Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
S jedním hotelovým zážitkem se nám na úvod svěří písničkář Jiří Dědeček. Kromě drobného milostného příběhu v této písničce popisuje, jak dotyčný hotel vypadal: „Noce jsou tam dlouhý, cejchy děravý, pokušení velký a mejdla jsou voňavý.“ Žádné nóbl ubytovací zařízení to tedy zřejmě nebylo.
Živá nahrávka (kterou najdete na kompletu Burian & Dědeček: Na blankytném pozadí) pochází z koncertu odehraného v malostranské Baráčnické rychtě v roce 1984. O deset let později nazpíval Hotelový pokoje Petr Skoumal a zařadil je na stejnojmenné album. Složil si k nim vlastní melodii. Dědečkův nadrzle znějící hlas a kytarový doprovod však k písničce přiléhají lépe, jeho verze zde proto dostala přednost.
Jestliže v předchozí písničce byl milostný příběh jen lehce načrtnut, zde se mu dostalo plné pozornosti. O onom olomouckém hotelu se mnoho nedozvíme. Myslím, že Olomouc se autorovi textu Michalu Horáčkovi hodila spíš kvůli rýmům, než že by s povděkem vzpomínal na nějaký konkrétní zdejší noční útulek.
O výraznou melodii této skladby se zasloužil Horáčkův častý spolutvůrce Petr Hapka. Jeho hlas se ostatně v nahrávce také ozývá. Doplňuje svým broukáním hlavní interpretku, slovenskou herečku a zpěvačku Szidi Tobias. Písničku spolu natočili v roce 2006.
Zřejmě nejznámější a nejúspěšnější písnička americké rockové skupiny The Eagles se jmenuje Hotel California. Hudbu složil Don Felder a slova napsali Glenn Frey a Don Henley. Na singlu vyšla v roce 1976 a o rok později dala název celému albu. Zvlášť ceněno bývá závěrečné dlouhé kytarové sólo.
Na tenhle hotel pozor: jak praví poslední sloka, je to past. Můžeš se kdykoliv odhlásit, ale nikdy odtud nemůžeš odejít!
Po populární zahraniční melodii záhy sáhl Jiří Korn. Natočil ji v roce 1978 s českým textem Zdeňka Borovce. Borovcovi budiž přičteno k dobru, že se aspoň zhruba přidržel originálního znění a nepřipravil tenhle hotel o jeho tajuplnost.
Písničkář Oldřich Janota nehleděl na popularitu. Dělal si, co chtěl, i když mu to někdy příznivci vyčítali. V tom se loňské nekrology shodují. Posluchačsky vděčné bylo období, ve kterém vystupoval se skupinou Mozart K (přelom sedmdesátých a osmdesátých let). Z té doby pochází i jedna z nejznámějších Janotových písniček: Hotel Savoy.
Nám ji však zazpívá jiný písničkář: Karel Vepřek. Živou nahrávku z roku 2002 zařadilo před časem vydavatelství Indies Scope Records na úctyhodný komplet osmi CD (rozdělený na První box a Druhý box). Hotel Savoy najdete ve Druhém boxu v oddílu nazvaném Nostalgie.
Ale to je Hotel Savoy jako písnička. Co Savoy jako hotel, jako budova, jako prostor pro setkávání lidí? Našli bychom ho v Praze. Jak vzpomínali Jan Burian a Oldřich Janota v jednom rozhovoru, pro mnoho lidí to bylo kultovní místo. „Tam se odehrálo neuvěřitelný množství generačních a osobních příběhů,“ říká Janota, ale hned dodává, že to celé už nenávratně patří minulosti. Písnička tu zůstala jako vzpomínka zamlžená rozfoukaným popelem z cigaret.
Nejpřepychovější hotel jsem si schoval na závěr. Dostaneme se dovnitř? „Sem nemůžeš, nejsi Gary Cooper!“ zastaví nás vrátný. Jsme bez šance.
Těžko věřit, že tahle moderně působící písnička oslaví brzy stovku. Irving Berlin (autor šlágrů Alexander's Ragtime Band, White Christmas nebo Blue Skies) ji složil v roce 1929 a o rok později už ji slyšeli diváci filmu Puttin' On The Ritz v podání Harryho Richmana. Uvědomme si, že se dostáváme takřka k počátkům zvukového filmu! Později skladbu uplatnil na plátně také Fred Astaire a bylo z toho pěkné pěvecké i taneční číslo v muzikálu Blue Skies (1946).
Autorovi českého textu Zdeňku Borovcovi muselo dát pěknou práci, než poskládal všechny slabiky tak, aby zapadly do takhle neposedné melodie. Povedlo se mu to výtečně a v roce 1983 tak mohla v pražském Mozarteu vzniknout nahrávka Jiřího Korna. U posluchačů měla úspěch. Ani po čtyřiceti letech nezapadla a je pravděpodobné, že většině lidí se ze všech „hotelových“ písniček vybaví jako první.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
