Článek
„Kdy že letíte do té Granady?“ zeptala se mě asi podesáté společníkova tchyně, a já jí asi podesáté musel vysvětlovat, že letíme do Karibiku, ne do španělského města Granada. Podle názvu je lehké si tahle dvě místa splést, tím to ale končí. Historické město v Andalusii na úpatí nejvyšší hory pevninského Španělska nemá s dnešní Grenadou společného takřka nic. Španělé Grenadu ani nikdy nekolonizovali, přestože Kryštof Kolumbus v roce 1498 údajně jako první Evropan zahlédl její pobřeží.
Tchyni jsme to odpustili, protože přes 10 lety procestovala Andalusii křížem krážem. Od té doby zasazuje tamní města i do kontextů, kam úplně nepatří. Jako obvykle jsme si zabalili velmi nalehko a vyrazili. V pátek navečer jsme odletěli do Londýna a po přestupu na Svaté Lucii, mimochodem taky nádherném ostrově, jsme už v neděli ráno kráčeli po největší pláži na ostrově koření.
Nedávno objevený ráj
Kdykoli přijedete do nové destinace s velkým časovým posunem, je potřeba srovnat si vnitřní biologické hodiny. Nejlíp se to dá udělat procházkou naboso po pláži nebo v trávě. Tělo se napojí na místní podmínky a budete se cítit o hodně odpočatěji. Stačí 15 minut. Není to žádná ezoterika, skutečně to funguje.
Procházka na pláži vám vždycky ideálně seřídí vnitřní hodiny organismu (ilustrační foto).
Na Grenadě jsme měli štěstí. Jen pár stovek metrů od místního letiště se totiž nachází jedna z nejkrásnějších pláží v Karibiku, Grand Anse Beach. Už po necelé hodině od dosednutí letadla jsme se procházeli třemi kilometry bělostného písku u té nejkrásněji tyrkysové vody, jakou si dokážete představit. Není divu, že se tahle pláž pravidelně umisťuje mezi těmi nejlepšími na světě.
„Tohle je ráj,“ pronese můj společník asi po pěti minutách noření chodidel do jemného písku. Má na mysli hlavně to, že pláž je poloprázdná. Jsou tu místy shluky slunečníků a lehátek, ale velké části pláže jsou úplně prázdné. V některých zátokách nenarazíte vůbec na nikoho. Třeba nedaleký Barbados je v tomhle úplný opak. Jeho mnohem větší populace i větší množství turistů zaplňuje všechny pláže spolehlivě.
Mimochodem, Grenada je skutečně pojmenovaná podle španělského města Granada. Když ji v roce 1650 koupili od Španělů Francouzi, zkomolili název na La Grenade. Nová kolonie bohatla hlavně na obchodu s cukrem, o který se na plantážích starali otroci dovezení z Afriky. Poté, co si Francie a Velká Británie ostrov několikrát za dramatických okolností vyměnily, jej Británie roku 1783 získala natrvalo.
Dnes je Grenada součástí britského Commonwealthu, což poznáme hned, jakmile si půjčíme auto a můj společník až příliš optimisticky vyrazí na hlavní silnici. Jezdí se tu totiž taky vlevo. Původní cukrové plantáže z velké části nahradil muškátový oříšek, skořice, hřebíček nebo zázvor. Proto se jí přezdívá ostrov koření.
Město festivalů a soch
Hlavní město St. George’s je zajímavou směsicí kultur. Původní karibské národy přestaly v průběhu 17. století existovat, často za krutých okolností, takže převažují potomci afrických otroků, evropských osadníků a jejich míšenci. Na ostrově o rozloze odpovídající okresu Příbram jich žije asi 120 tisíc, z toho čtvrtina v hlavním městě.
Po procházce na pláži, která nám srovnala vnitřní hodiny, nám docela vyhládne. Zajdeme si tedy na místní typické jídlo zvané oil down. Jak anglický název napovídá, vaří se v jednom hrnci, dokud všechno nesjede olejem dolů, na jeho dno. Je to hustý dušený guláš z ryb, růžné zeleniny, plodů chlebovníku a kokosového mléka. Místo ryb se někdy dává i jiné maso. Chutná to asi lépe, než to zní.
Jsme tu počátkem srpna, tedy v době tradičního festivalu Spicemas. Je to zdaleka největší kulturní událost na Grenadě. Tenhle karneval spojuje africké, francouzské i britské prvky. Vidíme průvody v maskách, kterým dominují postavy zvané Jab Jab. Jsou to muži nebo ženy natření černými oleji nebo barvami s řetězy, což odkazuje na osvobození od otroctví.
Vedle toho probíhá spousta hudebních soutěží, individuálních i skupinových. Typickým zvukem kapel jsou bubny vyrobené z olejových sudů. Ryzí zvuk Karibiku. Zrovna jsme trefili den největšího karnevalového průvodu zvaného Pageant of the Bands. Celé ulice hlavního města jsou zaplněné tanečníky v obřích kostýmech s peřím a flitry.
Na Grenadě se koná i řada menších festivalů a hudebních akcí. Stejně jako na Jamajce je tu populární reggae, ale taky styly calypso, steelpan a soca – ta tu má status skoro národního symbolu.
Vymotáme se ze zástupů divokých tanečníků svíjejících se v rytmech extatické soky a zamíříme k pevnosti Fort George, shlížející na město od severu. Při západu slunce je na zátoku s městem nádherný pohled.
Pevnost s mohutnými raně novověkými hradbami hledí na hlavní město ostrova od severu přes zátoku.
Druhý den ráno omrkneme ještě jednu zajímavost. Půjčíme si potápěčské vybavení a necháme se odvézt k sochám. Ale ne tak ledajakým. 65 soch v životní velikosti se tu nachází v hloubce více než dvaceti metrů pod hladinou moře. Pomalu zarůstají mořským životem. Vzniká jakýsi umělý korálový útes propojený spoustou mořských rostlin. Svým způsobem je to geniální myšlenka. A není ojedinělá – největší podobné dílo najdete v Mexiku nedaleko Cancúnu.
Krátká cesta napříč Grenadou
Kdybychom neměli problémy s jízdou na levé straně a nechtěli po cestě navštívit přírodní zajímavosti, trvala by nám cesta na opačný břeh Grenady sotva hodinu. Nás ale zajímaly mimo jiné zdejší sopky, z nichž nejvyšší, Hora svaté Kateřiny, dosahuje jen 840 metrů nad mořem. Vytvářejí ovšem moc příjemná panorámata.
Jedním z našich důležitých cílů byla pláž Levera. Na ní se pravidelně množí karety obrovské. Sledovat za úsvitu maličké karety, před pár minutami vylíhnuté, jak neomylně najdou cestu několika stovkami metrů písku do moře, to je zážitek na celý život. Ač jsme se opět nevyspali, rozhodně nelitujeme.
Kromě už zmíněného koření se tu hojně pěstují také kakaové boby, a grenadská čokoláda je vyhlášená v celém regionu. Na plantáže se slétají tisíce holubů, ne ovšem ledajakých. Holub grenadský je endemický druh; nenajdeme ho nikde jinde na světě než na Grenadě. Tenhle malý opeřenec je i národním symbolem země.
Grenada je domovem celé řady tropických ptáků, z nichž mnoho je endemických.
Ve vnitrozemí nás nejvíc zajímají dvě lokality s vodopády. Tím prvním jsou světoznámé kaskády Seven Sisters – sedm stupňů vodopádů, z nichž většina turistů vidí pouze spodní dva. My si samozřejmě zaplatíme místního znalého průvodce, který nám ukáže cestu pralesem i k těm ostatním. Je příjemné nahoře slyšet místo směsi němčiny, španělštiny, japonštiny a nizozemštiny od desítek turistů jen hukot vody a zpěv tropických ptáků. Ideální místo na meditaci.
Podobná situace je i u vodopádu Mt. Carmel. Cesta k němu vede přes muškátové a kakaové plantáže a v podstatě je zajímavější než samotný vodopád. Ten je s výškou 21 metrů nejvyšší na celém ostrově. Je to taky místo skoro bez turistů, takže velice příjemné. Zdá se, že mimo ta nejslavnější místa je na Grenadě úplný klid.
Za rumem a ještě dál
Na severovýchodním pobřeží Grenady leží vůbec nejstarší palírna rumu v Karibiku – River Antoine Rum Distillery. Rum se tu dodnes vyrábí pomocí vodního kola a tradičních postupů. Není to jen turistické místo, kde můžete ochutnat kvalitní rum, je to takové živé muzeum. Můj společník je ovšem poněkud jiného názoru, a tak ho po dvou hodinách intenzivního ochutnávání musím na hotel odnést.
Následující den vyspává až do 11 hodin, takže se plánovaný výlet na ostrůvky Carriacou a Petite Martinique koná až odpoledne. V dost výrazném vedru. Nicméně to je riziko, se kterém musíte při návštěvě rumového ráje počítat.
Ostrůvky jsou nesmírně klidné. Podobně jako u nejvyššího vodopádu na Grenadě tam nejsou skoro žádní turisté. Díky tomu je na ostrovech opravdu čisto a v mělké průzračné vodě se mezi korály hemží tisíce barevných rybek. Místní rybářské vesničky si zachovávají kouzelně ospalý charakter i na konci první čtvrtiny 21. století.
Rybářské vesnice na ostrůvku Carriacou severovýchodně od Grenady žijí stále klidným tempem.
Tradiční festival stavby lodí, který se na ostrově Carriacou koná na přelomu července a srpna, už sice skončil, všude však vidíme jeho pozůstatky. Tradiční rybářské bárky a plachetnice se koupají v paprscích odpoledního slunce. Zajdeme si na grilovanou rybu s kokosem a můj společník – po rumu má vždycky zvláštní choutky – si k tomu poručí i kraba s krevetami. Je to prostě ráj.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
