Článek
Do Schladmingu přijíždíme krátce po polovině července, druhý den po finále mistrovství světa ve fotbale mezi Francií a Chorvatskem, které si někteří z nás nechtěli nechat ujít. Z vlakového nádraží to máme na ubytování sotva kilometr, i tak si ale stihneme všimnout, o kolik příjemnější klima než ve žhnoucí Praze tu panuje. Přestože teplota i tady, v podhůří alpských velikánů, atakuje tropickou třicítku, ulicemi městečka vane svěží větřík a přináší s sebou čistou vůni lesa a průzračných alpských jezer. Usmějeme se na sebe a stověžaté město nám v tu chvíli nechybí ani náznakem.
Schladming je vynikající základna pro zkoumání místních krás. Hned vyrazíme na vyhlídkovou stezku nad údolím, která nás podél říčky vede na úpatí kopců, kde se pod krajem lesa prohání stáda krav a poníků. Sytě zelené louky a temné lesy vyzařují klid, majestátnost a čistotu té země. Jsme na samé západní hranici Štýrska, jedné z nejkrásnějších rakouských spolkových zemí.
Na ubytování dorazíme příjemně unavení a s přiměřenou chutí na vynikající rakouskou večeři. Obsluhuje nás samotný pan domácí a musíme uznat, že práce mu jde skvěle od ruky. Po kratší diskuzi, jestli je správná výslovnost [ábend] nebo [ábnd], uléháme ke spánku, protože zítra nás čeká první z trojice výletů, které jsme si ze Schladmingu naplánovali.
Jednou z velkých výhod, kterou při ubytování v Rakousku máme, je tzv. Sommercard (Schladming-Dachstein). Nabízí nám spoustu slev a výhod v celé oblasti Dachsteinu pouze na základě toho, že na několik dní využíváme místní ubytování. Nepotřebujeme tedy auto, sedáme na autobus, který máme s touto kartou zdarma, a jedeme prozkoumat legendární soutěsku Silberkarklamm. Vstupné je spíš symbolické a s ohledem na to, co všechno tu máme zdarma, jsme zatím Rakouskem naprosto nadšeni. Po dřevěných lávkách a schodištích šplháme nahoru a obdivujeme při tom odvážné horolezce na kluzkých skalách nad námi (tady v horách trochu mrholí) a překrásné říční vodopády, které jsou snad ještě krásnější než ve Slovinsku.
Bezplatné dopravy využíváme i v dalších dnech, naše další kroky míří do oblasti tří jezer: Bodensee, Hüttensee a Obersee. Je to jiné Bodensee než Bodamské jezero na hranici s Německem a Švýcarskem, je mnohem menší, ale také mnohem krásnější. Však posuďte sami. Stezky jsou krásně čisté a udržované, voda je průzračná a všudypřítomné krávy se pasou na těch nejšťavnatějších loukách, jaké jsme kdy viděli. Jestli je někde na světě ráj, tak od něj nejsme moc daleko. Ke druhému a třetímu jezeru je to pořádný výšlap a v horské oblasti pod Obersee se už nedivíme, že nám navigace na cestu dlouhou 350 metrů vyhradila skoro půl hodiny. Ta panorámata ale stojí za to.
Nevýhoda je, že poslední autobus odjíždí už někdy před pátou, takže se jen tak tak stíháme vrátit na parkoviště před Bodensee. Čeká nás také jeden kulturní šok, protože zjišťujeme, že Billa, ve které jsme si chtěli nakoupit zásoby na zpáteční cestu, má v neděli zavřeno. „Jako všude v Rakousku,“ vysvětluje nám náš hostitel perfektní angličtinou, „prodavačky přece taky musí mít někdy volno.“ Inu, smysl to dává. Koneckonců i my pamatujeme doby, i když jsme byli ještě malí, kdy nebyl na každém rohu supermarket a nákupy se musely plánovat.
Poslední den před odjezdem navštívíme vesničku Ramsau am Dachstein, která je v zimě oblíbeným střediskem zimních sportů. Opuštěné sjezdovky a skokanské můstky mají v létě zvláštní kouzlo, které nám připomíná, jak nesmírně se liší letní a zimní krajina v našich zeměpisných šířkách. Skoro jako kdybychom žili ve dvou různých světech. Osvěžíme se u řeky a pozorujeme pulce v křišťálově čisté vodě místního rybníka, jak se vyhřívají v posledních slunečních paprscích. Kolem projede autobus s nápisem Wedding. Kdo ví, co se nám toho svěžího červencového večera v rakouských Alpách snažil naznačit.
Schladming opouštíme druhý den ráno. Za poslední eura necháme jezdit místní vláček skrz tunely a alpské vesničky, a pak už nasedneme do našeho vlaku a vracíme se do rozpálené červencové Prahy. Stejně jako před rokem ve Slovinsku ale i tady necháváme pořádný kus srdce.
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost autora s návštěvou oblasti Dachsteinu