Článek
V srpnu oslavil osmdesáté narozeniny, a tak se koncert, který ve čtvrtek 16. října 2025 zahájil novou sezónu třebíčského Kruhu přátel hudby, objevil na plakátech pod názvem Štěpán Rak 80. Ty narozeniny možná posloužily jako záminka, proč ho pozvat, možná to byla jen shoda okolností. Rak stále pilně koncertuje, obvykle několikrát týdně, a jeho třebíčská návštěva rozhodně nebyla speciálně narozeninová. Na tom však nesejde. Důležité je jen jedno: byl to nádherný večer.
Mezi skladbami kytarista vzpomněl na řadu svých přátel. Nejvíc na dva: Alfréda Strejčka a Jaroslava Foglara. Zde si dovolím jednu osobní poznámku. Jako zapálený čtenář foglarovek jsem kdysi s nadšením objevil v rozhlasovém Dominu četbu na pokračování z Foglarových knih. Jejich vypravěčem byl (za pomoci dalších hereckých kolegů) Alfred Strejček. Četbu doprovázela hudba – a jejím skladatelem i interpretem byl právě Štěpán Rak. Takže jeho styl hry jsem poznal už v dětství. Nejraději jsem měl melodii, kterou začínal Boj o první místo. Když jsem se nyní zaposlouchal do dalších Rakových skladeb, ona rozhlasová četba se mi okamžitě vybavila.
Mimo poutavé vyprávění věnoval Rak Foglarovi dvě skladby. Nejprve Píseň úplňku pro Jestřába – ta odkazuje na bájnou píseň z Hochů od Bobří řeky. Po přestávce se k Foglarovi ještě na chvíli vrátil a zahrál Nebeské jezdce (Riders in the Sky), které měl spisovatel velmi rád.
První polovina koncertu přinesla ponejvíce Rakovy vlastní skladby, především čtyři části svity Znovu (jedna z nich byla právě Píseň úplňku pro Jestřába). Tato svita je věnována Alfredu Strejčkovi. „Znovu!“ je jeho životní krédo. Skladba letos vyšla i na stejnojmenném albu. Polovina výtěžku z prodeje tohoto CD pomůže uhradit část Strejčkovy nákladné léčby. (Před osmi lety znenadání ochrnul a léčí se v sanatoriu Šarlota v Prosečnici.) Součástí první půlky byla ale také třeba Píseň pro Davida anebo mimo program zařazená Modlitba Bulata Okudžavy, díky níž jsme se dozvěděli, že režisér Jiří Vondrák právě natáčí o Rakovi hodinový dokumentární film.
Druhá část večera byla více písňová a zaznělo v ní i několik skladeb od jiných autorů, například dvě melodie z filmů o Vinnetouovi či slavná Morriconeho melodie z filmu Tenkrát na západě (u nás nazpívaná Věrou Špinarovou pod názvem Jednoho dne se vrátíš). S tou se prý Rak hodně potrápil, než přišel na to, jak zahrát ty krásné táhlé tóny, když kytara má tón krátký. Zazpíval Zelené pláně anebo údajnou Hašlerovu skladbu z koncentračního tábora Vesničko maličká v údolí šumavském, kterou se Rak naučil od krajanů v Austrálii. (Autorství není nijak doloženo, ale melodie velmi připomíná jinou Hašlerovu píseň: Vltavo, Vltavo.)
Koncert kytarista zakončil Vzpomínkou na Prahu, skladbou, kterou napsal k básni Vítězslava Nezvala a do jejíhož závěru začlenil i část Smetanovy Vltavy. A pak si ještě vyprodané (a hlavně nadšené) foyer divadla Pasáž vytleskalo přídavek: španělskou Romanci.
Zahájení sezóny koncertů Kruhu přátel hudby bylo výtečné a budeme na ně dlouho vzpomínat. Zároveň už se ale můžeme těšit na další hudební zážitky: 25. listopadu vystoupí v Pasáži komorní soubor Viennese Tuning Times s programem Na křídlech baroka a klasicismu a 16. prosince nás čeká velký vánoční koncert dechové Vojenské hudby Olomouc nazvaný Filmové Vánoce.
