Článek
Hereckým a pěveckým souborem za ta léta prošly největší hvězdy naší populární scény. Nejslavnější písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, zakladatelů divadla, zakořenily v povědomí posluchačů natolik, že téměř zlidověly. Mnoho lidí je zná, aniž by mělo potuchy, kde se vzaly. Ale semaforská historie už byla popsána mnohokrát a často velmi podrobně. Obraťme proto svoji pozornost k současnosti.
Předně – divadlo stále hraje. Už téměř dvacet let sídlí v Dejvicích v Dejvické ulici. V jeho čele stále stojí Jiří Suchý, takřka výhradní autor všeho, co se na semaforských prknech děje. Každý rok přibydou na repertoáru dvě či tři novinky, vesměs hudební komedie. Pojďme si současnou nabídku titulů přiblížit.
Nejdéle se na programu drží improvizovaný pořad nazvaný podle písničky Voskovce a Wericha Co na světě mám rád. Není to divadlo, ale schůzka party muzikantů, kteří mají rádi jazz. Hostuje tu vynikající pianista Jakub Šafr. Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou zpívají písničky ze Semaforu, z Osvobozeného divadla i odjinud a při jejich výběru se řídí pouze tím, na jakou mají zrovna chuť. Atmosféra těchto večerů je opojná, a tak není divu, že někteří se sem za jazzem vracejí opakovaně.
Vytrvalcem je také představení Osvobozené divadlo Semafor. Hraje se už deset let. Jiří Suchý v něm připomíná, že nebýt Osvobozeného divadla a pánů Voskovce a Wericha, nejspíš by nebylo ani Semaforu. Na mnoha hudebních příkladech dokládá, jak přesně se značkou V+W inspiroval. Kabaretní pásmo je zvlášť vhodné pro diváky, kteří si rádi připomenou minulost obou slavných divadel.
Během covidového roku 2020 v Semaforu nazkoušeli hru o souboji dvou kabaretů. Jeden se jmenuje Černá kočka (tedy Chat Noir) a druhý Bílý pes (respektive White Dog). Stejně se jmenuje i toto představení: Černá kočka – Bílý pes. Černé kočce šéfuje madam Marlén (Jitka Molavcová). Zaměstnává zde dívčí trio Palačinky. Ředitelem Bílého psa je Mr. Oliver Kadeřábek (Jiří Suchý). V jeho podniku vystupují tři pánové, kteří si říkají Smoking Boys. Souboj těchto podniků je protkán pestrou nabídkou písniček v podání všech zúčastněných.
Jednou z největších současných semaforských produkcí je muzikál Nižní Novgorod, hra, která se hrála už v devadesátých letech a nyní (konkrétně v roce 2022) se na jeviště vrátila v aktualizované podobě. Ve fiktivním ruském přístavu plném podivných postaviček se dějí podivné věci a my se, v souladu s podtitulem, dozvíme, proč k Říjnové revoluci nedošlo už v září, nýbrž až v listopadu. Hudbu k tomuto muzikálu složil Ferdinand Havlík.
Další premiérou v roce 2022 bylo představení Devatenáct tváří jazzu. Balancuje na pomezí koncertu a divadla. Jiří Suchý nově česky otextoval slavné melodie a jejich prostřednictvím seznamuje diváky s tím, jak se vyvíjel jazz. Oproti komornímu pořadu Co na světě mám rád tu však hraje veliká kapela, Big Band Semafor, který se osvědčil již v několika předchozích titulech. Jen se tentokrát skrývá pod názvy Dixieland Jazz Band a Swing Band Semafor.
V roce 2023 se na semaforské jeviště vrátil legendární titul: Dobře placená procházka. Původní jazzovou operu Jiřího Šlitra, která se v režii Miloše Formana dostala i na prkna Národního divadla, tentokrát Jiří Suchý proměnil v muzikál. Písničky proložil mluvenými pasážemi – a samozřejmě také humorem, jak je v Semaforu dobrým zvykem.
Následně se na scénu vrátil další dávný kousek, hudební komedie ze šedesátých let zkráceně nazývaná Poslední štace. (Její celý název zní: Proč nám říkají Poslední štace a mně vrahoun, ptá se pan primář.) Nemocnice, ve které umírá jeden pacient za druhým, si nutně potřebuje spravit reputaci. Léčí proto zdravého člověka. Ani s tímto pacientem to však nemůže dobře dopadnout, protože špitál se nachází v naprosto nekompetentních rukou. Primáře hraje Jiří Suchý.
Jiří Šlitr by se v únoru 2024 dožil sta let. Na oslavu tohoto výročí uvedli v Dejvicích výtečné představení nazvané Šli tři Šlitři. Připomínají v něm Šlitra hudebníka, Šlitra výtvarníka a Šlitra komika. Hned od premiéry se jedná o nejžádanější současný titul a vstupenky na něj jsou vždy rozebrána jako první. Plným právem, protože tahle podívaná rozhodně stojí za to.
Nejčerstvější hrou v nabídce Semaforu je komorní představení pro tři herce a zpěváky: Jiřího Suchého, Jitku Molavcovou a Jiřího Štědroně. Tato komedie se jmenuje A přece se točí. Řeč však není o zeměkouli, nýbrž o gramofonových deskách. Suchý (obdobně jako pro Devatenáct tváří jazzu) otextoval dávné šlágry a dal jim zaznít prostřednictvím jednoduchého příběhu o zapadlé tančírně.
Mimo tato představení lze v semaforském programu narazit na řadu hostů, například na Karla Plíhala, Přemysla Ruta, Báru Kodetovou a Pavla Šporcla nebo na Všechnopárty Karla Šípa. Na dohled jsou také další tituly. V listopadu se do Semaforu v obměněné podobě vrátí jedna z nejúspěšnějších her historie, Kytice. V prosinci pak čeká na diváky tradiční vánoční pásmo Tiše a ochotně.
Je milé se probírat semaforskou historií, ale ještě milejší je zajít si do divadla a poznat semaforskou přítomnost.
