Článek
Nejprve se ohlédneme o deset let nazpět. V roce 2014 natočila Hana Zagorová nápadité album, které se jmenuje Vyznání. Hned třemi písničkami na něm připomíná významné muže historie: francouzského vynálezce a letce Blériota, v Čechách narozeného herce Jeana Gasparda Deburaua (neboli Kožíkova Největšího z Pierotů) a německého hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena. „Jak málo víme / Prostě vyslovíme / Beethoven,“ zpívá Zagorová v refrénu. Jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů si zaslouží připomenout nejen díky slavným devíti symfoniím. Legendární jsou také jeho sonáty (Kreutzerova či Měsíční) či další skladby, kterými utekl vlastní době, aby se jeho dílo stalo nesmrtelným. Tuto skladbu však nesložil, o ni se postaral Karel Vágner. Text k ní napsal Pavel Žák.
Hned na prvním albu Hany Hegerové z roku 1966 se sešla řada výjimečných písní. Skladby Blázen a dítě a Barová lavice připomněly zpěvaččino působení v divadle Semafor. Jiří Suchý také pro Hegerovou otextoval původně polské Madony na kolotoči (Karuzela z madonnami). Na desce jsou též tři písně Pavla Kopty, z jehož textů později Hegerová poskládala celé album. Další tři skladby spolu napsali Petrové Hapka a Rada. To je také případ Kázání v kapli Betlémské, které nás přenese o více než šest set let do minulosti. Připomíná mistra Jana Husa. Zároveň je však hořce aktuální.
U Jana Husa se ještě chvíli pozdržíme. Refrén písně Staroměstské náměstí opakuje Husova věčná slova o pravdě: „Miluj pravdu / Přej pravdě / Braň pravdu až do smrti.“ Celý citát zní takto: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.“ Píseň sem řadím i pro připomenutí jiných dvou velkých osobností, herců Radoslava Brzobohatého a Jany Hlaváčové.
Dostáváme se k nejzvláštnější písničce dnešních Hudebních toulek. Kapela, se kterou Michal Prokop zpívá o polské vědkyni Marii Curie-Skłodowské, dvojnásobné držitelce Nobelovy ceny (za fyziku a za chemii), opravdu není Framus Five. Je to orchestr Václava Hybše. Ten se ujal skladby Zdeňka Němečka a Jiřího Oulíka a natočil ji pro Československý rozhlas do Písniček pro Vlastu. Vyšla na singlu v roce 1978. Po pětatřiceti letech ji Supraphon přiřadil k digitální reedici alba Malá sváteční hudba. Zapadá tam časově (Malá sváteční hudba vyšla v roce 1977), ale jinak je to škaredý dramaturgický přešlap. Do hudební galerie osobností však Madam Curie patří plným právem.
Skončíme vesele. Mezi nejslavnější komiky z éry němé filmové grotesky patří Charlie Chaplin. Rozdával svými filmy radost a smích, ale i dojímal. Věděl, jak si získat srdce diváků. S jeho snímky se dnes setkáme sporadicky, ale legenda tuláka s hůlkou a buřinkou je s námi stále. Není proto divu, že na Chaplina (který byl sám hudebním skladatelem; vzpomeňme si alespoň na úchvatnou skladbu Eternally) vzpomínají i autoři písniček. Jednu takovou složil Bohuslav Ondráček a svým textem vysekl Chaplinovi poklonu Zdeněk Rytíř. Nazpívala ji Helena Vondráčková.
