Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Nepřívětivou deštivou náladu krásně vykresluje písnička Robinson Marty Kubišové z roku 1968. Složil ji kontrabasista Luděk Hulan. Text napsal básník (a také divadelní kulisák) Ivo Rožek. Můžeme se inspirovat a deštivé dny také vyplnit četbou nějaké knížky – anebo poslouchat mezi řádky a domýšlet si, co to asi znamenalo, když „pršelo na půl Evropy“.
Hned úvodní tóny písničky Déšť Marie Rottrové naznačují, že jsme se ze šedesátých let posunuly do pozdější doby. Je tomu skutečně tak – tato nahrávka pochází z alba Důvěrnosti, které vydal Supraphon v roce 1989. Zpěvačku doprovází skupina Flamingo, respektive Plameňáci. Melodie světového střihu kupodivu není převzatá, složil ji Jan Rotter. Mnohamluvný text je dílem Šárky Schmidtové.
Podle jednoho verše této písně déšť připomíná pláč. To budiž pojítkem k následující skladbě…
Skladbu Rain and Tears možná znáte v české verzi. Pod názvem Déšť je pláč ji nazpívala Helena Vondráčková. Český text pro ni napsal Zdeněk Rytíř. Nahrávka se objevila na albu skupiny Golden Kids Micro – Magic – Cirkus (1969).
Originální skladbu natočila řecká skupina Aphrodite's Child v roce 1968. Autoři písně Evangelos Papathanassiou (kterého budete znát spíše pod uměleckým jménem Vangelis) a Boris Bergman si všímají, že slzy lze zamaskovat jako kapky deště. Ale když svítí sluníčko… Byl to ohromný úspěch. V pětileté historii skupiny zřejmě největší. Rain and Tears se rozletěly po světě a není divu, že tak rychle doletěly i k nám.
Za hudebním původem skladby ovšem musíme mnohem dál do minulosti. Vychází totiž z Kánonu D dur německého barokního skladatele Johanna Pachelbela z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Samotný Kánon D dur byl v roce 1968 také hodně slyšet, protože vyšla jeho zdařilá úprava v podání orchestru Jeana-François Paillarda. V ní ovšem ještě nepršelo – déšť dodala notám teprve písnička.
Jak připomíná loňský filmový snímek Monsieur Aznavour, Charles Aznavour spolupracoval na počátku své strmé kariéry se skladatelem, zpěvákem a klavíristou Pierrem Rochem. Jedním z plodů jejich spolupráce je písnička Il pleut, česky Prší. Déšť je tu znovu průvodcem ponuré nálady.
Od listování francouzským slovníkem nás zachránil Jiří Dědeček, který Aznavourovu píseň věrně přebásnil do češtiny. A ani nevadí, že ji místo muže zpívá žena. Světlana Nálepková nahrávku zařadila na album Dědečkových překladů francouzských šansonů Nelituj, které vyšlo v roce 2003.
Poslední písničkou se vrátíme k ryze domácí tvorbě. Výtečné album skupiny Nerez Masopust vyšlo v roce 1986. Na něm se objevila i poetická píseň Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála Deštíček. Také ta přiznává dešti kus „smutku a melancholie“, ale díky něžné melodii nevyznívá zdaleka tak truchlivě jako některé předchozí skladby. Proto se hodí na závěr těchto Hudebních toulek. Ostatně, připomeňme si známou pravdu: nikdy nepršelo tak dlouho, aby nepřestalo.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
