Článek
Proč jsme hledali právě seniora
Pracuji v menší firmě, kde se věci řeší přímo a bez velkých procesů. Vrátnice u nás není o neustálém provozu, spíš o přítomnosti. Kontrola vstupu, občasný telefon, zápis návštěv. Hledali jsme někoho, kdo bude klidný, nebude se nudit a nebude chtít neustále něco měnit. Senior mi připadal ideální. Představovala jsem si někoho, kdo už má pracovní tempo za sebou, ocení stabilitu a přivýdělek a nebude řešit kariérní růst.
Ozval se pán, který působil mile a rozumně. Bývalý technik, v důchodu několik let, prý zvyklý na směny. Říkal, že doma stejně dlouho nevydrží a že noční mu nevadí. Při pohovoru mluvil klidně, s nadhledem, dokonce si dělal legraci z toho, že si v noci aspoň přečte knížku. Odešla jsem s pocitem, že jsme našli přesně to, co jsme hledali.
První noční směna
Domluvili jsme se, že si práci vyzkouší hned. Nechtěla jsem zbytečně dlouhé zaškolování, protože agenda byla jednoduchá. Ukázala jsem mu systém, klíče, obchůzku. Vše chápal rychle, ptal se rozumně, nic nepůsobilo problematicky. Když jsem odcházela domů, byla jsem klidná. Vrátnice obsazená, noc pokrytá, další věc vyřešená.
Ráno jsem mu poslala zprávu, jestli bylo všechno v pořádku. Odpověděl stručně, že ano a že se ozve. Nepřikládala jsem tomu význam. Lidé po noční často spí. Byla jsem ráda, že se nic nestalo, žádný poplach, žádný problém.
Telefonát, který všechno změnil
Ozval se odpoledne. Zvedla jsem telefon s běžným pracovním nastavením, připravená řešit směny nebo papíry. Místo toho mluvil pomalu a velmi klidně. Řekl mi, že si to rozmyslel a že pokračovat nebude. Chvíli jsem nechápala, jestli jsem slyšela správně. Zeptala jsem se proč, jestli se něco stalo.
Odpověď byla jednoduchá. Řekl, že noc byla v pořádku, ale že mu to rozhodilo spánek a že si za ty peníze nebude ničit zdraví. Žádná výčitka, žádné drama. Jen konstatování. Jako by mi říkal, že si nekoupí boty, které ho tlačí. Poděkoval, popřál hezký den a rozloučil se.
Co se mi honilo hlavou
Zůstala jsem sedět s telefonem v ruce a cítila jsem zvláštní směs pocitů. První byla frustrace. Ne kvůli němu, ale kvůli tomu, že budu znovu hledat. Další byl stud. Uvědomila jsem si, že jsem automaticky předpokládala, že senior bude ochotnější přistoupit na noční práci než mladší člověk. Že mu to vlastně bude jedno. Nebylo.
V tu chvíli ve mně respekt nebyl. Spíš suché konstatování reality. Ten člověk si prostě vybral sebe a bylo mu jedno, co to udělá s námi. Neřešil, že jsme s jeho nástupem počítali, že jsme mu věnovali čas, že teď budeme znovu řešit směny. Pro něj to byla uzavřená kapitola po jedné noci. Žádné vysvětlování, žádná snaha najít kompromis. Jen jasné ne.
Ponaučení
Dnes, když řeším nové pracovní nabídky, si na ten rozhovor vzpomenu pokaždé. Ne jako na moudré rozhodnutí, ale jako na připomínku, jak odlišně lidé k práci přistupují. Senior neznamená automaticky zodpovědnost. Zkušenosti neznamenají spolehlivost. A klidný projev ještě nic neříká o tom, jestli někdo vydrží víc než jednu směnu.
