Článek
Ať už máme ke kouření jakýkoli vztah, tedy ať jsme sami kuřáci, jejich zapřisáhlí nepřátelé, odpůrci jakýchkoli drog obecně nebo tolerantní lidé, kteří se řídí heslem „žít a nechat žít“, jedno máme všichni společné: kouření se nás nějakým způsobem dotýká. Pokud sami nekouříme, jistě kouří přinejmenším někdo v našem okolí, v mnoha případech i v blízké rodině. Přinejmenším jsme také všichni zaregistrovali zákaz kouření v restauracích, který vstoupil v platnost 31. května 2017 a který mnozí z nás uvítali.
Z těch případů z blízké rodiny také zpravidla víme, že časté a dlouhodobé kouření nevyhnutelně vede ke špatným koncům. Když budeme kouření vnímat jako jakoukoli jinou drogu, nemůžeme si nevšimnout, že způsobuje extrémní psychickou závislost: kuřáka prostě bez cigarety nepotkáte. Na otázku, co by se stalo, kdyby třeba jenom jeden den nekouřil, vám často odpoví, že nejspíš nic, ale těch svých deset, dvacet nebo třicet cigaret denně si neodepře. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem.
Kuřáci neustále tvrdí, že kouřit nemusí, případně že mohou přestat, kdykoli chtějí. Problém je, že nechtějí nikdy.
Lze kouření úplně zakázat?
Proč ne? Pokud můžeme zakázat heroin, kokain nebo dokonce marihuanu, u níž se odborníci shodují, že při rozumném užívání nemá na lidský organismus žádné zvláštní negativní účinky, můžeme určitě zakázat i cigarety. Řada neinformovaných lidí na tomto místě namítne, že kouření se státu přece vyplácí díky vysoké spotřební dani, takže by zákaz dostal státní rozpočet do červených čísel. Nic není dál od pravdy.
Když si totiž porovnáme zisk ze zdanění tabákových výrobků s náklady na léčbu zdravotních problémů způsobených jejich kouřením, mezi nimiž dominuje rakovina plic, srdeční onemocnění a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN nebo anglicky COPD), zjistíme, že léčba je mnohem dražší. Není to těsné, je to výrazný rozdíl. Navíc nejde jen o léčbu: kuřáci zatěžují systém z ekonomického hlediska i drobnostmi, jako je snížená produktivita (včetně oblíbených kuřáckých pauz), vyšší využívání nemocenské a tzv. sick days a zvýšené riziko předčasného úmrtí.
Rozhodně neříkám, že daně z tabáku nejsou pro státní rozpočet výrazným příjmem. Částečně se z nich financuje zdravotní péče a kampaně proti kouření. Kdyby však mávnutím kouzelného proutku všichni v České republice přestali ode dneška kouřit, během pár let by to státnímu rozpočtu velice pomohlo. Samozřejmě úplně ideální by bylo, kdyby si lidé tabákové výrobky kupovali, ale nepoužívali je.
V současné době patrně není v této zemi politik s alespoň teoretickou šancí na zvolení, který by zákaz kouření prosazoval. Je to škoda; já bych ho volil. Bohužel se však zdá, že o hlasy kuřáků nechce nikdo přijít, a tak si nikdo, ač by třeba byl zapřisáhlým nepřítelem tabáku, netroufne něco podobného dát do programu.
Dneska už si kuřák nezakouří v hospodě ani na autobusové zastávce, a tak je paradoxně odsouván na okraj společnosti.
Pozitivní stránky zákazu
Pominu jednu pozitivní stránku, která je pro mě poměrně relevantní, totiž že budu schopný přijít domů ze schůzky s kuřákem a veškeré moje oblečení nebude muset okamžitě putovat do pračky. Stejně tak pominu (ačkoli mnohem podstatnější) fakt, že moji přátelé, když nebudou kouřit, budou žít déle a kvalitněji. Na zákaz se podíváme spíš z globálního hlediska.
Jak jsem popsal výše, úplný zákaz kouření by výrazně snížil zátěž na zdravotnický systém. Patrně by to již nezachránilo současné generace vystavené vlivu cigaret leckdy i desítky let, ty nové by však žily ve zdravějším prostředí. Úspora nákladů na léčbu souvisejících nemocí by byla v řádu miliard. Miliony lidí by navíc prožívaly delší a zdravější život.
To neplatí pouze o cigaretách, spoustu životů zničil i alkohol. Je zajímavé, že dvě drogy, které mohou mít pro uživatele děsivé důsledky, jsou v tomto státě zcela legální. Kolik lidí zemřelo kvůli alkoholu a cigaretám? Nepochybuji, že mnohem více než kvůli všem ostatním drogám dohromady. Zajímalo by mě, zda je to právě tím, že jsou legální.
Z ekonomického hlediska by se zvýšila celková průměrná produktivita ve společnosti, protože by se snížila nemocnost a s tím související absence v práci. Oddechlo by si i životní prostředí, neboť cigaretové nedopalky na mnoha místech, zejména v okolí zastávek hromadné dopravy, představují více než polovinu nahromaděného odpadu.
Negativní stránky zákazu
Zákaz čehokoli má ve společenském kontextu vždycky i negativní stránky. Z mého subjektivního pohledu je sice můžeme ignorovat, protože pozitivní stránky nad nimi výrazně převažují a naším úkolem není zajistit, aby nikdy nikdo neutrpěl emocionální újmu, za zmínku však bezpochyby stojí.
Okamžitá ztráta příjmů z daní by byla pro státní rozpočet pochopitelně citelná. Několik let by se tak mohl potýkat s problémy. Když si představíme, že by lidé kromě kouření přestali ještě pít alkohol a jezdit auty využívajícími fosilní paliva, mohlo by to státní rozpočet klidně položit. Já bych začal kouřením a teprve pak bych zakazoval ty další věci.
Další problém je pravděpodobný přesun obchodu s cigaretami na černý trh. Stejně jako tomu bylo například v USA v době prohibice, pravděpodobně by vznikl neregulovaný trh ovládaný mafií, jež by prodávala cigarety těm, kteří by si je ani za těchto podmínek nedokázali odepřít. To by zvýšilo náklady na policejní a armádní složky potírající organizovaný zločin.
Relevantní je také argument, že mnoho lidí pracujících v tabákovém průmyslu by naráz přišlo o práci. Naopak tvrzení, že se jedná o ohrožení osobní svobody a obavy z přílišného vměšování vlády do soukromého života stojí na hliněných nohou, protože co je v tom za logiku, když si můžu dát absint a cigarety, ale marihuanu a kokain ne?
Kouření bylo kdysi považováno za atraktivní. Tyhle doby jsou ovšem dávno pryč.
Proč mě to zajímá, když nekouřím?
Tuhle otázku jsem dostal několikrát v diskuzích pod předchozím článkem o kouření i v několika článcích, které na něj reagovaly. Zajímá mě to z toho důvodu, že je to společenský problém, který se přímo dotýká mých nejbližších. V předchozích generacích mé rodiny se kuřáci vyskytovali (a nedopadlo to s nimi příliš dobře) a mezi kamarády jich také několik mám, tak se snažím pochopit, co je k tomu vede, a jestli bych jim mohl nějak pomoci.
Důvody, které uvádějí, jsou tři. Konkrétně se jedná o zapojení do kolektivu („všichni šli na kuřáckou pauzu a já zůstával v kanceláři sám, tak jsem začal taky kouřit“), zklidnění a uvolnění („vůbec jsem se nebyla schopná s lidmi bavit, pokud jsem se nezklidnila cigaretou“) a trochu pochybný fakt, že to člověku prostě chutná nebo že si na to zvykl a nechce se mu přestávat („jsem na to zvyklý, nevěděl bych, co s rukama“). Nezlobte se na mě, ale takovýmito argumenty můžete vysvětlovat, proč chodíte na ryby nebo do posilovny nebo proč nosíte na kabátu čtyřlístek, se kterým si s oblibou hrajete. Ničit si zdraví a riskovat život, abych zapadl do kolektivu, to mě tedy nenapadlo ani v nejhorším snu.
Pro mě to bylo v dospívání jednoduché: cigarety odporně páchnou a škodí zdraví. Neviděl jsem vůbec nic atraktivního na tom, že bych to byť jedinkrát vyzkoušel. A tak jsem to neudělal. Jasně, v minulosti bylo kouření masivně propagováno v reklamách i v hollywoodských filmech jako něco, co je zábavné, snad trochu rebelantské a prostě cool. Jenže to snad bylo někdy před druhou světovou válkou. Dneska už víme, že na něm není dobré vůbec nic.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
Příjem z daní je nižší než výdaje na zdravotnictví – https://ash.org.uk/media-centre/news/press-releases/new-figures-show-smoking-costs-billions-more-than-tobacco-taxes-as-consultation-on-creating-a-smokefree-generation-closes
