Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
První písnička nás přenese až do devatenáctého století. Tedy: nahrávka pochází z listopadu 1973, ale v devatenáctém století žil malíř, o kterém nám Pavel Bobek zazpívá: nizozemský mistr Vincent van Gogh.
Poetický text o van Goghových obrazech (jakož i celou skladbu) napsal americký písničkář Don McLean. Do češtiny ho přebásnil Zdeněk Rytíř. Mimochodem, není to jediná skladba, kterou Bobek od McLeana převzal – nazpíval také jeho největší hit American Pie (pod názvem Píseň pro prázdný sál).
Kunsthistorik František Dvořák nesouhlasil, pokud někdo řadil Jiřího Suchého mezi osobnosti, pro které je výtvarná tvorba pouhým doplňkem k jejich hlavní činnosti. „Já jsem přesvědčen, že Jiří Suchý tu tvořivost, která je úžasná na poli literárním, má v sobě, i když drží tužku v ruce,“ řekl v televizním pořadu S profesorem Františkem Dvořákem za moderními českými výtvarníky. Kresba či grafika je pro Suchého jednou z možností, jak zachytit svoje nápady, a nutno podotknout, že této možnosti využívá často a rád.
Není proto divu, že se výtvarným uměním občas zaobírá i ve svých písních. Asi nejznámější skladba na toto téma je Kubistický portrét z představení Jonáš a doktor Matrace (1969). Poněkud pozapomenutý je Malíř ze hry Šest žen (1962). Já mám ovšem nejradši hravou Surrealistickou krajinu z roku 1969.
Snad úplně nejznámější českou písničku o malíři nazpívala Hana Hegerová na svoje první album v roce 1966. Pro zpěvačku složili Píseň o malíři Petr Hapka a Petr Rada. Album Šansony (případně Zpívá Hana Hegerová) obsahuje dvanáct skladeb. Tato je z nich nejméně výrazná. Přesto si posluchači příběh malíře z podkroví pamatují a vracejí se k němu už skoro šedesát let.
Když se v Praze začala líhnout první „divadla malých forem“, bylo skladateli a básníku Jaroslavu Jakoubkovi čerstvých třicet let. Ideální věk, aby se mohl k tomuto mladému divadelnímu hnutí připojit. Divadla malých forem potřebovala písničky a Jakoubkovy šansony jim přišly vhod. Některé složil celé, jindy třeba „jen“ zhudebnil texty Jiřího Suchého (Metamorfózy, Sněhová vločka, Blues o zmoklé slepici,…).
Šansonům zůstal Jakoubek věrný i v pozdějších letech. Autorsky je proto několikrát zastoupen také na desce Český šanson 1970. Jeho píseň Paleta na tomto albu zpívá herec a zpěvák, který si se šansony dobře rozuměl jako interpret – Rudolf Pellar.
Poslední skladbou těchto Hudebních toulek obrátíme role. Muzikantů bychom mezi výtvarníky našli mnoho. Například skupina Grafičanka, to bylo dokonce uskupení muzicírujících výtvarníků: Vladimír Suchánek (klarinet), Jaroslav Hořánek (harmonika), Karel Demel (pozoun), Jiří Anderle (bicí nástroje), Jan Antonín Pacák (kontrabas) a Jiří Slíva (kytara).
Posledně jmenovaný se hudbě věnuje i sám – jakožto písničkář. Ve vydavatelství Galén mu vyšla dvě alba: Kup si bicí! (2014) a Nemysli na to (2016). Z prvního z nich jsem vybral písničku, která nás zavede ještě do dalšího uměleckého zákoutí – do literatury. Spolu s Tristanem Tzarou v ní staneme u zrodu nového uměleckého slohu, dadaismu. Možná budete překvapení, koho v tom Curychu potkáte…
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
