Článek
Ministát, do kterého se přesouváme z dalekého a divokého Islandu, leží mezi Švýcarskem a Rakouskem, na pravém břehu Rýna. Ten tvoří jeho přirozenou hranici se Švýcarskem, s nímž ho spojuje šestice mostů pro pěší, silniční i železniční dopravu. Hranici s Rakouskem tvoří Alpy, které zde dosahují maximální výšky 2599 metrů nad mořem. Jedná se tak o jeden ze dvou států, který sousedí pouze s vnitrozemskými státy (tím druhým je Uzbekistán – Kaspické moře se nepočítá jako moře). Úředním jazykem je němčina a měnou švýcarský frank. Jedná se o jeden z nejbohatších států světa.
Už první pohled po opuštění autobusu nenechává sebemenší pochybnosti, kde jsme se to v horkém červencovém odpoledni octli.
Malí, ale bohatí
Asi jste už poznali, že se jedná o Lichtenštejnsko. Na pouhých 160 kilometrech čtverečních, což je jen o málo víc, než má město Plzeň, se mezi Rýnem a Alpami rozkládá maličká země s pozoruhodnou ekonomickou silou. Jejích pouhých 40 000 obyvatel se podle HDP na obyvatele řadí mezi nejbohatší na světě, což je důvod, který přitahuje do lichtenštejnských firem kvalifikované pracovníky z celého světa.
Místní stavby dýchají luxusem s určitým nádechem chladu a střídmosti.
Pokud byste chtěli pracovat v Lichtenštejnsku, vězte, že nejžádanější obory jsou finance, IT a zdravotnictví. To poslední souvisí se stárnoucí populací, protože Lichtenštejnsko, stejně jako nedaleké Německo a Itálie, se potýká s čím dál větším podílem obyvatelstva důchodového věku. Můžete se těšit na plat, který bude i více než třikrát vyšší než v České republice. Jak však asi tušíte, náklady na bydlení, energie a stravu tomu odpovídají. Ideální je tedy pracovat na dálku pro lichtenštejnskou společnost a žít u nás.
Určité bohatství skrývají i tyto sudy, mimo jiné opatřené logem knížectví.
Spor o zabavený majetek v Československu
Patříte-li však mezi vlastence, nejspíš se podobnou myšlenkou zabývat nebudete. Už dlouhá léta se totiž táhne spor mezi Lichtenštejnskem a Českou republikou, jehož podstatou je navrácení majetku šlechtického rodu Lichtenštejnů, který se po revoluci ocitl ve vlastnictví českého státu. Ten byl zabaven roku 1945 na základě tzv. Benešových dekretů, podle nichž byli Lichtenštejnové, přestože vlastnili rozsáhlý majetek v českých zemích již před vznikem jak Československa, tak i samotného Lichtenštejnska, považováni za německý rod a podle toho s jejich majetkem bylo naloženo.
Hrad ve Vaduzu, dříve zvaný také Hohenliechtenstein, pochází již ze 12. století. Zde jeho model ze století 21.
V roce 1945 přišlo o svůj majetek v českých zemích osm členů vládnoucí dynastie i dalších 30 občanů Lichtenštejnska. Nároky Lichtenštejnsko nadále prosazuje a spor se táhne už dlouhá léta. Jedním z hlavních argumentů, na kterém staví obhajobu majetkových nároků i současný kníže Hans Adam II., je skutečnost, že Lichtenštejnsko rozpustilo armádu už v roce 1868 a od té doby bylo ve všech vojenských konfliktech neutrální. Nelze jej tudíž považovat za spojence nacistického Německa ve druhé světové válce.
Sakrální stavby, kterých je ve Vaduzu plno, jsou bohatě zdobené chrliči.
Jak odhalil mezinárodní tým historiků, role rodu Lichtenštejnů ve válce není úplně jednoznačná. Je faktem, že vztahy Lichtenštejnska s Třetí říší byly spíše napjaté a vládnoucí rod udržoval po celou dobu války styky se Spojenci prostřednictvím neutrálního Švýcarska. V jeho prospěch mluví také skutečnost, že poskytl azyl několika stovkám židovských uprchlíků. Na druhou stranu některé uprchlíky z anektovaného Rakouska promptně vrátil do Říše a příliš bodů nezískává ani za to, že na svých pozemcích zneužíval práce vězňů z koncentračního tábora Strasshof. Vykupování majetku zkonfiskovaného Židům v Rakousku i Československu je také vyloženým zločinem.
Interiér kostela s barevnými vitrážemi.
Ve prospěch Lichtenštejnska hraje naopak to, že správci pozemků a nemovitostí v Protektorátu Čechy a Morava, kteří zaměstnávali převážně Čechy, záměrně ignorovali některá okupační nařízení a například vypláceli mzdu zaměstnancům odsouzeným za protinacistickou činnost i podporu jejich rodinám. V mnoha případech hájili jejich zájmy proti německé okupační správě i jejím represivním složkám včetně gestapa.
Pozoruhodné skleněné prvky rozehrávají zábavnou hru světel a barev. Zda je tahle kombinace na podporu Ukrajiny, to si nejsem jist.
Co všechno Lichtenštejnové chtějí?
Rozsah majetku, který by český stát musel v případě prohraných mezinárodních sporů Lichtenštejnům navracet, je značný. Mezi známější památky, které byly (zřejmě tedy v rozporu s mezinárodním právem) zabaveny po válce osobám lichtenštejnské národnosti, patří například zámek Šebetov v okrese Blansko, kde dnes sídlí Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy, zámek Velké Losiny a zámky Lednice a Valtice. Jedná se o značnou část kulturního dědictví, jejichž právní status je už dlouhá léta předmětem mezinárodních pří.
Ve Vaduzu nenajdete nic zanedbaného. Není to nijak zvlášť okázalé město, ale cítíte z něj, že chudobou tu vážně nikdo netrpí.
Lichtenštejnsko dnes
Odhlédneme-li od nepříjemného dojmu, že nás Lichtenštejnsko patrně má za nepřátele a zloděje, je návštěva hlavního města téhle země vesměs příjemným zážitkem. Jediná věc, která je pro mě trochu zklamáním, je, že probíhá intenzivní rekonstrukce místního hradu ze 12. století, takže je celý obestavěný lešením. Fotím si alespoň jeho výrazně zmenšený model.
Některé sochy jsou poněkud divočejšího charakteru, já je však beru jako zajímavé oživení vysokého standardu.
Architektura i neobvyklé sochy vzbuzující úsměv, stejně jako alpská panorámata, do kterých se opět po několika letech vypravujeme, nám zpříjemňují první den cesty, který skončí o nějakých dvě stě kilometrů dál na západ, v kraji alpských velikánů, svěžích horských luk a průzračných modrých jezer. Ale o tom si povíme až někdy příště.
Doufejme, že v mezinárodních vztazích našich dvou zemí hledíme vstříc lepším zítřkům.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost autora s návštěvou Lichtenštejnska (rok 2023)
