Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Melodii jedné ze svých nejznámějších písniček převzala brněnská skupina Synkopy 61 z repertoáru amerických Beach Boys. Ti ji však taky převzali – od dívčí skupiny The Ronettes. Zakladatel Synkop 61 Petr Směja napsal k písni I Can Hear Music český text společně s Leem Továrkem. Dali mu název Já slyším múzy.
Nutno ovšem poznamenat, že slova nebyla tím hlavním, co posluchače nadchlo. Nahrávka měla úspěch především díky chytlavému aranžmá. A na tom Synkopy 61 velkou zásluhu nemají – jen zdárně okopírovaly zahraniční vzor.
Stejně jako v předchozím případě Petr Směja a Leo Továrek, využil zvukové podoby anglického slova music s českou múzou také Pavel Žák, když psal text na melodii písně My Music. Není bez zajímavosti, že píseň, která se přímo jmenuje Moje hudba, je ve skutečnosti především milostná, avšak v okamžiku, kdy se jí ona hudba z názvu ztratila, se stala písní o muzice…
Originál pochází od amerického rockového dua Loggins & Messina. Českou verzi nazpívaly v brněnském studiu Československého rozhlasu sestry Martha a Tena Elefteriadu v roce 1974. Na nahrávce zpěvačky doprovází Skupina Aleše Sigmunda.
Jak jsem se již stačil stručně zmínit v úvodu, múzy bývají pokládány za zdroj inspirace. Vezměme proto do hry i toto slůvko. Skladatel Miroslav Hanák takto pojmenoval jednu svoji jazzově laděnou skladbu. Na nahrávce z roku 1977 ji uslyšíte v autorském provedení. Hanák hraje na klavír a doprovází ho Orchestr Studio Brno řízený jeho dlouholetým dirigentem a aranžérem Erikem Knirschem.
Skladba vyšla na albu Panoráma (1978). Na této desce se objevily i tituly, které známe ve zpívané podobě (například Pár růží pro smutnou paní Milana Chladila), ale zde všechny znějí v čistě orchestrálním provedení. Na Inspiraci se už zřejmě skoro zapomnělo. Pro většinu dnešních posluchačů tak nebude připomínkou, ale novým objevem.
Na múzy hudebníci nezapomínají ani v jednadvacátém století. Můžeme tedy lehce poposkočit v čase. Liberecká skupina Anabáze vydala v roce 2005 album Tak mě tady máte. Texty všech čtrnácti zde obsažených písní napsal Petr Čermák. Ke třinácti z nich složili hudbu David Kučera a Karel Pazdera, ale právě pod závěrečnou Múzou je podepsán Čermák i jako skladatel.
Zatímco Synkopy 61 ani Martha a Tena Elefteriadu se nevyjádřily příliš jasně, Anabáze nám konečně poodhaluje tajemství, jak to s těmi múzami vlastně je.
Nejpůsobivější písničku tohoto vydání Hudebních toulek jsem si schoval na závěr. Text Jana Velíška Mé múze zhudebnil Jan Spálený a nahrál ho na album Zahrada v dešti (2007). Před časem se k němu vrátil a natočil ho znovu na desku Nemůžu popadnout svůj dech. V obou případech se Spáleným samozřejmě nahrávala jeho kapela Amatérské sdružení profesionálních muzikantů neboli ASPM.
Zahrada v dešti nevyšla digitálně, takže není na YouTube k dispozici. Pokud byste si však chtěli poslechnout i onu verzi z roku 2007, máte k tomu příležitost díky albu Výběr 1997-2007. Původní (jen nově zmastrovanou) nahrávku písně Mé múze najdete zde.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
