Článek
(Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Hned první písnička ostře protestuje proti cestování za exotikou. Takhle do Plzně, to by jel Milan Mach hned. Ale na Hawai? Text tohoto, s prominutím, německého zápecnického cajdáku převedli do češtiny Jaromír Vomáčka a Jiří Vitinger. Nabízí krotký humor – vzhledem k době svého vzniku dokonce velmi krotký. Nahrávka byla dokončena v roce 1967, ale zní jako ozvěna estrád z let padesátých. Pokud ji však neznáte, při prvním poslechu by na vás jakýs takýs dojem udělat mohla. Aspoň mně se to kdysi stalo – a proto jsem si na ni teď vzpomněl.
Kdesi daleko na mořském břehu nás najednou může přepadnout stesk po někom, koho jsme nechali doma. Ale pozor: „Odloučení je i darem!“ Zazpívá nám o tom Sylvie Krobová. „Co na svých pěti albech nazpívala a nahrála, patří u nás k tomu nejnáročnějšímu a podle mého názoru i k nejcennějšímu,“ řekl o ní před šesti lety Jiří Černý v rozhlasovém pořadu Sedmé nebe. Mezitím vydala další album. My se však vrátíme k jejímu debutu (k CD Stín, které vyšlo v roce 2006) a poslechneme si písničku Odloučení. Pokud se v písni nezorientujete hned, pusťte si ji znovu. Texty této písničkářky skutečně nejsou jednoduché, ale kdo do nich pronikne, nezůstane škodný.
Nansenova dobrodružná cesta ledovými pustinami Arktidy na palubě Framu inspirovala mnohé. Například děti v Ransomově knížce Zamrzlá loď kapitána Flinta, které si pro hausbót zamrzlý ve vodách jezera vypůjčily jméno Fram. Stejně se jmenuje i známá písnička Wabiho Daňka, jež vypráví o neodolatelné touze vyrazit na cestu. Koho takové vábení někdy přepadlo, ví, jak dokáže být silné.
Je mnoho způsobů, jak se toulat světem a nehnout se z místa. Kromě již zmíněného listování v atlase můžeme poznávat cizí kraje prostřednictvím televize, rozhlasových reportáží, četbou cestopisů, nasloucháním méně lenošným známým, kteří se právě vrátili z dovolené… Anebo díky sbírce pohlednic, jak o tom zpívají Jiří Suchý a Jitka Molavcová. „Jsem majitelem světa / A nevím, kdo je víc.“
Zatímco ve všech předchozích skladbách se o cestování zmiňovali textaři písní, tady se nám pokusí zprostředkovat dojmy z ciziny autor hudby. Spisovatel by si při cestách nejspíš hleděl hlavně příběhů, výtvarník by měl dojmů plné oči. Gershwin jakožto hudební skladatel vnímal Paříž dvacátých let sluchem. Jak uslyšíte, inspirace v ní našel víc než dost. Symfonickou báseň (ve formě rapsodie) Američan v Paříži složil v roce 1928. Později (dlouho po skladatelově smrti) dala též název filmovému muzikálu.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
