Článek
Představte si gigantické uhelné pánve, těžební věže, oblaka prachu a hluk rypadel. Tak vypadala krajina německé Lužice za dob hlubokého socialismu. O pár desítek let později je všechno jinak.
Stačí ujet zhruba hodinu cesty od severočeských hranic a ocitnete se v naprosto jiném světě. Měsíční krajinu plnou ekologických škod Němci proměnili v ambiciózní projekt, který u nás nemá obdoby. Vzniká tu fascinující jezerní síť plná luxusní architektury, která nám nastavuje neúprosné zrcadlo.
Největší umělé jezerní království Evropy
Celý projekt nese název Lužická jezerní krajina (Lausitzer Seenland). Je to velmi ambiciózní plán rekultivace, v jehož rámci vzniká celkem 23 nových jezer. Po dokončení půjde o největší uměle vytvořené vodní dílo na celém evropském kontinentu.
Měsíční krajinu dolů nahradila obří síť vodních ploch. Letecký pohled na Lužickou jezerní krajinu ukazuje fascinující rozsah celého projektu.
To nejzajímavější ale spočívá v technickém řešení. Němci se nerozhodli doly pouze pasivně zatopit. Jednotlivá jezera postupně propojují splavnými kanály s plavebními komorami. V praxi to znamená, že můžete nasednout na loď, motorový člun nebo kajak na jednom jezeře a vodními koridory plynule přeplout do úplně jiného vodního revíru.
Propojení krajiny dává celému regionu obrovský turistický potenciál, o kterém si v tuzemsku můžeme nechat jen zdát. Přestože vhodná místa tu rozhodně máme.
Plovoucí domy a čisté pláže
Zatímco většina Čechů zná maximálně Berzdorfer See kousek od Liberce, na to pravé architektonické i technologické vizionářství narazíme o něco hlouběji v německém vnitrozemí. Symbolem této proměny je jezero Geierswalder See.
Právě zde vyrostl unikátní komplex plovoucích domů (Schwimmende Häuser). Tyto moderní, minimalistické stavby kotví přímo na vodní hladině, z dálky připomínají luxusní resorty v exotickém Karibiku nebo na Maledivách a nabízí ubytování s výhledem, ze kterého se tají dech.
Voda v jezeře je navíc díky propracovanému systému filtrace a neutralizace čistá, průzračná a lemovaná upravenými plážemi s jemným pískem. Kontrast mezi industriální minulostí a současným luxusem je zde dotažen k naprosté dokonalosti.
Jedinečné technické řešení: Jednotlivá jezera propojují splavné vodní kanály, kterými lze projíždět na lodích i kajacích.
Rezavý hřebík a stovky kilometrů cyklostezek
Pokud jako já nepatříte mezi vyznavače jachtingu nebo válení na pláži, region vás uhrane svou infrastrukturou pro suchozemce.
Okolo jezer Němci vybudovali stovky kilometrů dokonale hladkých asfaltových cyklostezek a drah pro kolečkové brusle. Jsou kompletně oddělené od automobilové dopravy, vedou rovinatou krajinou mezi borovicovými lesy a nabízejí ideální podmínky pro cyklisty, běžce i rodiny s dětmi.
Při projížďce navíc narazíte na fascinující připomínky minulosti. Tou nejvýraznější je rozhledna Rezavý hřebík (Rostiger Nagel), která se tyčí do výšky 30 metrů na soutoku kanálů Sornoer a Barbara. Tato monumentální vyhlídková věž je postavena z patinující oceli, která svým rezavým vzhledem záměrně odkazuje na průmyslové dědictví a těžké stroje, které zde desítky let vládly. Z jejího vrcholu se otevírá panoramatický výhled na celou tu zatopenou nádheru.
Nepřehlédnutelná dominanta krajiny. Třicetimetrová rozhledna Rezavý hřebík záměrně odkazuje na průmyslovou minulost.
Jak se tam dostat?
Obrovskou výhodou Lužických jezer je jejich poloha. Celá oblast leží v trojúhelníku mezi městy Chotěbuz (Cottbus), Budyšín (Bautzen) a Drážďany.
- Autem: Z Liberce jste u jezera Geierswalder See za necelou hodinu a půl (cca 110 km). Z Prahy cesta trvá asi dvě a půl hodiny, přičemž většinu trasy pojedete pohodlně po dálnici D8 směr Drážďany a následně odbočíte na Budyšín.
- Na víkend i na otočku: Díky nevelké vzdálenosti nemusíte plánovat dlouhou dovolenou. Oblast je naprosto ideální na jednodenní sobotní výlet s koly v kufru nebo na prodloužený víkend.
Výhled, který se vám otevře z vrcholu věže. Nekonečné borovicové lesy, cyklostezky a vodní hladina hned za našimi hranicemi.
Dobrá inspirace pro Čechy
Pohled na Lužická jezera vyvolává v českém turistovi obdiv, ale tak trochu i smutek. V České republice přece máme také potenciál v podobě zatopených hnědouhelných lomů jako je Most, Milada nebo Medard. Ostatně i nad mým rodným Duchcovem vzniká krásná rekultivační oblast, ovšem zatím lehce divočejšího charakteru.
Jenže zatímco u nás se o jejich plnohodnotném rekultivačním využití, stavbě infrastruktury a rozvoji turismu už dlouhé roky spíše jen debatuje, Němci kousek za našimi hranicemi jasně ukázali, že kde je politická i společenská vůle, tam může během jedné generace vzniknout evropský unikát.
Nezbývá než doufat, že se u našich sousedů brzy inspirujeme. Možná už po zavření lomu Bílina?
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
