Článek
Cesta z norských velehor a národního parku Jotunheim, kterému se přezdívá Domov obrů, nás vedla podél největšího norského jezera Mjøsa na jih. Navečer jsme se alespoň zastavili v malebném městečku Lillehammer, které bylo v roce 1994 dějištěm zimního olympijských her. V hlasování o pořadateli tehdy porazilo postupně bulharskou Sofii, aljašské Anchorage a v dramatickém třetím kole i švédský Östersund a nikdo vlastně nevěděl, co od Norů čekat. Zvlášť když olympiádu neumístili do Osla ani Trondheimu, ale do malého městečka, které nikdo neznal. Klidnější atmosféra někomu seděla více, někomu méně, nakonec však museli všichni uznat, že to byly jedny z nejlepších olympijských her v historii.
Máme jen asi hodinku, a tak si prohlížíme skokanské můstky a místo, kde před bezmála třiceti lety hořela olympijská pochodeň. Norové tehdy na domácí akci získali nejvíc medailí, těsně předstihli Německo a Rusko (které však mělo nejvíce zlatých). Češi tehdy žádnou medaili nezískali. Nejblíž byli v hokeji, kde po těsné prohře s Kanadou ve čtvrtfinále porazili v zápasech o umístění USA a Slovensko a skončili na pátém místě.
Lillehammer. V tomhle nevelkém norském městě, jehož počet obyvatel odpovídá zhruba Kroměříži, před 30 lety hořel olympijský oheň.
Ubytujeme se nedaleko jezera Mjøsa, na jehož severním okraji Lillehammer leží, a druhý den ráno přijíždíme do Osla. Z města je cítit bohatství, ale je to ten typ bohatství, o kterém víte, že je rozdělené mezi všechny lidi. Nikde nevidíte okázalé paláce zbohatlíků a vedle toho zanedbané čtvrti s rozpadajícími se mosty a vznikajícími skládkami. Oslo je všude uklizené, čisté a na úrovni. Pro Středoevropana je to mírný kulturní šok a nepochybujeme, že bychom si zvykali dlouho, je to však příjemná změna. I oproti Praze.
Naším hlavním cílem je muzeum Fram, které je vystavěné kolem stejnojmenné lodi, na které se objevitel Roald Amundsen plavil po polárních mořích severní i jižní polokoule. Zážitek je to skvělý, navštívíme i podpalubí lodi, kde v jedné z kajut narazíme na samotného Amundsena, a na palubě si vyzkoušíme, jak těžké to měl kormidelník takového kolosu. I po letech funguje všechno velice dobře. Podél stěn vedou v několika patrech chodníčky, u kterých jsou vystavené různé artefakty z Amundsenových výprav. Nejvíc mě zaujme vycpaný lední medvěd a také ledová kajuta, ve které zažívám z první ruky, jaké to bylo nacházet se na lodi, která uvízla v arktickém ledu, mezi umírajícími námořníky, kvílícím mrazivým větrem a řevem hladových ledních medvědů. Když po pár minutách vylezu, klepu se nejen zimou.
Samotný Roald Amundsen plánující detaily své probíhající výpravy.
V muzeu si také koupíme jednu z místních specialit: glóbus, který se na světle sám od sebe otáčí. Neznám přesný mechanismus, ale mám ho doma už druhým rokem a zatím se točit nepřestal. Prý je to založené na přelévání kapaliny uvnitř glóbusu, která reaguje na přítomnost světla. Cena je vysoká, ale co bych za památku na Norsko nedal. Jinak samotné muzeum je v létě otevřené od 9:30 do 18 hodin a vstupné stojí 140 norských korun (asi 300 Kč). Vstupenky stačí koupit až na místě.
Amundsenova loď Fram, na které se plavilo několik norských mořeplavců. Amundsen na ní absolvoval výpravu na jih v letech 1910–12.
Místní lední medvědi jsou poněkud nedůtkliví, a tak je lepší na ně nesahat.
Jednou z největších kuriozit, kterou Oslo nabízí, je park Frogner (někdy nazývaný také Vigeland). Ten je vyhlášený sbírkou soch od sochaře Gustava Vigelanda. Je jich tu více než 200 a zobrazují nahé muže, ženy i děti v nejrůznějších životních i emočně vypjatých situacích. Mnohé instalace jsou značně surrealistické.
Sochy samozřejmě slouží jako vítaná rozhledna pro ptáky, což se na nich nevyhnutelně projevuje. Časté čištění je nutností.
Původním záměrem sochaře bylo vytvořit soubor znázorňující lidi ve všech etapách a strastech života od narození až do jeho konce. Vyráběl je ve velkém a do zásoby. Nakonec o ně nebyl kdovíjaký zájem, tak skončily v tomto parku. Názory na něj se mezi místními různí, turisté jsou ale vesměs nadšení. Jen Američané by asi vzhledem ke své puritánské kultuře mohli být pohoršeni. Celému parku dominuje více než 14 metrů vysoký monolit tvořený 121 nahými lidmi, kteří se snaží jeden po druhém vylézt a dostat se až do nebe. Je to kuriózní a ujeté, ale zároveň i dost působivé.
Sochy znázorňují výjevy z jednotlivých fází života člověka.
Slavný monolit tvořený 121 nahými postavami.
Navštívíme také známý lyžařský areál Holmenkollen, který někteří z nás překřtili zde nepublikovatelnými názvy. V létě působí trochu nepatřičně. Největší pozornost vzbuzuje socha krále Olafa V., vášnivého lyžaře, s jeho věrným psím společníkem. Nemůžeme vynechat ani radnici v Oslu, kde se v přítomnosti norské královské rodiny každý rok 10. prosince předává Nobelova cena za mír.
Areál Holmenkollen se sousoším krále Olafa a jeho psa.
Interiér radnice. Tady se každý rok na výročí úmrtí Alfreda Nobela předává Nobelova cena míru.
Pak jedeme na ubytování a máme volný program. Rozhodneme se navštívit budovu opery. Tahle moderní budova byla otevřena teprve v roce 2008 za účasti krále Haralda V. a její výstavba vyšla v přepočtu na téměř deset miliard korun českých. Musíme ocenit její originální pojetí a nenásilné obohacení panorámatu fjordu, na jehož břehu se Oslo nachází. Je to jedna z budov, kterou se může inspirovat i plánovaná budova pražské opery. Nahoře krmíme racky a díváme se přes záliv na Munchovo muzeum a na přístav, ve kterém se jen pár dní po našem odjezdu zabydlí mroží samička Freya.
Příběh Freyi je smutný, protože se těšila takovému zájmu lidí, že úřady nedokázaly zajistit bezpečnost zvířete ani lidí, a tak nakonec musela být utracena. Dnes má v Oslu sochu. Nás naštěstí pobyt v Oslu stojí jen spoustu peněz, protože zajdeme do restaurace naproti opeře, že utratíme poslední norské koruny. Až pozdě však zjišťujeme, že tady se dá platit pouze kartou.
Budova opery v Oslu je nepřehlédnutelná, zároveň však vystupuje z vod fjordu přirozeným způsobem.
Nějaké koruny tedy utratíme za suvenýry v obchodním centru u hlavního nádraží a zamíříme zpátky na ubytování. Trochu bloudíme, protože adresu jsme si samozřejmě nezapamatovali, je to ale jenom pár bloků. Nemůžeme si nevšimnout velkého počtu Arabů a dalších zjevných imigrantů, kterých se po setmění vyrojí v ulicích značné množství. I Oslo se pomalu stává multikulturním městem.
Horší zpráva, kterou se dozvídáme až těsně před usnutím, je, že probíhá stávka norských pilotů, takže z Osla druhý den ráno určitě neodletíme. Nezbývá nám tak než doufat, že v téhle zemi, ačkoli je nesporně jedna z nejkrásnějších na evropském kontinentu, nestrávíme mládí.
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
Muzeum Fram
Park Frogner s nahými sochami – https://geographic.org/streetview/view.php?place=frogner+park
Budova opery v Oslu – https://www.operaen.no/om-oss/om-operahuset/
Příběh mroží samičky Freyi – https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/mrozice-freya-zvire-norsko-utraceni-oslo_2208141459_afo
Stávka pilotů skandinávských aerolinek – https://www.idnes.cz/ekonomika/doprava/sas-aerolinky-stavka-letani-dovolene.A220704_162155_eko-doprava_akp
