Článek
Když se řekne svatý Václav, většině lidí se vybaví především jezdeckou sochu na pražském Václavském náměstí. Málokomu ale dojde, že za tímhle symbolem státnosti se skrývá skutečný muž z 10. století. A především rodinné drama, které se odehrálo v raně středověkých Čechách.
Sousoší Svatého Norberta, Václava (uprostřed) a Zikmunda na Karlově mostě.
Rodinné spory
V rodu Přemyslovců to nikdy nebylo moc idylické. Václavova babička Ludmila, která jej vychovávala v křesťanském duchu, byla, jak se traduje, zavražděna na příkaz Václavovy matky Drahomíry. Napětí mezi vlivnými ženami v rodině předznamenalo i pozdější konflikt mezi bratry.
Václav, syn knížete Vratislava a Drahomíry, byl známý svou vzdělaností a blízkým vztahem ke křesťanství. Jeho mladší bratr Boleslav byl naopak vnímán jako pragmatik, který se řídil výrazně méně ideály a více mocenskými zájmy.
Tyhle rozdíly se musely projevit i v politice. Václav udržoval dobré vztahy se sousedním Saskem a platil tribut tamnímu vládci Jindřichovi Ptáčníkovi, králi celé východofranské říše. Jindřichova přezdívky vznikla díky jeho zálibě v sokolnictví, šlo ovšem o jednoho z nejmocnějších vládců raně středověké Evropy. Boleslav tyhle poplatky vnímal jako zbytečné podřizování se cizí moci a napětí mezi oběma bratry se postupně stupňovalo.
Vražda v Boleslavi
Podle legendy došlo k tragickému vyústění sporu 28. září, není ovšem zcela jasné, kterého roku. Václav přijel na svátek svatého Kosmy a Damiána do Staré Boleslavi, kde se měl setkat s bratrem. Ten jej pozval na hostinu a dalšího rána Václava vylákal ke kostelu.
Kosmas, první český kronikář z 12. století, popsal čin jako lstivý útok. Kristiánova legenda z přelomu 10. a 11. století, zdůrazňoval spíš jeho mučednický rozměr. V jádru událostí se ale oba autoři shodují: před branou kostela se Boleslav se svými družiníky na Václava vrhl. Kníže padl po několika ranách mečem a kopím bez známek života k zemi. Bratrovražda byla dokonána.
Kostel sv. Kosmy a Damiána, kde k události došlo, se nedochoval, dodnes je to však poutní místo. V současnosti na jeho místě stojí barokní bazilika sv. Václava, která připomíná krutou historii českého raného středověku.
Přemyslovská hradiště za vlády knížete Václava. Přemyslovci v té době vládli pouze ve středních Čechách.
929, nebo 935?
Fascinující je skutečnost, že stále s jistotou neznáme přesný rok, kdy k zavraždění Václava došlo. Jako pravděpodobný rok narození se uvádí 907, ani to ale nemusí být přesné.
Starší tradice hovoří o roce 929. Tento údaj vychází z Kosmovy kroniky a dlouho byl považován za samozřejmý. Novější historický výzkum se ale přiklání spíš k letopočtu 935. Ten odpovídá německým pramenům, zejména saským, které podrobně popisují vztahy mezi Přemyslovci a Jindřichem Ptáčníkem. Podle nich by rok 935 dával větší smysl.
Zmiňuje se o tom především saský kronikář Widukind z Corvey. Jeho Tři knihy o činech Sasů (Res gestae saxonicae sive annalium libri tres) jsou považovány za vysoce kvalitní zdroj o Sasku v 8. až 10. století. Widukind uvádí, že Václav, potažmo české knížectví, odváděl desátek králi Jindřichu Ptáčníkovi. Ne ovšem o tom, že by se poměry změnily. Jindřich zemřel v roce 936, což by naznačovalo, že k odstranění Václava došlo až v roce 935.
S Widukindem souhlasí Liutprand z Cremony, biskup a velvyslanec Oty I., syna Jindřicha Ptáčníka. Z jeho díla vyplývá, že ke změně vládce došlo někdy v polovině 30. let. Flodoard z Remeše zase píše o Jindřichově výpravě do Čech, která proběhla v roce 929. Nezmiňuje se ovšem o tom, že by v tom roce Václav zemřel; takovou informaci by jen těžko vynechal.
Nejistota pramení zejména z toho, že na rozdíl od německých a italských kronik je českých písemných záznamů, natož dobových, naprosté minimum. Pozdější kronikáři mohli letopočty posouvat nebo jen odhadovat (to byla běžná praxe), pokud neměli k dispozici spolehlivý zdroj.
I proto se historici dodnes nemohou shodnout. Pro raný středověk je podobná nejistota typická, u takhle významné události ovšem může překvapit.
Symbol české státnosti
Už krátce po smrti začal vznikat kult Václavovy osobnosti. Jeho ostatky byly přeneseny do rotundy sv. Víta na Pražském hradě a mezi lidem se šířila pověst o svatém knížeti. Ještě v raném středověku vznikly legendy, které ho zobrazovaly jako ideálního křesťanského vládce, který chrání českou zemi.
Tento symbolický rozměr přežil celá staletí. Václavovu korouhev nesli husité, barokní sochaři jej zobrazovali v brnění a v 19. století se stal symbolem českého národa. Roku 1913 byla na pražském Václavském náměstí odhalena Myslbekova jezdecká socha, jeden z nejslavnějších symbolů české historie a svébytnosti vůbec.
Iluminace z Wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy o sv. Václavu. Kněz napravo, podle tradice podplacený Boleslavem nebo s ním spolčený, odmítl Václavovi vstup do kostela, kde by byl chráněný.
Silný příběh z úsvitu českých dějin
Václavovu smrt dodnes připomíná Svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi, nejstarší v Čechách. Odtud se tradice rozšířila po celé zemi – v kdejakém větším českém městečku se pouť poslední zářijový víkend koná – a svatý Václav i jejím prostřednictvím zůstává symbolem, propojujícím dávnou historii s dnešními dny.
Příběh svatého Václava má všechny prvky dramatu: máme tu rodinný konflikt, politickou zradu i trvalý národní odkaz. Přesná datace jeho smrti – zda roku 929, nebo 935 – zůstává sporná, a asi se ji nikdy nepovede s jistotou určit. Tahle nejistota nám ale připomíná, že i u tak známé postavy českých dějin stojí za to hledat pod povrchem a ptát se znovu. Z dějin se musíme neustále učit.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
