Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Jednou z tuzemských nejvýraznějších a zároveň nejsmutnějších dostihových písniček je Perla Václava Neckáře. Tu jsem však zařadil do Hudebních toulek již vloni, ve vydání nazvaném Máme rádi zvířata. Václava Neckáře si tedy dnes poslechneme v jiné koňské skladbě, v duetu s Helenou Vondráčkovou.
Když už dnes máme na programu písničky o koních, měli bychom začít u hříbat. Tady tedy máme Hříbě, českou kovbojskou písničku, kterou složil kapelník Tanečního orchestru Československého rozhlasu a příležitostný skladatel Josef Vobruba. Otextoval ji Jan Schneider. Od vzniku této populární nahrávky uplyne v listopadu již šedesát let.
Předchozí rozvernou hříběcí písničku vystřídá jedna smutná. Její titulek sice probouzí krásné představy, ale jak záhy uslyšíte, tahle krásná představa má být pouze útěchou a příslibem. Hříbě, o kterém zpívá folkový a trampský písničkář Vojta Kiďák Tomáško, totiž na žádném dostihu startovat nebude.
Nebe plné koní pochází z Tomáškova nejnovějšího alba Všechno je tak, jak má být (2021). Kromě nových písniček na ně znovu natočil i svůj největší hit, mezi trampy dnes již zlidovělou písničku Toulavej.
Konečně přijde řeč přímo na dostihy, dokonce i na onu Velkou pardubickou. Nejvíc ze všeho však v této nahrávce zpívá Valerie Čižmárová o přání, které se jí nesplnilo. A o tom, že jí to vůbec nevadí. Text napsal pro Čižmárovou Pavel Žák a hudbu složil Jan Farmer Obermayer, muzikant, který prošel například skupinami Sputnici, The Matadors nebo George and Beatovens a v roce 1980 se odstěhoval do Německa. Nahrávka písničky Žokej je z roku 1974.
Zpěvačka Věra Martinová má v repertoáru mnoho písniček o koních (například Šípovu Kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase nebo Hoffmannovu V sedle je mi líp), proto si zaslouží, aby se aspoň jedna z nich objevila v dnešních Hudebních toulkách. Vybral jsem skladbu z roku 1987, jejímiž autory jsou Pavel Krejča a Eduard Krečmar: Srdcem jsi zůstal u koní.
Jak napovídá titulek, je to písnička – výčitka. Zpěvačka si stěžuje, že muž se víc než jí věnuje koním. Pokud však ten příběh vyslechnete až do konce, zjistíte, jak si s tím poradila.
Poslední dnešní písnička nás ze stájí zavede na kolotoč, za koníky ze dřeva. Bude to napínavé. Mezi dětské jezdce totiž vnikl dospělák Jiří Šlitr a chce se taky povozit. Dobrá, spíš než napětí nás čeká legrace, ale to je jen dobře.
Šedesátiletou písničkou jsme dnešní Hudební toulky začali a šedesátiletou písničkou se rozloučíme. Řadu koní napsali Jiří Šlitr s Jiřím Suchým v roce 1965 do semaforského pásma Zuzana je všude jako doma. Následně ji Šlitr uvedl ve svém recitalu Ďábel z Vinohrad (1966). Také ji natočila Československá televize a díky tomu si teď můžete Šlitrovu naivní komiku připomenout i s obrazem.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
