Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Mezi zaprášenými archivními nahrávkami bychom toho o Vltavě našli hodně. V povědomí lidí dodnes přežívají hlavně písně Karla Hašlera. Není to jen nejznámější Vltavo, Vltavo – řeka se mu blyštěla či vlnila leckde. Provokovala však i jiné autory, obzvláště pražské.
Jedním takovým byl písničkář a kabaretiér Rudolf Jurist. Toho však provokovalo ještě něco jiného: úpravy vltavského koryta prováděné ve dvacátých letech dvacátého století. Glosoval je tak, jak byl zvyklý – s doprovodem hudby. Jeho Písničku o tom vltavském korytě natočil na desky slavný komik Vlasta Burian v roce 1927.
Neměli bychom však zapomínat, že Vltava neteče jenom v Praze. Žádná jiná řeka přece na našem území nepřekonává tolik kilometrů. Pramení na Šumavě a protéká jižními Čechami. Tam nás zanese zlidovělá písnička Široký, hluboký, ty vltavský tůně.
Známou skladbu natočil i Spirituál kvintet (na album Na káře z roku 1997). Nyní si ji však můžete poslechnout v podání Plzeňského lidového souboru z desky Hrají a zpívají Plzeňáci 2 (1982). Jmenovitě zde píseň zpívá Věra Příkazská.
Nejznámější vltavskou skladbou je a asi ještě dlouho bude Smetanova symfonická báseň z cyklu Má vlast. Její melodie (příbuzná s italskou La Mantovanou – pro podrobnosti doporučuji výbornou knihu Michala Bystrova Vyprávění o vzniku českých zlidovělých písní a v ní kapitolu Kočka leze dírou) lákala k otextování.
Kdysi jsme si v Hudebních toulkách mohli vychutnat Labutí pírko Evy Pilarové, tedy Smetanovu Vltavu ve swingové úpravě Milana Dvořáka. Dnes nabízím nahrávku Karla Gotta. Je věrnější originálu. To ovšem neznamená, že by byla lepší. Text Jiřího Štaidla by snad přišel vhod během národního obrození. Takhle je to kýč.
Michal Bystrov není jen autorem doporučené knihy Vyprávění o vzniku českých zlidovělých písní (a mnoha dalších titulů), ale také písničkář. Na jeho loňském albu Mari najdeme jednu skladbu, která se do tohoto vydání Hudebních toulek skvěle hodí: milostnou písničku od mělnického soutoku Tam, kde splývá Labe s Vltavou. Schválně si ji srovnejte s tím Štaidlovým textem pro Karla Gotta a rozhodněte, kdo měl lepší nápady.
Zbývá ještě připomenout, že kromě inspirace pro textaře a hudební skladatele je Vltava také názvem hudební skupiny Roberta Nebřenského. Vznikla před rovnými čtyřiceti lety. Její patrně nejúspěšnější album Marx Engels Beatles vyšlo v roce 1998 a vloni se dočkalo návratu na dvou LP deskách.
Z tohoto alba jsem vybral vtipnou Nebřenského písničku, která nevypráví o řece, ale o tom, co se stane, když se zajíc zamiluje do kozy. To přece taky není špatný nápad, ne?
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
