností ve školách, u vstupů atd.

Potíže mohou nastat i v případě uvažovaného snížení počtu asistentů ve školství. Pokud máte ve třídě nějaké žáky, studenty se specifickými vzdělávacími potřebami, kvalita poskytovaného vzdělání by se ve finále pravděpodobně ve svém důsledku snížila komplet všem dětem. Nota bene poté, kdy se zrušily speciální školy a heslo inkluze na Vás „volalo“ ze všech možných stran. Navíc při vědomí, kolik do českých škol přišlo dětí a studentů ze zahraničí, především pak ve spojitosti s válečným konfliktem na Ukrajině a v Rusku. Což musíme brát rovněž v potaz, tzn. včetně nutnosti financí na speciální pedagogy, psychology i další podpůrné profese.

A určitě pak můžeme do všech těchto problémů započítat i problémy platové. Otázkou je, nakolik jsou pro učitele a školy tím hlavním motivem ke stávce. Každopádně musím říci, že těch schválených 130 procent průměrné mzdy, byť z před dvou let, k tomu ta pravidelná valorizace platů…

Osobně jsem přednášel na vyšší odborné škole a učil na škole základní, pravda, je to už zhruba 14 let. Na poloviční úvazek na základní škole (protože jsem v té době působil na poloviční úvazek i jako mediální poradce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) jsem si tehdy při častém suplování za chybějící kolegy (a ve finále odučenými hodinami vlastně plném úvazku) vydělal maximálně kolem 14 tisíc čistého, což je tristní i vůči tehdejším platům. A to díky suplům byly právě ty hodiny suplované honorované vyšší částkou než předměty mé aprobace, což je za mě také postaveno na hlavu. Takže s platy, které současní učitelé pobírají, i po započtení inflace atd., se to dle mého příliš srovnávat nedá.

Osobně jsem toho názoru, že kvalitní učitelé a profesoři, jejichž žáci a studenti mají i následně výborné prokazatelné studijní výsledky a další uplatnění, by měli bezpochyby stejně jako kvalitní lékaři (ale i další experti z různých oborů) mít vyšší platy a ocenění, protože velmi záleží na tom, jaký kantor dostane děti pod svá křídla především ve věku nejnižším (myšleno dítka). Jakmile jej totiž takový kantor nedokáže dostatečně nalákat, motivovat ke vzdělání, aby dítě samo mělo zájem - samozřejmě v součinnosti s rodiči - bude to žák, student na vyšších stupních dohánět jen těžko.

S potřebou více financí ve školství plně souhlasím, chceme-li, abychom byli národem vzdělaným a kvalitním, a to nejen v teoretické rovině, abychom byli konkurenceschopní vůči světu, abychom uměli přemýšlet, hledat, ale i se k sobě jeden k druhému vzájemně slušně a správně chovat a umět mezi sebou komunikovat. S čím ale až tak moc souhlasit nemohu, je forma ve stylu „V pondělí stávkujeme, nechte si děti doma!“