Článek
Poslední dobou se rozmáhají články, které humornou formou ukazují na problémy spojené s rozhodnutím mít děti. Přestože uznávám, že číst je může být zábava (a té není nikdy dost), mohou mít i ten neblahý účinek, že se více lidí rozhodne děti nemít. Možná si říkáte, že jsem přecitlivělý, ale mladí lidé jsou lehce ovlivnitelní. Vím, o čem mluvím.
Svobodná volba s vykřičníkem
Mít, či nemít děti je samozřejmě svobodné rozhodnutí každého člověka. Tedy podmíněné tím, že najde k sobě partnera, se kterým bude chtít ty děti mít a který je bude chtít s ním. Často to může být problém hlavně u mužů. Z některých výzkumů plyne, že v západní společnosti má žena, která chce mít vlastní děti, v průměru 98% šanci, že je skutečně mít bude (bez ohledu na partnera). U mužů je to jen lehce přes 60 %.
Už tohle by přinejmenším nás muže mělo varovat, že s rozhodnutím mít, nebo nemít děti bychom neměli zacházet lehkovážně. Ano, jsou tisíce lidí, kteří se rozhodnou nemít děti, a pokud je to zralé rozhodnutí, je to naprosto v pořádku. Jsou ale tisíce lidí, kteří by vlastní děti měli rádi a nemohou. Těm musí podobné úvahy nutně připadat směšné.
A ještě je potřeba zohlednit jednu věc, která se týká zejména žen. Ty totiž jen těžko mohou učinit rozhodnutí nemít děti až ve zralém věku. Šance, že porodí zdravé dítě, se s každými dalšími několika lety snižuje skoro geometrickou řadou. Laik by tedy řekl, že buď se rozhodnete dítě mít, i když je to v daný moment trochu nezodpovědné, nebo máte smůlu.
Zatímco muži mohou mít klidně děti až v pokročilejším věku, u žen to tak snadné není. Biologické hodiny tikají.
Nemít děti alias Po nás potopa
Touha rozmnožit se je přirozeně daná každému živému organismu. Naše geny se neptají, jestli máme zrovna náladu mít děti, nebo ne. Nejsou sentimentální, rozmazlené ani neprovádějí hluboké úvahy o tom, jestli je vhodné do tohoto světa přivádět novou lidskou bytost. Jejich jediným cílem je zachování sebe sama. Tomu podřizují naprosto vše.
Pokud bych byl cynik, řekl bych, že člověk, který se rozhodne nemít děti, se nezdravě odchýlil od přírodních zákonů. A to do takové míry, že není divu, že jeho geny budou z lidského genofondu vymazány. Tím vzniká zajímavý paradox: čím častější je v současné mladé generaci tendence děti nemít, tím vzácnější bude patrně v generacích následujících.
Rozhodně bych si netroufl tvrdit, co je správně a co špatně. Mnoho lidí může mít zcela rozumné a legitimní důvody, proč svoje geny dál předávat nechce. Samozřejmě by to měly být důvody přesahující okolnost, že se děti musí přebalovat a občas v noci pláčou. Říkám pouze to, že geny těchto lidí během pár desítek let zaniknou, ať se nám to líbí nebo ne.
Když se ovšem zamyslím nad rozhodnutím nemít děti jako o širší, módní tendenci, šokuje mě to. Připadá mi totiž, že takový člověk je nespokojený sám se sebou. Nechce předat svůj odkaz dál, nechce vychovat potomka, který by pokračoval v jeho stopách. Připadá mi, že to svědčí o rostoucí míře psychických problémů u mladé populace. Možná si říkáte, že spojuji dvě nesouvisející věci, já ale věřím, že ta souvislost je neoddiskutovatelná.
Pokračování odkazu
Na chvíli teď pomiňme argument, že mít děti je krok plně logický a přirozený, a pojďme se podívat, k čemu jsou takové děti dobré. Jak už jsem psal výše, právě dětem přece jednou předáte své hodnoty, svou kulturu, jméno a třeba i svoje zájmy. Je běžně známo, že třeba fandění fotbalové Spartě se předává v rodinách z generace na generaci. To by bez dětí jaksi nešlo.
Dětem předáváme svoje hodnoty, svoje zájmy, to, co považujeme za důležité. Díky nim vlastně žijeme dál.
Láska mezi rodičem a dítětem je cit, kterému se dá někde jinde přiblížit jen velice těžko. Sledovat, jak z malého mimina vyrůstá dítě, objevuje svět, získává zkušenosti a postupně dospívá, je naprosto fascinující zkušenost. A to, že je to právě vaše dítě, tomu dodává punc jedinečnosti. Právě vy totiž máte vliv na to, co z něj vyroste a jak hezké ty první zážitky na tomhle světě budou.
Elitní úroveň osobního rozvoje
Dnes hodně letí osobní rozvoj – přestože spousta lidí o něm víc mluví, než aby ho praktikovala. Když řeknu, že mít dítě je nejvyšším stupněm osobního rozvoje, neznamená to, že je to stupeň poslední. Klidně pár stupňů přeskočte. Rozhlédněte se kolem sebe; určitě uvidíte spoustu lidí, kteří by podle vás dítě mít radši neměli. V některých případech mají i tři nebo čtyři. Paradox.
Být rodičem člověka změní. Je to přijetí zodpovědnosti té nejvyšší úrovně. Dítě pokouší vaši trpělivost, váš soucit a vaši nezištnost. A také vám pomáhá znovu prožít zvídavost, nadšení, kreativitu a radost ze života způsobem, na který jste ve svém věku už možná zapomněli. Přinese vám to větší empatii, odolnost a schopnost být nohama na zemi. Je to životní lekce v té nejčistší formě.
Jako bonus vnímám i to, že si s dítětem můžete (ba dokonce bych řekl, že musíte) hrát. Možností je nepřeberné množství: závody s autíčky, obchody s panenkami, vyprávění pohádek vtipnými hlasy před spaním, stavění zoologických zahrad z lega nebo klidně hraní počítačových her. Sami se vrátíte do dětství tím nejpříjemnějším způsobem. Pokud náhodou máte partnera, se kterým to jde také, považujte to za životní výhru. V případě dítěte je to ovšem jistota.
Jestli jste třeba deset let neseděli na kole, díky dítěti si to zase zopakujete. Dítě vás hodně naučí.
Řekněte dětem Ano
Je dost překvapující, že jsme dospěli do fáze, kdy musíme lidem vysvětlovat, že mít děti je dobrá věc. Trochu se bojím, že pokud nejsme schopni to pochopit sami od sebe, nikdo nám to nedokáže dostatečně vysvětlit. Nejde o to, že si napíšete seznam s výhodami a nevýhodami, a podle něj se rozhodnete. Na druhou stranu, četl jsem o lidech, kteří se rozhodli nedýchat nebo nejíst, takže nemít děti vedle toho není až tak šokující.
Nesoudím lidi, kteří se rozhodli mít jiný smysl života než děti. Stojím si však za tím, že je to jeden z těch nejlepších smyslů. Už dřív jsem se vyjádřil v tom smyslu, že pokud trpíte závislostmi, pocity vlastní bezvýznamnosti nebo jinými náznaky deprese, je nejlepší krok přijmout trochu zodpovědnosti. Můžete si koupit kaktus, můžete si pořídit králíčka, můžete se stát vedoucím sboru dobrovolných hasičů. Můžete kandidovat na prezidenta České republiky (pokud vám bylo 40). A taky můžete mít dítě.
Dost možná je to jako s jinými závažnými věcmi v životě. Kdyby vám někdo nabídl, jestli se chcete narodit, a pravdivě vám vylíčil, jak svět vypadá a jak funguje, chtěli byste se na něj podívat? Nedivil bych se, kdyby o to mnozí zájem neměli. Jenže tuhle volbu jsme nikdy nedostali. A když už na tom světě jsme, měli bychom podobně přistupovat i k možnosti mít děti. Bez nich totiž lidstvo zanikne.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
