Článek
Na území České republiky se střídá standardní (někdy také zimní) a letní čas už od roku 1979. Bezmála půl století také na tuto praxi mnozí nadávají; na diskuzích nejsou výjimkou ani názory, že poslední víkend v říjnu znamená „začátek pětiměsíčního živoření“, které ukončí až opětovný posun k letnímu času o posledním březnovém víkendu.
Ačkoli mně osobně posun času žádné zásadní problémy nepůsobí, rozumím tomu, že pokud někdo pracuje nebo plní jiné povinnosti v pevně stanovenou dobu, může být nepříjemné, když se to celé ze dne na den o hodinu posune. Posun na zimní čas je zřejmě příjemnější, protože noc je o hodinu delší: ve 3:00 v neděli nad ránem se vrátí hodinky na 2:00. V dnešní době se navíc všechny chytré přístroje samy nastaví na správný čas, takže se nestane, že byste někde byli omylem o hodinu dřív.
Letní čas používají země a oblasti znázorněné modře (během léta na severní polokouli) a oranžově (během léta na jižní polokouli). Ve světle šedých byl zrušen a tmavě šedé ho nepoužívaly nikdy.
Proč se vlastně střídá čas?
Hlavním důvodem zavedení letního času na konci 70. let byla úspora energie. Zjednodušeně šlo o to, aby bylo co nejvíce přirozeného světla v době, do které je koncentrována většina lidské aktivity, a tudíž bylo co možná nejméně využíváno umělé osvětlení. Při těžebních či průmyslových aktivitách sice může přijít vhod, že v listopadu a prosinci vyjde slunce o hodinu dříve (kolem Silvestra je to ale i tak až v osm ráno), v dnešní době však tyto provozy představují jen malý zlomek lidské činnosti.
Souhlasím však, že probouzet se v osm hodin do úplné tmy je poněkud nepříjemné, na druhou stranu v prosinci prostě bude v Čechách a na Moravě délka dne osm hodin, i kdybychom se na hlavu stavěli. Ráno sice nebudou muset školy svítit, ovšem ve čtyři odpoledne se bude už smrákat a na jakékoli aktivity si stejně budeme muset přisvítit. Nehledě na to, že obchodní centra a sportovní areály svítí prakticky neustále bez ohledu na venkovní podmínky.
V zimním období si světla moc neužijeme. Máme-li špatně nastavenou práci, často chodíme do ní i z ní za tmy.
První řešení: změnit harmonogram dne
Pokud je takový problém, že na některé aktivity nebude ráno vidět a bude se muset zbytečně využívat umělé osvětlení, nebylo by záhodno přehodnotit jejich plán a prostě s nimi začínat o hodinu později? V provozech, které fungují nonstop, na tom stejně nezáleží, protože ty musí v zimě svítit 16 hodin dne v každém případě, ale co kdyby třeba škola začínala o hodinu později? Když vezmu jako příklad své gymnázium, běžný školní den by tak místo původních 8:00 až 14:25 trval od 8:55 do 15:20.
Mnoho lidí zde namítne, že spousta dětí by tak před Vánoci chodila ze školy už skoro za tmy, případně by neměla venku světlo na hraní po škole. Je to pravda, na druhou stranu to je dáno délkou vyučování a v zimě holt děti chodí za tmy do školy, nebo ze školy. Doufám, že případy, kdy je tma před školou i po ní, se moc nevyskytují. Tohle řešení považuji asi za nejméně násilné, protože může fungovat bez ohledu na čas.
Druhé řešení: zachovat letní čas celoročně
Osobně preferuji možnost zachovat celoročně letní čas. Ohledně lidmi stanoveného času můžeme objektivně mít čtyři problémy: slunce vychází moc brzy, slunce vychází moc pozdě, slunce zapadá moc brzy nebo slunce zapadá moc pozdě. Ta poslední možnost by přicházela v úvahu snad jen tehdy, kdyby západ slunce nastával někdy kolem půlnoci, což je v našich zeměpisných šířkách nereálné.
Jediné, co mi z ostatních okolností vadí, je příliš brzký západ slunce během podzimních a zimních měsíců. Jestliže v současné době zapadá slunce někdy těsně před šestou – což už je celkem nepříjemné, zvlášť tak těsně po létu – od neděle to bude už před pátou, což je vyložený zločin. Pokud by byl celoročně zachován letní čas, ještě během října a listopadu bychom se mohli těšit ze západů slunce mezi 17. a 18. hodinou, což je snesitelné, a jen kolem svaté Lucie by slunce v některých částech republiky zapadalo lehce před 17. hodinou (konkrétně v Praze by nejdřívější západ nastal mezi 10. a 13. prosincem, v 17:01).
Bylo by to za cenu pozdějšího východu slunce, ale nemyslím si, že pro většinu lidí, kteří pracují od 8 nebo 9 hodin, je až tak moc relevantní, zda je na cestu do práce vidět. Naopak odpoledne mít světlo ve volném čase je dost příjemné.
V červnu vypadá obloha takhle ještě dlouho po 22. hodině. Letní čas je svým způsobem požehnání.
Třetí řešení: zachovat standardní/zimní čas celoročně
V mnoha anketách celkem stabilně řadu let vítězila možnost, že by se upustilo od používání letního času a tzv. standardní čas by zůstával celoročně, tedy i v létě. Zdá se, že v posledních letech toto stanovisko zastává méně lidí než dříve. Pro mě to nemá žádnou výhodu: taková varianta by v podstatě znamenala, že v zimě zachováme nevýhody zimního času a rozšíříme je i na léto.
Hlavním argumentem zastánců tohoto řešení je iluze, že standardní čas je jaksi přirozený, že odpovídá skutečné poloze slunce na obloze. To je nesmysl, jelikož poloha slunce, a tedy například i okamžik, kdy nastává pravé poledne, je v každé části republiky jiný, a každý den se o několik desítek sekund posouvá. Aby lidmi stanovený čas skutečně odpovídal přírodním jevům, musel by se posouvat každý den.
Připouštím, že existují lidé, kteří vstávají rádi brzo ráno, pokud bychom však měli v červnu zimní čas, vězte, že o letním slunovratu by východ slunce podle zimního času nastával už ve 3:50. Domnívám se, že to je za hranicí dobrého vkusu jakéhokoli občana.
Čtvrté řešení: oba časy prohodit
Ještě radikálnější řešení než zachování jednoho času na celý rok, ať už by to byl čas zimní, či letní, by bylo oba časy prohodit. Přineslo by to samozřejmě určité extrémy, které by se týkaly zejména východu slunce. Jeho západ, což je asi okolnost, která nás při dnešním nastavení společnosti a trávení volného času zajímá více, by však byl naopak o extrémy očištěn.
Řekněme si to v reálných číslech: jestliže v Praze 25. června zapadá slunce podle letního času ve 21:18, za zimního času by to bylo už ve 20:18. To není nijak drastická změna. Naopak o půl roku později, 25. prosince, zapadá slunce podle zimního času v 16:06. Pokud bychom v té době používali letní čas, bylo by to v 17:06. Je to trochu o preferencích, ale osobně se domnívám, že scházet se ke štědrovečerní večeři za posledních červánků má větší kouzlo, než za naprosté tmy.
Východy a západy slunce ve vybraných dnech (v modrém poli zimní čas, ve žlutém letní). Platí pro Prahu, v jiných městech se bude o několik minut lišit.
Nevhodné nastavení společnosti
Ať už to bude v budoucnu s letním a zimním časem jakkoli, je jisté, že mnoha lidem jeho střídání působí problémy. Možná tu řešíme pouze jeden ze symptomů mnohem širšího problému, totiž že naše společnost je postavená na striktním dodržování lhůt, termínů a přesného času. Možná tohle lpění na detailech a s tím spojený stres je pro lidi mnohem horší než to, zda slunce vyjde v 7, nebo v 8 ráno. Nezbývá než doufat, že se i tohle postupně změní.
Pokud jde o zrušení střídání času, je to stejně jako jakoukoli takto důležitou změnu nutné konzultovat na úrovni EU. V té však nepanuje shoda, a to ani mezi našimi sousedy. Žádná vláda České republiky k tomu zatím nezaujala jasné stanovisko. Ke střídání času mělo dojít naposledy v roce 2019, pandemie covidu však proces oddálila a v současnosti budeme rádi, když si budeme hodinky naposledy posouvat v roce 2026. Snad nám zůstane čas letní.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
