Článek
Publikum ve vyprodaném sále třebíčského divadla Pasáž se o tom mohlo přesvědčit v pondělí 24. března 2025. Při koncertním programu nazvaném Druhá tvář doprovodil Urbanovou BAROCK, hudební skupina postavená především na smyčcové sekci vedené houslistou Pavlem Wallingerem. Se smyčci kontrastuje a zároveň je skvěle doplňuje kytarista Adam Malík. (Většina zúčastněných muzikantů už se v Třebíči v posledních letech objevila při koncertech Kruhu přátel hudby.)
Mezi písněmi dala zpěvačka kapele prostor k několika sólovým číslům. Sama si pro první polovinu vybrala populární písně, které proslavili například Andrea Bocelli nebo vokální skupina Il Divo (od té si vypůjčila skladbu En Aranjuez co tu amor vycházející z Aranjuezského koncertu Joaquína Rodriga). Po přestávce pak přešla k rockovým hitům převzatým od legendárních kapel Nazareth, Nightwish nebo Queen.
Druhou půlku uzavřela připomínkou svého nejoblíbenějšího rockového zpěváka Freddieho Mercuryho, písní We Are the Champions. Následoval potlesk ve stoje, jako poděkování od pořadatele zpěvačka dostala kytici a mohl být konec. Nebyl. Zdánlivý přídavek se zvrtl ve třetí polovinu, která byla nejdivočejší ze všech. BAROCK a Urbanová v dokonalé souhře přišli s další várkou rockové muziky.
Ano, byla to především šou postavená na populárních melodiích (byť BAROCK zařadil mezi sólová čísla i skladbu autora soudobé klasické hudby Zdeňka Krále). Ale díky za takovou šou. Přináší radost. Repertoár zaplněný prolínáním žánrů šel publiku vstříc. Milovníci rocku se ho dočkali. A ti, pro které je čistokrevný rock příliš drásavý, si našli své v jemnějších částech večera – až se nakonec taky dali strhnout fascinujícím rytmem. Možná právě díky tomuto večeru přišli někteří diváci rockové hudbě konečně na kloub…
Toulky operních pěvců do jiných žánrů, byť sebeupřímněji míněné, nedopadnou vždycky nejlépe. Velké výhrady jsou slyšet třeba ke spolupráci Adama Plachetky a orchestru Melody Makers nad písněmi Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. To ale rozhodně není případ Evy Urbanové. Pro ni totiž rockový repertoár není návštěvou cizích krajů. Druhá tvář přeci neznamená masku. Je to její druhý domov a třebíčskému publiku bylo velkým potěšením smět do něj nahlédnout.
