Článek
Když před více než dvěma týdny startovalo mistrovství světa, názory na šance českého týmu se tradičně různily. Někteří byli jako obvykle skeptičtí a působili, jako by nás nejradši viděli v nižší divizi, jiní hovořili o slušných šancích, které ale poněkud zmrazil turnaj v Brně. Výhrady byly i k nominaci. Těch, kteří se od začátku netajili názorem, že si tenhle tým jde pro zlato, bylo jen velmi málo.
Už 5. května, tedy 5 dní před zahájením šampionátu, jsem vyslovil přesvědčení, že další zlatá jízda je nejen možná, ale i vysoce pravděpodobná. Mimochodem, přečtěte si diskuzi pod článkem, stojí za to. Samozřejmě nejsem věštec a netušil jsem, s jakou lehkostí nakonec český tým k titulu mistrů světa dokráčí, za posledních 20 let jsem však nevynechal ani jedno utkání národního týmu na mistrovství světa. Tu chemii, která je potřeba k úspěšnému tažení za medailí, jsem tam po mnoha letech cítil. Dokonce větší než v letech 2015 či 2019.
1) Osoba trenéra
Když byl v červnu 2023 odvolán po nejhorším výsledku na mistrovství světa v historii (8. místo) Fin Kari Jalonen a na jeho místo usedl Radim Rulík, setkalo se to se smíšenými reakcemi. Já to osobně považoval za krok správným směrem. Na rozdíl od Jalonena se jednalo o člověka se zkušenostmi i úspěchy s českým hokejem, a to na klubové i reprezentační úrovni, jenž navíc absolvoval i hráčskou kariéru, ač ji musel předčasně ukončit. V pozici trenéra vyhrál extraligový titul s Litvínovem, dvakrát hrál semifinále s Mladou Boleslaví a především u reprezentační dvacítky získal v roce 2022 čtvrté místo a o rok později stříbro, první medaili od roku 2005. Prokázal tím schopnost vtisknout i průměrným mužstvům efektivní systém, který dokáže vést k úspěchu, a když si prosadil k áčku reprezentace svůj tým ve složení Jiří Kalous, Marek Židlický, Tomáš Plekanec a Ondřej Pavelec, nebylo nejmenších pochyb o tom, že v Praze cílíme na zlatou medaili.
2) Mizerné výsledky v přípravě
Je to možná trochu pověra, ale často se stávalo, že český tým odehrál vynikající podniky Euro Hockey Tour se Švédy, Finy a Rusy (dnes Švýcary), aby pak na mistrovství světa stěží proklouzl do čtvrtfinále. Když naopak v EHT skončil jednoznačně poslední, na MS zazářil. V dnešní době už samozřejmě tahle statistika neplatí bez výjimky, faktem ovšem je, jak koneckonců trenér Radim Rulík i další členové jeho týmu po finále popisovali, že český tým pojal celou reprezentační sezónu jako přípravu na květnové vyvrcholení v Praze, a vyzkoušel si v těchto zápasech proti kvalitním soupeřům hru za rozhodnutého stavu, za těsného stavu, v oslabení a vůbec všechny varianty, které mohou nastat. Výsledky byly pochopitelně pochybné, tým si ovšem zafixoval užitečné návyky a když na turnaji v některých zápasech přišla krize, nikdy nepůsobil bezradně.
3) Mimořádný brankář
Český tým nikdy v minulosti nezískal titul pouze na základě fantastické ofenzivní hry, kdy by v každém zápase atakoval 40, ba i 50 střel na bránu. Takovým hokejem jsme se prezentovali na mistrovstvích světa na Slovensku 2011 a 2019 a na domácím šampionátu v roce 2015, v ani jednom případě jsme se však nedostali do finále. Za tituly z let 2005 a 2010 i za vyhranou olympiádou v Naganu jsou podepsané zejména vynikající výkony brankářů, v těchto případech Tomáše Vokouna a Dominika Haška. Jejich úspěšnost zákroků se na těchto turnajích pohybovala dokonce kolem 95 %. Během letošního šampionátu vyrostl v brankářskou hvězdu mladý brněnský rodák Lukáš Dostál, spoluhráč Radka Gudase z kalifornského Anaheimu. Na turnaji inkasoval ze 213 střel jen 13 gólů a v úspěšnosti zákroků ho tak velmi těsně překonal jen finálový soupeř Leonardo Genoni. Když tenhle sympaťák dával po finále MS rozhovor, ve kterém popisoval, že žijeme jen jednou a zkusit dát gól do prázdné je zábava, musel ho milovat úplně každý.
4) Zkušený kapitán a dříči
Roli kapitána dostal Roman Červenka, který s ní už měl bohaté zkušenosti. Jeho klid a přehled ve hře jsou mimořádné, a přestože se na jeho hlavu před léty snášela spousta kritiky, dnes už se všichni shodnou na tom, že je jedním z nejvyspělejších hráčů týmu. Navíc byl jediným naším hráčem, který zažil triumf na mistrovství světa, v roce 2010 v Německu. Na rozdíl od tehdejší medaile, kterou asi nečekal vůbec nikdo, se mohl spolehnout na špičkové hráče z NHL. Z nich vynikal pracovitostí Ondřej Palát z New Jersey, produktivitou Martin Nečas z Caroliny a tvrdostí nesmlouvavý Radko Gudas z Anaheimu. Tahle svatá trojice pod vedením velezkušeného kapitána přispívala k čištění brankového prostoru, rychlému přechodu do útoku a efektivnímu vytváření šancí pro ostatní hráče.
5) Faktor Pastrňák
Tohle byl poslední díl, který jsem do své skládačky k mistrovskému titulu potřeboval. Původně jsem počítal s tím, že Boston vypadne v play off NHL už o kolo dřív a David Pastrňák (možná i s Pavlem Zachou) bude mít čas se s týmem sehrát. Když Boston vypadl až týden před finále MS, říkal jsem si, zda není pozdě. Oba borci ale přijeli a vychutnali si to nejlepší z celého turnaje, na kterém přispěli k úspěchu měrou vrchovatou – zápasy s Kanadou, USA, Švédskem a Švýcarskem. Zejména Pavel Zacha vnesl do týmu na ledě klid a pohodu a těm, kteří NHL nesledují, ukázal, že hraje s obrovským přehledem. David Pastrňák pak po méně výrazných výkonech rozhodl finálový večer nádherným gólem a poslal nás po 14 letech k zaslouženému zlatu.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
