Článek
Toho trendu si musel všimnout asi úplně každý. Mladí lidé v posledních letech nezakládají rodiny, přinejmenším ne tak často, a tak brzy, jako tomu bylo v dobách minulých. S tím souvisejí společenské problémy v čele s nízkou porodností, která vede k postupnému úbytku obyvatelstva. Komplikaci to představuje hlavně kvůli snížení počtu ekonomicky aktivních osob. V krajním (ale již poměrně přesně definovaném případě) to může vést ke zhroucení státních penzijních systémů.
Článek se zabývá tradičními heterosexuálními sňatky dvou osob, tedy jednoho muže a jedné ženy.
Uzavření sňatku je obrovská zodpovědnost, ale také veliká radost.
Příčiny problému
Porodnost pochopitelně není stoprocentně podmíněna sňatkem, přivést dítě do fungující rodiny je však dobrý nápad. Statistiky od Sametové revoluce napovídají, že se jedná o spojené nádoby, protože porodnost se snižuje skoro přímo úměrně s klesajícím množstvím uzavřených sňatků.
Argumentů, proč do sňatku nejít, přestože jste v dlouhodobém a naplňujícím vztahu, je celá řada. Hlavní jsou měnící se společenské normy, zejména snižující se tlak na uzavření manželství. Dnes lidé běžně žijí spolu, přestože nejsou manželé, a přijatelné jsou i stejnopohlavní či dokonce vícečetné svazky.
Dalším aspektem jsou finanční problémy, protože málokterý člověk je před 30. narozeninami finančně zajištěný (a často ani dlouho potom), větší svatba pak také něco stojí. Ženy už nejsou motivovány ke sňatku ekonomickými faktory, protože se musejí živit samy tak jako tak. Průměrné náklady na živobytí dávno přesáhly úroveň, kdy může jeden člověk uživit celou rodinu.
S tím úzce souvisí jev, kdy řada lidí upřednostňuje kariéru před rodinou a zakládá rodinu až později, nebo vůbec ne. Opět je to problém hlavně u žen, u nichž by fyziologicky bylo výhodné mít děti co možná nejdříve. Silně individualistická společnost navíc podporuje tezi, že hlavní je pocit osobního štěstí a dosahování osobních cílů. Pro dlouhodobý závazek v ní jaksi nezbývá prostor.
Objektivní výhody sňatku
Poměrně rozšířený je názor, že objektivní výhody prostě v dnešní době neexistují. Vzhledem k výše uvedenému se není co divit. Pomineme teď ekonomické výhody (které nesporně existují, stejně jako nevýhody) a zaměříme se čistě na ten pocit osobního štěstí, ke kterému nás současná společnost vybízí.
Tento pocit je hodně podmíněn emoční a psychickou podporou, kterou ve vztahu máme. Předpokládám, že ve vztahu jsme výhradně s někým, s kým cítíme silnou kompatibilitu a náklonnost, koho prostě a jednoduše milujeme. Mnoho lidí absenci takové osoby nahrazuje silnějšími vazbami s kolegy z práce a jinými kamarády, není to však totéž. Introvertněji založení jedinci kromě toho nemívají tak rozsáhlou síť kontaktů, takže emoční podpora, pokud není v rodině, jim často chybí.
Je prokázáno, že naplňující vztah, zejména v podobě manželství, má pozitivní vliv na psychický stav jedince a výrazně snižuje riziko propuknutí deprese i riziko sebevraždy. Narušené či neexistující sociální vazby jsou jejich spouštěčem číslo jedna, a tyto vazby se lépe vytvářejí ve dvou. A i kdyby ne, vždy máte minimálně toho jednoho člověka.
Tak významný krok, jako je svatba, druhé osobě jasně signalizuje, že s ní napevno počítáte a hodláte s ní spojit svou budoucnost. Možná se to v dnešní době považuje za překonaný pohled, přesto však zůstává faktem, že základy rozpadu mnoha vztahů stojí na absenci pocitu jistoty. Když s někým bydlíte a nejste manželé, vždycky to mírně ukazuje na postoj typu „teď je mi s tebou hezky, ale pokud se najde někdo lepší, končíme“.
Lékem na depresi jsou často fungující sociální vazby. Jejich základ by měl tvořit vhodný životní partner.
Proč se vlastně ženit?
Problematiku vnímám výhradně mužskýma a heterosexuálníma očima, takže je možné, že mi některé důležité aspekty uniknou. Zároveň však nejsem ten typ pragmatického muže, který by si jednoduše sepsal na kus papíru pro a proti, přidělil jednotlivým aspektům váhu, a podle toho se rozhodl, zda takhle závažný krok učinit. V jiných případech to dělám, tady jsem však toho názoru, že to nejde.
Především je mi jasné, jak by to dopadlo. Sňatek ale není něco, o čem chladně uvažujete, jestli se vám to vůbec vyplatí, a pokud ne, tak do toho nejdete. Je to v podstatě jeden ze směrů, o kterém musíte mít předem jasno, zda se jím chcete ubírat, nebo ne. Nezřídka se také stává, že si to neumíte absolutně představit, divíte se kamarádům, kteří se žení už před třicítkou, zatímco vy si užíváte svobody. Jenže pak se stane, že potkáte ženu, se kterou vám je tak dobře, že si to najednou představit umíte.
Tady mnoho lidí namítne, že přestože se s někým cítíte skvěle i po několika letech (v mém případě to obvykle bývá AŽ po několika letech), nemusí být hned nutné plánovat svatbu. Nikdy přece nevíte, kdy se něco pokazí, kdy si žena vezme do hlavy, že už vás nemiluje, případně začne hledat pozornost jinde, nebo kdy už vás to spolu bude prostě nudit. A pak řešit rozvod, dělení majetku a další nesmysly. „Ne, díky,“ – tak zní většinový názor.
Zkouška mužství
Vstupuje tu však do hry velmi důležitý faktor. Trochu vzletně ho nazvu „smysl života“. Mezi muži a ženami totiž existuje nesmírně výrazný rozdíl, pokud jde o cestu k pocitu vnitřního naplnění. Budu samozřejmě generalizovat. Obecně totiž platí, že dívka se ženou stává v okamžiku, kdy fyzicky dospěje, zatímco chlapec dospívá v muže po absolvování zkoušky mužnosti. Tyhle zkoušky existovaly v minulosti a dodnes je najdeme u přírodních národů: ulovit velké zvíře, přežít ve válce, osvědčit se v souboji s ostatními muži. S trochou optimismu můžeme říci, že za socialismu to bylo přežití vojny.
Dnes taková zkouška není. Lidé – ovšemže zejména muži – se necítí připraveni na vážný vztah, na svatbu, na důležitý životní krok. Je to logické, protože je na to nic nepřipravuje. Absolvovat maturitu, státnice na vysoké škole nebo třeba delší zahraniční pobyt, to všechno může mírně pomoci. Skutečně náročná zkouška však chybí. Po takové zkoušce by bylo navazování vztahů, jejich udržování i uzavírání sňatků nesmírně jednoduché.
V dávných dobách představoval život v armádě ideální zkoušku mužství. Z chlapců – pokud přežili – se tam stávali muži připravení převzít zodpovědnost a stát si za svým.
Ve výsledku se tak stává, že chlapec, který si o sobě myslí, že už je muž, dostane nějakou krutou lekci. Často to bývá rozchod s partnerkou, s níž chtěl zůstat napořád, přetrhání vazeb s kamarády z dětství a jiné velké nepříjemnosti. Jsou nutné, protože nahrazují zkoušku, již vynechal. Život mu vlastně dává druhou šanci.
Souvisí s tím téma, které by nejspíš vydalo na samostatný článek, a to je absence mužských vzorů. Neznám přesné procento mužů, kteří vyrůstali v rodině bez otce, jistě je ovšem nezanedbatelné. Vzory toho, jak se jako muž chovat k ženě a k lidem vůbec, jak vytvořit funkční a naplňující vztah a podobně, pak chlapci hledají, kde se jen dá. Často najdou vzory nesprávné, které jsou v praxi nepoužitelné. Často jsou pak oni sami v praxi nepoužitelní.
Ano, uzavřít s někým sňatek je z objektivního hlediska velké riziko. Na rozdíl od minulých dob, kdy to byla samozřejmost, tím však signalizujete, že jste odvážní a zralí a že jste ochotni převzít zodpovědnost za vlastní život. V dnešní době, kdy se hodně řeší image, navíc vězte, že je to ta nejatraktivnější věc, jakou můžete udělat.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
