Článek
Před deseti lety zveřejnil Jiřího Suchý rozšířený ediční plán inzerující pětapadesát disků, které diváky postupně seznámí se všemi dochovanými videozáznamy semaforských her. Seznam začíná Člověkem z půdy, nestarším představením, které mělo premiéru v roce 1959. Naštěstí ho natočila televize. Jiné pozdější inscenace takové štěstí neměly. Přesto je Suchý do plánu zahrnul. Hodlá je připomínat aspoň prostřednictvím fotografií a vlastních vzpomínek. Rozpis disků končí tehdy nejnovějšími kousky: Osvobozeným divadlem Semafor, Nejveselejší tragédií v Česku a Prstenem pana Nibelunga.
Nápad vydat na DVD celou semaforskou historii se zrodil o něco dřív. Tou dobou už bylo několik disků k dostání. Semafor je vydal ve spolupráci s vydavatelstvím Indies Happy Trails. Číslovaná řada od začátku vychází v jednotné úpravě ve vkusných obálkách, o jejichž grafickou podobu se zasloužil Suchého syn Jakub. Byť se veřejnost zatím může těšit jen menší částí všech titulů, je i tak dosavadní nabídka velmi pestrá. Většinu DVD Jiří Suchý navíc doplnil krátkým vzpomínkovým medailonkem, případně dalšími bonusy.
Vydávání neprobíhalo chronologicky, a tak se k divákům jako první (v roce 2010) dostaly hry Smutek bláznivých panen (disk 13), Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40 (15) a zásadní představení Jonáš dejme tomu v úterý (16), ve kterém se prvně objevila na scéně slečna Žofie Melicharová. To bylo dokonce natočeno ve dvou mírně odlišných verzích a vydali ho proto jako dvojdisk. Původní náklad byl vyprodán a výjimečně tudíž později došlo i ke druhému vydání.
Záznamy z osmdesátých a devadesátých let byly pořizovány pro potřeby divadla a jejich kvalita není optimální. Ale jiné nahrávky neexistují. Navíc je to jediná možnost, jak se seznámit s některými semaforskými písničkami, které nebyly nikdy natočeny ve studiu a vydány na desce nebo CD.
Později byla natáčení věnována větší péče a záznamy z novější doby mají obrazovou kvalitu, jak se sluší a patří. Prvním takovým diskem byla Lysistrata (37), která se dostala do prodeje v roce 2011. Ve stejném roce vyla i Noc v synagoze aneb Tajemství Brunhildiny punčochy (27), o rok později se k divákům dostaly Víkend s Krauzovou (24) a Pré, revue z polepšovny (26).
Od roku 2013 začal Semafor vydávat DVD sám. Tehdy vyšly záznamy Opery Betlém (49), komorního kabaretu Laura a Oliver (48) a představení plného poezie, které se s upomínkou na Píseň o rose jmenovalo …nikoho nezabije (32). Následoval menší útlum. Penzion Rosamunda (34a) vyšperkovaný méně známými písničkami Jaroslava Ježka se na DVD dostal v roce 2015. Původně se měl objevit na společném disku se vzpomínkou na nenatočené představení Začalo to Akordem, ale Suchý shromáždil tolik materiálu ke skupině Akord club, že to vystačí na samostatný disk 34b.
Vydavatelsky rekordní byl rok 2017. Vyšla skvělá přestavení Nižní Novgorod (18), Dnes večer v hotelu Modrá hvězda (41) – koncert orchestru Blue Star Václava Marka doplněný kabaretními vstupy Suchého a Molavcové, Šlitr s námi a zlý pryč (39) a crazy komedie Já jsem otec Bemle a já matka Žemle (40) s Václavem Koptou v hlavní roli.
Potom to začalo drhnout. V roce 2018 se na dvě DVD dostal záznam legendární Kytice z roku 2010 (42) a o rok později hudební komedie Únos turecké houslistky (25) s připomenutím nenatočených představení Je mi nějak česko a Galakoncert a jiné ptákoviny. To je zatím vše. Na další přírůstek už tedy čekáme pět let.
V čem to vězí? Dosud vydaná DVD nejdou na odbyt tak, jak by bylo záhodno. Obvykle se prodá jen část nákladu, zbytek zůstává na skladě. Pokud by se rozhodli vydat menší náklad, pořizovací cena jednoho kusu by razantně vzrostla a zájemců by pravděpodobně ještě ubylo. Není to jen semaforská zkušenost, zájem o DVD klesá celosvětově ruku v ruce s novými technickými možnostmi šíření videa.
Jiří Suchý však zvažuje řešení, které by takový problém zcela odbouralo. Záznamy představení by měl nachystané v počítači a na DVD by je kopíroval podle objednávek zákazníků. Disky by vkládal do obyčejných krabiček a obálku k nim by tiskl podomácku, takže výrobní náklady by se podstatně snížily. Doufejme, že se to podaří. Jinak je totiž jen jediná šance, jak se k těm záznamům dostat – při jejich občasném promítání v Kufříku, výstavní síňce divadla Semafor v Dejvicích. V televizi z těch představení (až na výjimky) neuvidíme nic.
I dosavadní nabídka však stojí za poznání. Zdaleka ne všechny vydané hry jsou notoricky známé a na příznivce Semaforu, kteří dané kusy zmeškali naživo, v nich čekají mnohá milá překvapení.
