Článek
Můj kamarád si nedávno koupil novou Teslu a nemůže si ji vynachválit. Když mi vypočítává všechny výhody, jako je prakticky neexistující údržba, tichý a jednoduchý provoz a větší kapacita oproti staršímu bavoráku, kterým do té doby jezdil, všímám si pokaždé až nábožného nadšení v jeho očích. Na konci své litanie se pokaždé podiví, proč si nepořídím elektromobil i já.
„Je to sice větší investice,“ povídá mi, „ale za pár let se ti to mockrát vrátí.“ Spolknu poznámku, že s jeho platem, který patří ke 3 % nejvyšších v ČR, je to legrace, a na něco se vždy vymluvím. Těch důvodů, proč do toho nejdu, je totiž celá řada. Nerad bych, aby to mělo negativní vliv na naše přátelství.
Infrastruktura a vysoké vstupní náklady
Pokud bydlíte v Praze v některé z moderních a rychle se rozvíjejících čtvrtí, jako je třeba Západní Město, existuje slušná šance, že budete mít svůj nový vůz kde nabíjet. Ještě než se ve svých úvahách dostanu k poněkud přízemnějším záležitostem, jako kde bych na něj vzal, přemýšlím o provozu. Dlouhodobé bydlení v Praze je a vždy bude nejisté, zvlášť v době, kdy ceny domů a bytů rostou raketovým tempem.
A někde na venkově (pardon, v menších městech) infrastruktura tak dobrá není. Nepamatuji si jediný případ, že bych mimo krajské město viděl někde v městské zástavbě větší množství nabíjecích míst. Není to mobil nebo powerbanka, kterou si nabijete klidně někde ve vlaku. To je první věc.
Přes skutečnost, že nabíjení nějakou dobu zabere, bych se ještě přenesl. Na rozdíl od většiny lidí bych navíc vůz nabíjel dopoledne, kdy jsou všichni v práci nebo někde na cestách. Vyhnul bych se tak večerní špičce, kdy budou ostatní nabíjet jako diví. Že to zabere pár hodin, to je v pohodě, však i mému mobilu to z nuly na sto trvá klidně hodinu a půl. Nepotřebuji být za volantem celý den.
Ve velkých městech máte vždycky kde nabíjet. Řekněme, že se však v zimě přesunete na dva týdny z pražského Zličína do Abertam. Jak to budete řešit?
Horší je to s těmi vstupními náklady. Myslím, že když už člověk provádí takhle velkou investici, samozřejmě jednou za delší dobu, je logické, že chce automobil nový a co možná nejkvalitnější. Ceny i běžných elektromobilů však odpovídají cenám prémiových modelů spalovacích vozů. Jinými slovy: pod milion ani ránu. Vůbec bych se nedivil, kdyby to během dvou až tří let byly miliony dva. Kdybych žil mimo Prahu, snad bych to viděl jinak, ale vypláznout tolik peněz za něco, co využiju jen občas, je v mých očích hloupost.
Otázka životnosti a provozu v extrémních podmínkách
Další věc, o které už byly popsány miliony stránek, a ještě budou, jak se bude technologie vylepšovat, je výdrž a údržba baterie. Ta samozřejmě nevydrží věčně, stejně jako u ostatní elektroniky. To koneckonců vidím i u svého notebooku: pokud na něm hraju hru, která je náročná na spotřebu energie, automaticky bere elektřinu ze sítě a šetří baterii. Jenomže auto nemám na cestách připojené na kabelu, takže baterii opotřebovávám při jízdě neustále.
A jak jsem se dočetl, její výměna může mimo záruku přijít klidně na statisíce. Když už jsme u toho provozu, dojezd se sice v posledních letech výrazně zlepšuje, někdy až na vyšší stovky kilometrů, to ale ještě pořád platí v ideálních podmínkách. Popravdě na to ježdění po Praze je elektromobil ideální. Stát půl cesty ze Zličína na Černý Most na spojce musí být za trest. Já to jezdím jako normální obyvatel metropole metrem, takže to znám naštěstí jen z vyprávění.
Jenže co když nastane ten vzácný den, kdy Pražan Prahu opustí, a pojede třeba v únoru do Krušných hor nebo v červnu někam do jižní Francie? Z hlediska infastruktury a problematiky dojezdu je ideální Norsko, kde je snad elektromobilů už většina, ovšem ekonomická stránka (rozuměj peněženka) turisty tam trpí na každém kroku. Omezený dojezd a nižší výkonnost za chladného počasí je problém, který mě od koupě elektromobilu odrazuje už léta.
Za chladného počasí stále ještě platí, že mnohem stabilnější výkon podávají klasické automobily se spalovacím motorem.
Ztráta hodnoty a pochybná etika
Jeden z menších problémů souvisejících s výkonností je tažný výkon. V dnešní době se jezdí s přívěsy jen výjimečně, byl jsem však na vlastní oči svědkem toho, jak se jeden můj známý se zbrusu novým elektromobilem táhnoucím plně naložený přívěs sotva vlekl. Přitom jel jen do mírného kopce na dálnici D5 směrem na Německo, a předjížděl ho tam jeden spalovací vůz za druhým. Pravda, žádný z nich neměl přívěs, přesto to bylo pro toho známého ponižující.
Horší je, že trh s elektromobily se neustále vyvíjí. Modely, které se běžně kupovaly před pěti až deseti lety, jsou dnes prakticky neprodejné. Když si dnes koupím nový elektromobil, budu schopný ho prodat aspoň za 25 % ceny někdy v roce 2032? Dost silně o tom pochybuji. Tipoval bych, že tou dobou už bude dobrý tak možná na náhradní díly.
S ohledem na to, na co všechno dnes používám elektřinu, se nebojím její zvýšené spotřeby. Něco jiného je otázka ekologie a vůbec etiky ohledně výroby těchto technologií. To zahrnuje hlavně baterie, které vyžadují lithium, kobalt, nikl, grafit a vzácné prvky. Jejich těžba není ani trochu ekologická a hodně poškozuje životní prostředí.
Lithium se těží nejvíc v Jižní Americe (tzv. lithný trojúhelník Argentina, Chile, Bolívie) a v Austrálii. Spotřeba vody je obrovská – v suchých oblastech – a těžba poškozuje půdu chemikáliemi. Navíc často probíhá v těsné blízkosti sídel domorodých obyvatel a bez jejich souhlasu. Téměř tři čtvrtiny světové těžby kobaltu pak probíhají v Demokratické republice Kongo. Dětská práce a porušování lidských práv je tam samozřejmostí.
Těžba nerostných surovin na baterie představuje ekologicky obrovskou zátěž. Poškozuje to vodní zdroje, půdu i ovzduší a často zasahuje do práv domorodých obyvatel.
Těžba niklu zase vede k odlesňování v Rusku a v Indonésii, a mohli bychom pokračovat. Prostě o ekologii si můžeme nechat jen zdát. Kdyby vám někdo těžil lithium, kobalt, nikl nebo grafit pár kilometrů od domu, určitě byste proti tomu silně protestovali. Každá z těchto surovin by vydala na několik samostatných článků.
Shrnutí: nemám peníze ani potřebu
Kdybych měl tedy vypíchnout dva nebo tři hlavní důvody, proč do toho i přes naléhání přátel nejdu, musel bych uvést následující: je to drahé, pro mě nesmyslné a eticky vyloženě zvrácené. Jen částečně přitom jde o to, že jsem „socka“, která nemůže investovat milion a půl do slušného auta. Chci hlavně, aby taková investice dávala smysl. A ve chvíli, kdy po Praze jezdím metrem a mimo ni bude infrastruktura a výkon slabší, mi to smysl nedává.
A taky nejsem pokrytec. V podstatě velká část moderního západního světa funguje tak, že věci, které poškozují planetu a lidské zdraví, se jaksi odsunou mimo náš dohled, někam do Afriky, Číny, Indonésie, Ruska a podobných bohem zapomenutých končin. My pak odtamtud dovážíme to pěkné. Naše města jsou tak na pohled zelená, bez odpadu a jedou na čisté energii. Jenomže utíkat před problémy nemůžeme donekonečna. Zrovna elektromobily jsou jedním z největších symptomů našeho životního stylu. Je potřeba vidět dál než jen na vlastní nablýskaný vůz v garáži.
Neříkám tím, že kdyby mi všechny ostatní důvody dávaly smysl a byla to jen otázka etiky, tak bych si elektromobil nepořídil. Ta etická otázka je jen další díl do křížovky, jejíž tajenkou je odpověď na otázku, zda si elektromobil v nejbližší době také pořídím. Je to jasné ne.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
