Článek
Bary po celých Spojených státech byly ve čtvrtek 15. ledna 1920 narvané k prasknutí. Všichni si chtěli užít poslední hodiny, kdy si v těchto podnicích budou moci dát alkohol, a tak se konala řada mimořádných akcí a párty, netypicky v pracovním týdnu. O půlnoci z 15. na 16. ledna 1920 totiž veškerý legální prodej alkoholu musel ustat. Začala prohibice.
Proces, který k ní vedl, byl poměrně zdlouhavý a neobešel se bez dlouhých sporů v Kongresu. Ten však prosinci 1917 schválil 18. dodatek americké ústavy, který zakazoval „výrobu, prodej a dovoz opojných likérů do Spojených států“. Potřebný počet kladných stanovisek států k tomu, aby dodatek vstoupil v platnost, byl dosažen až v lednu 1919 a přesně o rok později nabyl zákon účinnosti. Cílem bylo omezení kriminální činnosti, která byla s alkoholem a jeho vlivem na člověka spojena.
Co se vlastně smělo
Samotné pití alkoholu, jak jsem naznačil už v úvodu, přitom nebylo protizákonné. Příslušný dodatek zakazoval jeho výrobu, prodej a dovoz, ne však spotřebu. Každý tak mohl zcela beztrestně konzumovat alkohol, který shromáždil předtím, než vstoupila prohibice v platnost. Bohatí lidé si tak předem zásobili sklepy obrovským množstvím alkoholu, který jim vystačil i na desetiletí.
Druhá věc, které mohl ten, kdo se bez alkoholu nedokázal obejít, využít, byly lékařské předpisy. Před více než sto lety se na všemožné neduhy běžně předepisovala tzv. lékařská whisky. Zvýšená poptávka po výdeji této lékařské whisky vedla i k nárůstu poboček lékáren, například sítě Walgreens, která se mezi lety 1920 a 1930 rozrostla ze 20 prodejen na více než 500.
Prohibice pouze přesouvá opilství za zavřené dveře a na temná místa; neléčí ho ani nezmírňuje.
Rozkvět nelegálních a pololegálních aktivit
Ne každý však měl neduhy, na které by lékařská whisky stačila. Na mnoha místech po celých Spojených státech vznikly nelegální bary, jejichž návštěvníci se museli u zamčeného vstupu prokázat tajným heslem nebo kódem. Pro tyto bary se proto vžilo označení „speakeasies“ (v jednotném čísle „speakeasy“. Pro snazší orientaci se časem začaly dveře, které vedly do podobných podniků, natírat výraznou zelenou barvou.
Vinaři, jejichž podnikání bylo prohibicí tvrdě zasaženo, začali prodávat vinné cihly. Jednalo se o koncentrát vinné révy, který se prodával s průvodním listem, v němž bylo uvedeno varování, že pokud bude rozpuštěn ve vodě a ponechán určitou dobu v kredenci, může z něj neúmyslně vzniknout víno. Vsadím se, že tyhle příbalové letáky byly ve dvacátých letech nejčastějším čtivem amerických domácností.
Pašeráci, kteří dopravovali alkohol tajně přes hranice z Mexika (v Kanadě už byla prohibice na většině území v platnosti), začali nosit boty ve tvaru kopyt, aby zanechávali zvířecí otisky. To mělo ztížit jejich odhalení. Mezi pašeráky přitom byl i jeden z členů Kongresu, George L. Cassiday, známý jako Muž se zeleným kloboukem. Ten nelegálně dodával alkohol do Kongresu, kde podle jeho vyjádření za prohibice alkohol stále pilo více než 80 % členů.
Al Capone proti bratrovi
Zatímco Al Capone byl, stejně jako jeho bratři Frank a Ralph, známý gangster a mafián, který vydělával na pašování a prodeji ilegálního alkoholu obrovské peníze, nejstarší bratr James Vincenzo stál na druhé straně barikády. Pod falešným jménem Richard James Hart působil jako federální agent vyšetřující zločiny spojené s prohibicí. Usadil se v Nebrasce, kde pořádal řadu úspěšných razií proti pašerákům.
Nejvíce proslul svým kovbojským stylem, o kterém svědčí jeho přezdívka „Two-Gun“ – vždy a všude s sebou nosil dvě střelné zbraně. Když však novináři roku 1925 zjistili, že je příbuzný s Al Caponem, musel se kvůli extrémní publicitě z Nebrasky odstěhovat. Později působil jako smírčí soudce.
Koktejly, otravy, plavby i slepá prasata
Po vyčerpání zásob nakoupených před prohibicí, což bylo u chudších lidí maximálně za pár měsíců, se začal konzumovat alkohol vyráběný nelegálně. Ten měl často mizernou chuť, což vedlo k nutnosti ji maskovat ovocem a sirupy. Právě z této doby pochází počátek oblíbenosti koktejlů, které svou ovocnou či kořeněnou chutí přebily nepříjemně chutnající nekvalitní alkohol.
Vláda, která se pustila do boje s alkoholem naplno, nařídila také přidávat do průmyslového alkoholu toxické látky, jako je benzen, aceton, chloroform nebo pyridin. Pašeráci však takový alkohol dále destilovali a distribuovali. Jen během prvních dvou let tak zemřelo na otravu toxickým alkoholem více než 10 000 lidí. Časem se vžilo pro kvalitní alkohol neformální označení „pravý McCoy“ podle pašeráka Williama McCoye, o němž bylo známo, že pašuje výhradně pravý, nijak nepoznamenaný alkohol.
Kreativita podnikatelů nezná zejména ve Spojených státech mezí. Za prohibice se začaly pořádat alkoholové plavby, na kterých pluly lodě mimo jurisdikci USA do mezinárodních vod, kde se mohl alkohol neomezeně podávat. Chudším vrstvám byly určeny atrakce zvané „slepá prasata“, tedy placené atrakce, například exotická či neobvyklá zvířata, k nimž byl v ceně poskytován alkoholický nápoj.
Jednou, za časů prohibice, jsem musel pár dní žít jen o jídle a vodě.
Ze sládků sýraři a stát inspirovaný mafií
Pivovary, jak se dalo čekat, zažívaly kvůli prohibici velice těžké časy. V podstatě byly nuceny přejít na výrobu nealkoholických nápojů, jejichž obliba ovšem byla výrazně nižší než u klasického piva. Mnoho pivovarů začalo vyrábět úplně jiné produkty, jako například sýry. Například pivovar Pabst Brewing Company prodal během prohibice více než 3,5 milionu kilogramů sýra své značky.
Prohibice si kladla za cíl odstranit zločiny spojené s konzumací alkoholu, paradoxně však napomohla jejich výraznému růstu kvůli jeho prodeji a distribuci. Organizovaný zločin kvetl ve dvacátých letech nebývalým způsobem, protože poptávka po alkoholu, zvlášť tom kvalitním, byla extrémní. Uvádí se, že jen za rok 1927 prodal Al Capone alkohol v hodnotě 60 milionů dolarů.
Když byla prohibice v roce 1933 konečně zrušena, neznamenalo to návrat k předchozím pořádkům. Státní struktury zjistily, že prodej alkoholu je nesmírně výdělečná záležitost, protože lidé si ho neodepřou ani v případě, že je těžko dostupný. A když problém není v tom, že mohu být za prodej alkoholu zatčen, nemusím hledat na předměstích zelené dveře a nemusím se bát, že si nechtěně koupím něco, po čem oslepnu nebo zemřu, rád si připlatím. Stát tak na alkohol uvalil vysoké daně a začal na něm nesmírně vydělávat. Tenhle stav trvá ve většině zemí světa dodnes.
Filmy a hry
Prohibice ve Spojených státech měla dalekosáhlý dopad nejen na přístup státních struktur k regulaci a zdanění alkoholu, ale také výrazný odraz v populární kultuře. Ze skvělých titulů odehrávajících se v této době jmenujme filmy Tenkrát v Americe (1984), Neúplatní (1987), Millerova křižovatka (1990), Země bez zákona (2012) nebo Velký Gatsby (2013). Všechny rozhodně stojí za zhlédnutí.
Počítačoví hráči zase ocení velice populární tituly jako legendární Mafia (2002), Chicago 1930 (2003), L.A. Noire (2011), Omerta: City of Gangsters (2013) či Empire of Sin (2020). Pro úplnost podotýkám, že L.A. Noire se odehrává až ve 40. letech, skvěle však odráží dopad nedávno skončené prohibice na praktiky a vůbec celé fungování organizovaného zločinu.
Prohibice v českých zemích
Čechy, Morava a Slezsko zažily prohibici naposledy v září 2012 v souvislosti s metanolovou aférou. Ta stála život více než 50 lidí a stovky dalších utrpěly trvalé poškození zdraví. V tomto případě se však jednalo jen o krátkodobou záležitost: prodej a distribuce alkoholu byly omezeny jen nad určité procento. Po odhalení zdroje metanolu v jisté opavské firmě a zatčení jeho dodavatelů na černý trh se vše rychle vrátilo do starých kolejí.
Česká televize o této aféře v roce 2018 natočila dvoudílný TV film Metanol, v němž se v hlavních rolích představili Lukáš Vaculík a David Máj. Ten byl kriticky i divácky velmi dobře přijat; v době psaní tohoto článku má na ČSFD hodnocení 84 %.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů: