Článek
Na úvod se sluší podotknout, že co se týče pomalosti doručování, drží DHL z ostrova Svatý Bartoloměj druhé místo za Českou poštou. Ta doručuje v rámci jednoho pražského obvodu dopis už od 9. června 2013, tedy zanedlouho dvanáct let. Skutečnost, že pohled z Karibiku do cíle nedorazil a už to nejspíš nelze očekávat, tak beru jen jako jakousi kuriozitu.
Nečekaná odbočka na jih
Na procházce přístavní čtvrtí ve městě Philipsburg v nizozemské části ostrova Svatý Martin si čtu destinace, kam mají lodě namířeno. Gustavia, Gustavia, Gustavia. A taky The Bottom a Oranjestad, což jsou obce na ještě mnohem vzdálenějších ostrovech Saba a Svatý Eustach.
„Co si udělat jednodenní výlet do té Gustavie?“ nadhodím. Je sedm hodin ráno a nejbližší spoj na ostrov Svatý Bartoloměj, kde se město Gustavia nachází, odplouvá za dvacet minut. Předpokládám, že s překročením hranice mezi Nizozemskem a Francií tady v zámoří nebude problém. Ostatně na našem ostrově, kde mezi nimi vede i pozemní hranice, ji překračujeme v jednom kuse.
Svatý Bartoloměj je domovem mnoha krásných pláží. Saline leží zhruba uprostřed jižní části ostrova.
„Proč ne,“ souhlasí můj společník, a tak si kupujeme zpáteční jízdenky po 150 dolarech a za pár minut jsme na palubě. Až později se mi přizná, že neměl nejmenší tušení, kde Gustavia leží, ale za ty roky se mnou se naučil, že spontánní výlety jsou zábava. Tentokrát měl štěstí: těch 27 kilometrů zdoláme za pouhých 45 minut. A řekněme si to upřímně, kdy jindy má člověk možnost se podívat na Svatý Bartoloměj?
Skandinávská stopa v Karibiku
Opravdu kapesní ostrov (25 kilometrů čtverečních), na kterém krátce po osmé hodině ranní vystupujeme, má za sebou pozoruhodnou historii. Objevil ho už Kryštof Kolumbus při jedné ze svých prvních výprav za oceán v roce 1493. Soudí se, že na rozdíl od okolních větších ostrovů nebyl trvale obydlený, protože nemá zdroje pitné vody ani kvalitní půdu, která by se dala využít pro zemědělství.
Někdy před koncem třicetileté války jej i přesto osídlili Francouzi, jejichž kolonií zůstal s krátkou přestávkou během britské okupace do roku 1784, kdy jej prodali Švédům. Je to jediný ostrov v téhle oblasti, který byl na delší dobu ve švédském vlastnictví. Francouzský král Ludvík XVI. si ostrova příliš necenil a vyměnil jej se Švédy za přednostní obchodní práva v Göteborgu.
Na odkazy na švédskou historii tu narážíme na každém kroku. Přestože ostrov už Švédům nepatří 147 let.
Švédové pojmenovali hlavní město ostrova Gustavia po svém králi Gustavu III. – jméno, které nese dodnes – a vyhlásili jej za bezcelní pásmo, tzv. svobodný přístav. Na rozdíl od Francouzů tak Švédové našli pro ostrov smysluplné využití. Mířily sem obchodní lodě prakticky všech evropských států, neboť právě tady mohly obchodovat bez cel s libovolným zbožím. Včetně pašovaného.
Do roku 1847 zde fungovalo otroctví, ovšem na rozdíl od jiných ostrovů, vhodných pro zemědělství, zde bývalí otroci po osvobození nenašli uplatnění (tentokrát už za peníze) na plantážích. Přesunuli se tedy na jiné ostrovy a obyvatelstvo afrického původu zde dnes tvoří jen malý zlomek populace. Když o několik let později zasáhl ostrov hurikán a následně řada lesních požárů, usoudili Švédové, že by bylo dobré se ostrova zbavit.
V roce 1877 proběhlo referendum, na základě kterého se v následujícím roce ostrov vrátil do francouzského držení, v němž zůstává dodnes. Byl to jeden z nejvzdálenějších regionů Evropské unie, k 1. lednu 2012 z ní však vystoupil. Zůstává také svobodným přístavem a sto let švédské historie připomínají tři korunky v jeho znaku.
Znak Svatého Bartoloměje odkazuje na francouzskou i švédskou historii a také na místní ptactvo.
Pár kilometrů narvaných zajímavostmi
Z nizozemské části Svatého Martina se sem dá i letět, místní letiště ovšem patří k nejnebezpečnějším na světě. Je to hlavně kvůli extrémně krátké přistávací a vzletové dráze, která má jen asi 600 metrů. Jsme tedy rádi, že jsme zvolili loď. Ostatně varianty, kdy zůstávám nohama na pevné zemi (nebo aspoň na vodě), při cestování v rámci jednoho regionu upřednostňuji.
Po plavbě nebo po koupání mi vždy vyhládne, a tak zamíříme na snídani do vyhlášené kavárny Le Select. Stravou ve francouzském stylu nelze nikdy šlápnout vedle. Ceny jsou pro Čecha naprosto šokující. Pak si projdeme přístav. Kotví tu spousta bílých jachet všemožných typů a velikostí. Červené střechy okolních budov mi připomínají francouzské Azurové pobřeží. Čtyři staletí francouzské nadvlády se musela někde podepsat.
Nemůžeme vynechat pozůstatky švédských pevností Gustav a Karl, pojmenované po švédském králi a jeho bratrovi. Ještě je tu třetí, dnes nazývaná Oscar a dříve Gustav Adolf. Švédové je vybudovali krátce poté, co ostrov získali od Francouzů, a i díky nim dokázali ostrov ubránit. Více než dvě stě let staré kanóny jsou překvapivě dobře zachovalé.
Švédské kanóny jsou připravené bránit ostrov z pevnosti Gustav, která shlíží na zátoku.
V poledne se trochu zatáhne, což je vítaná příležitost navštívit slavnou mušličkovou pláž. Ta se nachází hned pod pevností Karl a místo písku nebo oblázků je pokrytá miliony lastur mořských mlžů. Je to neuvěřitelné. Můj společník si nezapomněl šnorchl, a tak se jde na chvíli potápět ke korálovým útesům, zatímco já zkoumám mušle a vybírám si ty nejlépe zbarvené, které si vezmu domů. Díky zamračené obloze se tu ani v pravé poledne nespálíme.
Svobodný, ale pekelně drahý přístav
Bezcelní zóna funguje i na konci první čtvrtiny 21. století, a tak si projdeme obchody narvané luxusním zbožím od těch nejlepších značek. Jak už je v podobných místech typické, nakupují tu převážně znudění ruští a arabští zbohatlíci. My jen očima. Je zajímavé si taková místa prohlédnout, ale boty za 4000 dolarů (Louis Vuitton) bych si nekoupil, ani kdyby byly z ryzího zlata. Z něho nejspíš je kreditka, kterou vytáhne arabský šejk před námi, a pro obsluhu prodejny v tu chvíli přestáváme existovat.
Místo předražených nákupů si projdeme ještě další pláže, jako je St. Jean, Saline a poněkud vzdálenější Colombier. I když mluvit o tom, že je na Svatém Bartoloměji něco daleko, je úsměvné. Vždyť je to ostrov o velikosti města Uherské Hradiště. S okolními ostrůvky je velký jako Mělník. Z přístavu v Gustavii jsme i na téhle pláži pěšky za hodinu. Všechny pláže mají svoje kouzlo, i když ta mušličková za mě vede.
Svatobartolomějská pošta selhala
„Pošleme odtud pohled do Prahy,“ povídám svému společníkovi a vstoupíme do budovy místní pošty. Je pod hlavičkou DHL, ale prodávají se tu pohledy s leteckými záběry ostrova, mušličkové pláže i dělostřeleckých baterií. Načmáráme pozdrav a posíláme ho kamarádce do Prahy. Právě včas: nejenže pošta za pět minut zavírá, ale poslední loď odplouvá jen o něco málo později.
Gustavia je oblíbeným cílem zbohatlíků, a tak není divu, že okolní moře je plné jachet a dalších lodí.
Před tímhle spontánním výletem jsem o ostrově Svatý Bartoloměj nevěděl absolutně nic. Teprve ve frontě na jízdenky jsem vyhledával, co zajímavého je tam k vidění. A na jeden den to bylo tak akorát. Viděli jsme něco málo z historie, nechali se okouzlit francouzským šarmem a kuchyní sedm tisíc kilometrů od Marseille a samozřejmě si zaplavali v příjemných vodách Karibiku. Průvan v peněžence nám to udělalo jen mírný, protože jsme platili jen za jídlo. Co víc si přát?
Pohled do Prahy ale nikdy nedorazil. V době psaní tohohle článku jsou to přesně tři roky, tři měsíce a tři dny, co jsme ho poslali. Reklamovat takovou malichernost u DHL jsme nechtěli, je to ale škoda. Nedávno jsem však viděl záběry ze skladů v anglickém Southamptonu, kde se shromažďují nedoručené zásilky snad od roku 1850. Jsou jich tisíce a miliony. Při představě, kolik záležitostí zůstalo kvůli tomu nevyřešeno, jsem vážně rád, že dnes už máme telefony a internet a můžeme tak komunikovat mnohem efektivněji. Spoléhat na poštovní společnosti byl vždycky hazard.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
