Článek
Samozvaný mnich a léčitel
I samotný příběh Rasputina, vlastním jménem Grigorije Jefimoviče, je značně tajemný. Ví se, že pocházel z prostých poměrů ze Sibiře, a když se ke konci roku 1903 objevil v Petrohradě, bylo mu něco mezi 33 a 40 lety. Zatímco o jeho životě do tohoto okamžiku není známo prakticky nic, následné pitky, opilecké rvačky a hýření s prostitutkami jsou v dobových letopisech popsány velice dobře.
Rasputin, což můžeme do češtiny přeložit jako „zhýralec“, poté strávil několik měsíců v jednom z venkovských klášterů a začal se vydávat za potulného mnicha. Jeho údělem měl být život v chudobě a o samotě, během kterého bude pomáhat druhým a poskytovat jim duchovní útěchu, kdykoli sejdou z cesty. Z čistě morálního hlediska vyvolával jeho přístup určitou nejistotu, protože Rasputin hlásal, že cesta ke spáse vede jedině přes hřích a následné pokání. Touto zásadou se rozhodně řídil.
Rasputin s dětmi na ruském venkově. O jednoho syna přišel v dětském věku, druhý byl slabomyslný. Dcery však vzal s sebou do Petrohradu, aby se s ním vzdělávaly.
Po příjezdu do Petrohradu se představil nejvyššímu duchovnímu města, kterým byl jistý Jan z Kronštadtu, jako hříšník, který se chce dát na pokání. Na Jana zapůsobily jeho kazatelské schopnosti, a tak ho vyslal působit na prostý a negramotný lid. Brzy se mu však podařilo proniknout i k carskému dvoru. Své záhadné léčitelské schopnosti uplatnil kupříkladu v červenci 1907, kdy pouhou modlitbou a vyprávěním sibiřských pohádek zachránil zraněného syna Mikuláše II. carevny Alexandry, který trpěl po matce hemofilií (špatnou srážlivostí krve).
Odpor vůči záhadné postavě
Každý, koho Rasputin v Petrohradě potkal, si zapamatoval jeho oči. Francouzský velvyslanec o nich prohlásil, že se v nich zrcadlila celá jeho osobnost, že „byly světle modré, neobyčejně jasné, hluboké a působivé. Pohled měly pronikavý i laskavý, naivní a prohnaný, nepřítomný i soustředěný.“ Není divu, že si samozvaný mnich brzy získal ve dvorních kruzích řadu obdivovatelek.
V čele byla samozřejmě carevna Alexandra, jejíhož nemocného syna Rasputinovy léčitelské schopnosti několikrát zachránily před takřka jistou smrtí, a její manžel Mikuláš, který se ve všem řídil jejím přáním. Časem si nechal panovnický pár radit i ve státních záležitostech, což vedlo k řadě skandálů, a Rasputin byl jednou i vykázán z Petrohradu. Byl to však jen dočasný úděl, protože při jednom z dalších zranění careviče Alexeje napsal carevně dopis ze Sibiře, že se chlapec s jistotou uzdraví. Jak vůbec věděl, že ke zranění došlo, se nikdy nevysvětlilo.
Rasputin uprostřed svých obdivovatelů a stoupenců. Díky svému obrovskému charismatu si v Petrohradu získal řadu podporovatelů, ale i pár nepřátel.
Když v červenci 1914 vypukla první světová válka, napsal Rasputin carovi Mikulášovi dopis, ve kterém ho prosil, aby se vyhnul válce, protože přinese jen utrpení, krev, smrt a zkázu. Mikuláš se jeho doporučením tentokrát rozhodl neřídit a stejně jako většina evropských mocností vstoupil do dosud nejkrvavější války světové historie. Rasputin se však nevzdal a kdykoli se zdálo, že je válka na mrtvém bodě, přesvědčoval Alexandru (a přes ni i cara), aby uzavřeli mír.
Inspirace v Nizozemsku
Začátkem roku 1947 se narodila nizozemské princezně Julianě dcera Maria Christina, ukázalo se, že je napůl slepá. Nejspíš to bylo v důsledku spalniček, které matka v těhotenství prodělala. Lékaři sice dítěti jedno oko zachránili, ale i tak hrozilo, že do konce života neuvidí. Princeznu tehdy nenapadlo nic lepšího, než se obrátit na léčitele.
Léčitelské schopnosti mi nabídl sám Bůh. Pochopitelně jsem přijala.
V tomhle případě se jednalo o léčitelku, asi padesátiletou bývalou dělnici Greet Hofmansovou, o které se vyprávělo, že má dar léčit. Do paláce ji přivedl její manžel, princ Berhnard, a když její snahy neměly ani po dlouhých měsících valné výsledky, brzy ji zase vykázal. Nechal se tehdy slyšet, že Juliana, která mezitím nastoupila na trůn a stala se královnou, sice vládne zemi, ale on vládne doma.
Léčitelka, která prohlásila, že jí tyto schopnosti nabídl sám Bůh, však měla značný vliv na královnu Julianu, s níž zůstala v kontaktu. Královna se jejími radami řídila i ve státnických záležitostech, což vedlo k nekonečným sporům s manželem a ministry její vlády. Krizi v nejvyšších kruzích, kterou po několika letech odhalil jeden německý bulvární časopis, se nakonec podařilo odvrátit, když se královna usmířila s manželem a v roce 1956 se s Hofmansovou definitivně rozešla.
V roce 1998, třicet let po smrti tajemné léčitelky, byl v Nizozemsku o případu natočen televizní film pod názvem De affaire Greet Hofmans.
Skoro nesmrtelný bohém
Skupina předních ruských šlechticů roku 1916 zjistila, že Rasputin tlačí na carskou rodinu, aby uzavřela mír s Německem, a rozhodla se nepohodlného výtečníka zbavit. Kníže Felix Jusupov, který v pouhých 29 letech pohádkově zbohatl z dědictví a oženil se s neteří cara Mikuláše, se ocitl v čele spiknutí. Podobně jako Rasputin se věnoval nezřízenému nočnímu životu a často se scházeli v nočních podnicích vykřičených čtvrtí Petrohradu.
Nebylo tedy nic tak neobvyklého, když koncem prosince 1916 dostal Rasputin od Jusupova pozvání do jednoho z jeho paláců na pozdní večeři. Když Rasputin, který se oproti svým zvyklostem pečlivě umyl a oblékl, dorazil na místo, Jusupov ho zavedl do suterénu, kde mu nabídl koláče s kyanidem a otrávené víno. Nahoře zatím ostatní spiklenci přehrávali gramofonové desky, aby simulovali hluk večírku.
Karikatura Rasputina, kterak ovládá carskou rodinu.
K Jusupově úžasu neměl jed na Rasputina vůbec žádný vliv, a to ani po více než dvou hodinách. Kníže se tak s omluvou vzdálil a vrátil se s ukrytou pistolí. Zatímco se Rasputin na jeho žádost modlil ke krucifixu zavěšenému na stěně, střelil ho do zad. V tu chvíli vběhli dovnitř ostatní spiklenci a gratulovali si, že se nepohodlného mnicha zbavili.
Rasputin ovšem náhle vstal a zamířil po schodech na dvůr. Jeden z dalších spiklenců, když se vzpamatoval z překvapení, ho střelil znovu do zad a pro jistotu ještě do hlavy. Jusupov pak do bezvládného těla bušil holí, dokud ho ostatní neuklidnili. Spiklenci zabalili tělo do plachty, vysekali díru do ledu v řece a hodili ho do vody. Tělo se našlo o tři dny později a při pitvě se ukázalo, že Rasputin měl v plicích vodu. V řece tedy byl ještě naživu.
Splněná věštba
Kníže Jusupov a další spiklenci měli rozmanitý osud. Případ byl samozřejmě prošetřován a zjistit viníka nebylo zase tak obtížné. Tresty však nebyly zase tak tvrdé. Někteří z nich skončili na frontě, jiní byli vykázáni z města, mnozí zproštěni viny. Carská rodina však z jeho předčasného skonu žádnou radost neměla.
V tomhle sklepě zavraždili spiklenci Rasputina. Datum pořízení fotografie je neznámé, ale bylo to určitě ještě před 2. světovou válkou.
Důvodem byla věštba, kterou Rasputin vyslovil necelý měsíc před smrtí. V jednom z důvěrných rozhovorů předpověděl carevně Alexandře, že nikdo z carské rodiny nepřežije jeho smrt o víc než dva roky. To se splnilo do puntíku: už za necelé tři měsíce, kdy se válka nevyvíjela pro Rusko dobře, byl car Mikuláš II. nucen abdikovat. A v červenci roku 1918 bolševici celou carskou rodinu v Jekatěrinburgu vyvraždili.
Anketa
ANKETA
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
