Článek
Vulkanický poloostrov Reykjanes
Náš poslední den na Islandu, který měl vyvrcholit návštěvou světoznámé Modré laguny, ubíhal relativně pomalu. Dopoledne jsme se vypravili na poloostrov Reykjanes na jih od hlavního města, což byla část programu, kterou jsme kvůli přesunu do Kodaně museli až dosud vynechat. Počasí bylo tentokrát celkem nepříznivé, nějakých 12 stupňů a až nepříjemně často padal z ocelově šedého nebe déšť.
Poloostrov Reykjanes je celý zasypaný sopečným popelem, přesto však hraje nejrůznějšími barvami.
Protože však nejsme z cukru, odhodlaně jsme vyráželi ze sucha autobusu na další a další výpravy za neopakovatelnými scenériemi. Málokdy jsme však vydrželi venku déle než nějakých deset minut, než jsme měli displej mobilu kompletně pokrytý kapkami vody.
Sopky tady na nejzazším jihozápadě Islandu stvořily neopakovatelné panorama.
Sluší se podotknout, že sopky, které vyvrhly z hlubin Země popel, po němž nyní kráčíme, nejsou v téhle části Islandu nijak vysoké. V oblasti Reykjanes dosahuje nejvyšší nadmořské výšky masív Fagradalsfjall, a to pouhých 385 metrů nad mořem. Dokonce i hora Říp je vyšší. Na samotném Islandu je pak nejvyšší horou známý Hvannadalshnúkur (2110 m n. m.).
Sopečné oblasti jsou jedinečné v tom, že půdu při erupcích sopek pravidelně pročistí a obohatí o nezbytné živiny, což poskytuje ideální prostředí pro zelené rostliny.
Výhledy jsou to krásné, když se však zvedne studený vítr a žene kapky čerstvého atlantského deště proti našim obličejům, raději se uchýlíme do tepla autobusu a obdivujeme je skrz už lehce zamlžené sklo. Tahle oblast patří k vulkanicky nejaktivnějším i v letošním roce, kdy muselo být kvůli hrozícím výbuchům sopek a výlevu lávy na poloostrově evakuováno hned několik obcí.
Krýsuvík – všechny vůně sopky
Následně se přesouváme do oblasti Krýsuvík, ve které nás už zdálky vítají oblaka vodní páry – a nejen vodní, jak neomylně ucítíme, když přijedeme blíž. Sirné výpary jsou cítit všemi možnými vůněmi, které ti znalejší z nás nejčastěji přirovnávají k tlejícímu zelí nebo ke zkaženým vejcím.
Sirné výpary stoupající z jezírek přimějí mnoho útlocitnějších typů zacpat si nos.
Barevná jezírka, která se nacházejí všude možně na travnatých vršcích, mají ovšem na pohled své kouzlo. Osobně na zápach pranic nedbám (jak páchnou zkažená vajíčka, to jsem nikdy necítil, takže mi to ani nic nepřipomíná) a vydám se prozkoumat všechny krásy, kterými tahle oblast oplývá.
Vulkanický komplex Krýsuvík je puklinový systém bez centrálního jícnu. Bludištěm průduchů se tak dostávají na povrch všemožné sopečné látky.
Je to především vynikající barevná kompozice, taková, o které si na „vyprahlém“ Islandu nemohou skeptici nechat ani zdát. Ostatně myslím, že každý, kdo Island někdy navštívil, v létě či v zimě, mi dá za pravdu, že tenhle ostrov je nesmírně barevný a neskutečně fotogenický. I pokud jste si na Krýsuvíku nebo na jiných vulkanicky aktivních místech museli zacpávat nos.
Většinou je bezpečnější se pohybovat po dřevěných chodníčcích, abyste nezapadli do něčeho nepříjemného.
Rychle oběhnu obchůzkovou oblast až na druhou stranu a fotím naši výpravu hezky panoramaticky. Krýsuvík se mi moc líbí; přestože mám dobrý čich, nemám proti němu žádné hlubší výhrady. Ostatně objektivně mi to vážně nepřipadalo nijak náročné.
Krýsuvík včetně popisu. Abyste si ho nespletli.
Jedineční islandští koně
Některé ženy v naší skupině – až už z důvodu upřímného zájmu, nebo kvůli sirným výparům Krýsuvíku, které už pro ně jsou nesnesitelné – se s jásotem vrhají přes silnici k rozsáhlé ohradě, ve které se pohybují majestátní koně. Jedná se o typické islandské plemeno, odolné vůči třeskuté zimě, u kterého se výrazně dbá na čistotu rasy.
Islandští koně se vyskytují ve všech možných barvách a velikostech. Jedno mají společné: jsou to opravdu krásná zvířata.
Islandští koně vznikli dlouholetým křížením norských poníků, které s sebou dovezli první osadníci, s menšími koňskými plemeny z Irska a Skotska (mimo jiné Shetlandských ostrovů). Tahle zvířata dorůstají výšky jen asi 130 až 150 cm v kohoutku, přesto se však řadí mezi koně.
Islandský kůň se vyznačuje menší kohoutkovou výškou a velmi hustou srstí a hřívou, která mu pomáhá přečkávat islandskou zimu ve venkovním prostředí.
Dovoz jiných plemen na Island je zakázán už od roku 930, jednak z důvodu zachování čistoty plemene, jednak z důvodu ochrany před nemocemi, které sužují koně v jiném prostředí. Proti takové nákaze by islandský kůň neměl kvůli tisícileté izolaci žádné protilátky, takže by mohla jeho populaci zdevastovat až na hranici vyhubení.
Pozorování pasoucích se koní člověka z nějakého důvodu uklidňuje.
Koneckonců genetické problémy související s izolovanou populací nejsou problém, který by trápil jen islandské koně – na Islandu se běžně používá seznamovací aplikace, v níž po zadání osobních údajů zjistíte, zda se svým novým objevem nejste náhodou příbuzní. Na ostrově, který má jen asi 378 000 obyvatel, by to nebylo nic divného.
Legendární Modrá laguna
Pak už konečně přichází řada na zlatý hřeb programu, na který se těšíme vlastně od rána, a za který jsme zaplatili asi dva tisíce za osobu: návštěvu pověstné Modré laguny. Jedná se o jednu z nejznámějších atrakcí na Islandu, kterou možná budete znát ze sociálních sítí slavných osobností, jejichž výskyt je v této oblasti potvrzen.
Jeden z prvních pohledů na Modrou lagunu – sen každého instagramového influencera.
Pro méně finančně obdařeného člověka je to samozřejmě drahé. Dát tolik peněz za pár hodin koupání v geotermálních lázních! Netuším, na kolik vyjdou koupaliště v Čechách, ale bude to určitě levnější. A taky je tam v červenci o dost lepší počasí. Tady na Islandu se koupete venku, když má vzduch 12 stupňů a do vlasů vám mrholí.
Co je ta Modrá laguna zač? Jedná se o lázně, které jsou napájené vodou z nedaleké geotermální elektrárny Svartsengi. Koupete se vlastně v odpadní vodě, která vzniká po výrobě elektrické energie při teplotě více než 240 °C. Tady v lázních má voda teplotu lehce přes 30 stupňů. Není tedy příliš vhodná na plavání, ale ani kdyby venku mrzlo, zima vám rozhodně nebude. Dokud tedy nevylezete ven.
Voda má příjemnou barvu a příjemnou teplotu. Na fotkách se to celé vyjímá velice dobře. Kdybych byl instagramová modelka, pískám si.
Nejsem úplně typ člověka, kterého by braly fotky na sociální sítě (zejména ne takové, na kterých bych se prezentoval já sám), a tak se spíš zajímám o technickou stránku věci. Co v té vodě vlastně je, že je nejen pěkná na pohled, ale taky se doporučuje jako léčba řady kožních nemocí, zejména lupénky? Od průvodce se dozvídám, že je to kvůli obsahu základních minerálu, hlavně oxidu křemičitého a síry. Pro nějaký větší účinek se tam samozřejmě nestačí vykoupat jednou. My tu jsme spíš kvůli těm fotkám.
V ceně máme jeden drink, který si můžeme vyzvednout u baru přímo uprostřed laguny. Volím jedovatě zelenou tekutinu. Chutná dost příjemně. Po dopití nápoje však do mě nechtěně vrazí jakýsi Arab a kelímek, který mám vrátit v baru, končí na dně laguny. Propátrávám dno bosýma nohama, při nejlepší vůli se mi ho ale nedaří najít. Při ponoření a otevření očí pod hladinou vidím jen sytě modrou. Bohužel. Snad lagunu občas uklízejí.
Trávím v teplé vodě asi dvě hodiny v kuse, což je nejspíš v téhle teplotě až moc. Po zbytek dne jsem pěkně omámený. Nějak moc to nevadí, protože nás stejně čeká jenom let do Prahy. Po letmém osušení plavek míříme do autobusu a na letiště v Keflavíku. Je krátce před jedenáctou večer, ale venku je stále plné denní světlo.
Cestou se ještě zamýšlím nad tou slavnou Modrou lagunou a výsledkem jsou tyto výhody a nevýhody.
Výhody
- vynikající fotky na sociální sítě (Instagram, Facebook)*
- ohřejete se i ve studeném dni
- blahodárný vliv na pokožku
- popovídáte si v mnoha světových jazycích
*ano, byli jste tam, kde byly miliony lidí před vámi
Nevýhody
- je to dost drahé
- poměrně narváno, hlavně kolem baru
- pokud hned letíte, plavky fénem fakt nevysušíte
- ztracený kelímek na dně laguny nenajdete
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost autora s návštěvou Islandu
