Článek
Poměrně nedávná historie spojená s pádem československého režimu na konci roku 1989 je dobře známá. Co se ale v praxi změnilo, jaké věci, jež já považuji za samozřejmé, přinesla tato významná společenská změna? Stejně jako si museli lidé, kteří prožili celý život v socialismu, zvykat na nové pořádky, i já bych si asi těžko zvykal, kdyby přišli k moci opět komunisté.
Když budeme parafrázovat Františka Palackého, můžeme s určitou nadsázkou říci, že jsme byli před komunisty, budeme i po nich. V tomto případě je to však úkol nad jiné náročný, protože devastace země, nejen ekonomická, kulturní a společenská, ale především morální, již se komunisté za těch necelých 42 let dopustili, stále ještě dopadá i na nové generace.
Politická a osobní svoboda
Komunisté nepřišli k moci zcela demokratickými prostředky. Jistě, bezprostředně po druhé světové válce se konaly volby, ve kterých poměrně přesvědčivě zvítězili. Je zajímavé, že pouze v Čechách a na Moravě, na Slovensku se komunistům nedařilo zdaleka tolik. Obnovené Československo však bylo de facto dobytým územím Sovětského svazu a pokud by se volby náhodou nezdařily tak, jak bylo Stalinovi po chuti, nástup socialismu to zastavit nemohlo. Likvidace Jana Masaryka a jiných nepohodlných osob to jasně dokládají.
Na rozdíl od minulého režimu dnes máme na výběr z řady politických stran, téměř naprostou svobodu projevu (i když ta začíná být v posledních 10 letech omezována) a také garantovanou ochranu lidských práv. S tím souvisí třeba svoboda shromažďování, svoboda vyznání a v neposlední řadě svoboda tisku.
Demonstrace 1. prosince 1989 na pražském Smíchově.
Ekonomické příležitosti
Za socialismu zde fungovalo plánované hospodářství (slavné pětiletky). Ačkoli se zpočátku zdálo, že je to dobrý nápad, protože podniky vybudované ještě za Rakouska-Uherska a za první republiky v 50. a 60. letech setrvačností fungovaly na vysoké úrovni, postupem času se ukázalo, že ekonomiku nelze řídit politickými prostředky. Když v těchto podnicích přestaly pracovat starší generace vychované ještě před válkou a nastoupily generace nové, nastala stagnace a časem totální rozklad.
Přechod na tržní ekonomiku přinesl možnost svobodného podnikání, otevřel československý trh zahraničním investicím a opět dal na první místo soukromé vlastnictví. Díky ekonomickému růstu, který tyto kroky časem přinesly, se můžeme dnes těšit z vysokých platů, lepší nabídky zboží a služeb a přístupu na globální trh. S tím souvisí i nové technologie, zejména internet, které by k nám za socialismu přišly se zpožděním a s cenzurou.
Svoboda pohybu
Nic asi není větším symbolem socialismu, než hranice obehnané ostnatými dráty a pohraničníci s útočnými psy hlídající hranice ne snad proti vnějším narušitelům, ale proti místním občanům, kteří se je snažili překonat v touze žít ve svobodném světě. Jen velmi malému množství lidí bylo tolerováno pobývat, pracovat či studovat na západě, aniž by byli oni či jejich rodiny zůstávající v socialistickém koncentračním táboře vystaveni různé šikaně a pronásledování.
V dnešní době mnoho občanů ČR pracuje v zahraničí či doma pro zahraniční společnosti, má možnost navštěvovat prakticky všechny země světa a rozšiřovat si obzory, což bylo dříve nemyslitelné. Tohle vnímám jako jeden z největších zločinů socialismu, že způsob, jakým zemi vedli, lidem prezentovali nejen jako funkční, ale jako jediný správný. S tímto bodem souvisí i možnost studia na zahraničních univerzitách.
Kulturní výměna
Nelze zpochybnit, že československý film a literatura měly vždy vysokou úroveň. Za socialismu to však platilo nejméně, protože jediné období, ve kterém mohly skutečně umělecky hodnotné knihy a filmy volně vycházet, nastalo až ke konci 60. let, a drsně ho utnula sovětská invaze. Přístup k zahraniční tvorbě byl také omezen na díla ze socialistického bloku, a tak asi dnes je málokdo, kdo by nečetl knihy jako Čuk a Gek a Zajatci pardálí soutěsky, nebo neviděl Mrazíka. Na druhou stranu je pravda, že pokud bychom měli přístup na globální trh, asi bychom sovětskou tvorbu neupřednostnili.
V dnešní době máme přístup ke kultuře celého světa, od americké přes britskou a francouzskou až po japonskou a korejskou. Můžeme si vybrat svobodně a neomezeně, cokoli chceme, a nikdo nám neříká, co si o tom máme myslet. Můžeme to dokonce sami hodnotit na příslušných místech.
Rozvoj infrastruktury a měst
Asi neexistuje nikdo, kdo by si nevšiml obrovských rozdílů mezi šedivým a ponurým městem s rozbitými silnicemi, kde před rokem 2000 žil, a dnešními barevnými opravenými fasádami, kvalitními komunikacemi a vůbec příjemnějším prostředím končící první čtvrtiny 21. století.
K tomu se váže i jeden můj osobní příběh: na naši chatu poblíž Tábora jsme od Teplic, odkud má rodina pochází, jezdívali kolem roku 1998 i dobrých pět hodin. Dálnice D3 z Prahy na Budějovice sice stále není dokončená, takže pořád není tahle trasa tak efektivní, jak by mohla být, nicméně v dnešní době trvá stejná cesta jen lehce před 2 hodiny. Máme lepší auta, máme lepší silnice. Je jiná doba. A taky jsem starší, takže mi taková cesta uběhne mnohem rychleji.
Asi všechna města prokoukla od doby socialismu. Dnes je všechno barevnější, čistší a veselejší.
Lepší zdravotnictví a sociální služby
Často se setkáte s názorem, že za komunistů bylo zdravotnictví vysoce kvalitní a zdarma. Bez ohledu na to, že to není pravda, připouštím, že někteří lékaři skutečně kvalitní jsou. To ovšem rozhodně není a nikdy nebyla zásluha vládnoucí strany, ale jednoduše toho, že se jedná o slušného a vysoce odborně vzdělaného člověka. Ani takový dobrý lékař vás však neochránil před problémy souvisejícími třeba s prací v těžkém a chemickém průmyslu. Průměrná délka života českých mužů byla v roce 1989 jen 68 let. To o kvalitním zdravotnictví věru nesvědčí.
Velká změna samozřejmě spočívá v tom, že dnes máme přístup k mnohem lepším technologiím a lékům než za socialismu. Nezapomínejme přitom, že na Západě bylo tohle vše k dispozici už mnohem dříve, jen komunisté nám k tomu odepřeli přístup. Jsou to aspekty socialistického vězení, na které by se nemělo zapomínat.
Děkujeme, odejděte
To nejhorší, čím se komunisté na této zemi provinili, je zdevastování morálky a myšlení vůbec. Za jejich vlády vyrostlo několik generací, pro které byl život v socialismu standard, protože nic jiného nepoznali. Ve stejném duchu vychovali i svoje děti, a tak je pořád ještě těžké se od tohoto velice mizerného standardu oprostit.
Je to vskutku k nevíře, ale do dnešních dnů přežívají v některých kruzích (rád bych věřil, že velmi ojedinělých) názory, že za komunistů bylo v mnohém lépe. Pojďme si na jednom příkladu za všechny demonstrovat, proč to tak rozhodně být nemohlo. Když jsme loni volili prezidenta a rozhodovalo se mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem, oba tábory shodně útočily na druhého kandidáta s tím, že negativním aspektem je jeho komunistická minulost. Bez ohledu na osobní preference se lidé shodnou, že být komunistou je špatné. Já v tom lidem věřím. Jen se občas trochu víc zamýšlím nad tím, co vlastně sdělují.
Zde se také můžete podívat na některé ukazatele toho, v čem všem, co se dá statisticky změřit, se dnes máme líp než před revolucí: https://www.zakomunistu.cz/
Samozřejmě tam najdeme i pár věcí, ve kterých to lepší není. Je však jasné, že bychom neměnili.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
