Článek
Zatímco v nedalekém Českém ráji o víkendech lidé marně hledají ticho a ve frontách se tlačí v úzkých skalních soutěskách, jen o kousek dál, v Ralské pahorkatině, panuje božský klid. Tady, v tichých lesích na úpatí mohutného vrchu Ralsko, vás davy turistů rušit nebudou. Místo jejich hlasů uslyšíte jen šumění borovic, praskání větviček pod nohama a zpěv ptáků.
Vranovské skály u Mimoně v sobě ukrývají dva zcela odlišné příběhy. Jeden voní dobrodružstvím a skautským duchem, druhý zase hlubokou, přes dvě stě let starou romantikou.
Členitý pískovcový terén Vranovských skal fascinoval i spisovatele Jaroslava Foglara.
Skautská historie
Když se ponoříte do členitého terénu zdejšího skalního města, brzy pochopíte, proč si toto místo zamiloval i slavný spisovatel Jaroslav Foglar. Pískovcové věže, hluboké pukliny, temná zákoutí a skryté průchody přímo vybízejí k objevování. „Jestřáb“ sem ve svých vzpomínkách a výpravách vodil chlapce ze svých pražských oddílů a divoká příroda Ralska se stala přímou inspirací pro jeho dobrodružné příběhy a legendární komiks Rychlé šípy v pískových skalách.
Mezi vysokými stěnami z pískovce, hrajícími všemi barvami od okrové až po cihlově rudou, jako by se zastavil čas. V každém koutě tu na vás dýchá atmosféra nefalšovaných skautských výprav. Tahle tradice tu žije dodnes – například Geopark Ralsko zde pravidelně pořádá tematické zážitkové exkurze přímo po stopách Rychlých šípů.
Pískovce v odstínech rudé
Když chvíli necháte stranou literární vzpomínky, upoutá vaši pozornost samotný geologický ráz Vranovských skal.
Zatímco v jiných českých skalních městech, například v nedalekém Prachově nebo na Hrubé Skále, převažují spíš světlé, žlutavé či šedavé tóny, pískovcový komplex na jižním svahu Ralska se pyšní pestrou paletou rudějších barev. Za tento podmanivý vzhled vděčí specifickému chemickému složení a příměsím oxidů železa v usazeninách.
Místní přírodní památka, chránící zhruba 13 hektarů jedinečného území v nadmořské výšce 350 až 420 metrů, ukrývá i další zvláštnosti. Přímo pod vyhlídkou a na úzkých hřbetech náleží k vzácnostem dokonale vyvinuté skalní hřiby: odolnější vrstvy pískovce tvoří výrazné klobouky a měkčí podloží zase jejich třeně (nožky).
Hned na okraji osady Vranov zástavbu doplňuje nepřehlédnutelná a mezi lezci oblíbená skalní věž Džbán (historicky zvaná také Mléčný džbán), která jako strážce ční přímo nad zahradami místních domků.
Impozantní skalní věž Džbán doslova vyrůstá ze zahrad místních domků v osadě Vranov.
Romantický výhled z 19. století
Kromě stop starých skautských her v sobě Vranovské skály ukrývají i hluboce lidský a romantický příběh, který se začal psát v první polovině 19. století. Místní vyhlídku, dnes známou jako Juliina výšina (či Juliina vyhlídka), si oblíbila hraběnka Juliana Hartigová, manželka tehdejšího majitele mimoňského a vartenberského panství, hraběte Františka z Hartiga.
Protože jeho choti učaroval pohled z vrcholku nejvyššího pískovcového bloku do okolní krajiny, rozhodl se jí hrabě připravit velkolepý dárek. Nechal do skály vytesat pohodlné schodiště, osadit okraj železným zábradlím a na samotném vrcholu vztyčit elegantní dřevěný kruhový altán neboli gloriet.
Své veřejné a slavnostní premiéry se upravené místo dočkalo 6. června 1822 u příležitosti hraběnčiných třicátých šestých narozenin. Dřevěný altán sice časem vzal zasvé, ale kruhové základy vytesané do skály jsou zde patrné dodnes. Když dnes stanete na vyhlídce, otevře se vám okouzlující výhled na malebnou osadu Vranov pod Ralskem a střechy sousední Mimoně.
Místo, které nechal hrabě František z Hartigu upravit jako velkolepý narozeninový dar pro svou manželku Julianu.
Kudy kam a jak nezabloudit
Výlet do Vranovských skal je jednoduchý, hlavně pokud víte, odkud vyrazit. Auto můžete nechat na malém odstavném plácku na severním okraji osady Vranov pod Ralskem u skalní věže Džbán, kde je ale k dispozici jen několik parkovacích míst.
Odtud vás k Juliině výšině navede červená turistická značka. Samotný výšlap k vyhlídce měří jen jeden kilometr a vede nenáročným, ovšem postupně se zvedajícím lesním terénem. Kratší procházku zvládnou i zdatnější děti, kočárky ale radši nechte doma kvůli pískovcovým schodům v závěrečné části.
Pokud máte víc energie, rozhodně nekončete u skal. Červená značka od vyhlídky pokračuje dál strmě lesem na samotný vrchol mohutného čedičového kužele, kde na vás v nadmořské výšce necelých 700 metrů nad mořem čeká zřícenina hradu Ralsko. Odměnou za poctivý výšlap vám bude nejen ticho a podmanivá vůně pod korunami borovic, ale také daleký výhled do překrásného Máchova kraje.
Přístupová cesta k vyhlídce je dobře značená a vybavená zábradlím, s kočárkem sem ale kvůli schodům nedojdete.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
