Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Kdo měl to štěstí a prožil část dětství s partou kamarádů na toulkách přírodou, vzpomíná na to celý život. Některým se podařilo nit nepřetrhnout a toulají se dál, ať už coby trampové nebo jako vlci samotáři. Ostatní si občas zastesknout. A právě o tom zpívá Jan Nedvěd v písničce Jižní kříž: „Zase toulal by ses Foglarovým rájem a stavěl Bobří hráz…“
Jenže chtít vrátit čas, to je jako plakat nad rozlitým mlékem.
Čtenáři, kteří v dětství propadli kouzlu knížek Jaroslava Foglara – Jestřába, jsou tou četbou celoživotně poznamenaní. Ovšem pozitivně! Výchovným poselstvím Jestřábova díla se zabývá nejedna odborná studie. Pěkně ho vystihl třeba Miloš Zapletal v knize Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. V těch příbězích najdou čtenáři vzory, kterým se potom snaží vyrovnat. Jsou to dětští hrdinové, ale neuškodí vzpomenout si na ně i v dospělosti – jak připomíná v písničce Sedm statečných Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid.
„Tak Rychlé šípy s Jestřábem jsou pořád parta má / A tím sedmým snažím se bejt já.“
Spleť křivolakých uliček, dvorky a temná zákoutí, labyrint domovních průchodů, bledé světlo zlověstně syčících plynových lamp… Stínadla! Stará městská čtvrť, do které Jaroslav Foglar zavedl hrdiny svého komiksového seriálu. Hoši z Rychlých šípů se vypravili mezi nepřátelské Vonty pátrat po ježku v kleci. Záhada hlavolamu se stala dětskou senzací. Kolik generací čtenářů už naučila vnímat kouzlo staré městské zástavby?
Do tajuplných Stínadel nás tentokrát zavede trampský písničkář Wabi Ryvola.
„A zatímco všichni – dosti bezradně – přemítali, jaký nejvhodnější název dát svému novopečenému sdružení, vzal Rikitan do rukou Zvučící dřevo se šesti strunami, jež přinesl s sebou, a hrál tiše jakousi píseň, k níž zpíval hlasem beze slov.
Veliký bílý měsíc v úplňku stoupal po nebi a jeho kouzelný svit zaléval kraj. Hoši si pomalu začali vidět do tváře; v měsíční záři byli všichni bledí jako půlnoční zjevení. Strašidelné stíny se dloužily za nimi. A Rikitanova píseň zapadala do toho tichého bílého večera jako kouzlená barevná pohádka do snů malého chlapce.
Chvílemi se zdálo, že má několik nápěvů, vzájemně splývajících. Akordy se linuly ze strun tiše, tu zase mocněji, velebně a vznešeně.
Už když zazněly první tóny, Vilík strnul v podivném vzrušení. Bože – jaká jen to byla podivná píseň? Zapomněl docela, kde je a proč sem dnes vlastně přišel.
Přivřel oči a mysl mu horečně pracovala. Připadal si najednou tak nějak ubohý, špatný a zlý. Napadlo ho, jak prázdný a neužitečný život až dosud vedl, a pocítil přání, aby byl dobrým člověkem, kterého by měl každý rád a který by činil všem jen dobro.“
Tehdy uslyšeli Hoši od Bobří řeky poprvé Píseň úplňku. Uhranula je hned napoprvé. Později je Rikitan naučil ji zpívat. Ani tehdy neztratila svoje kouzlo. Snad i proto, že ji hráli jen jednou za měsíc, při úplňku, a taky proto, že aby ji mohli hrát, museli se sejít všichni, protože to byla píseň vícehlasá.
Co to bylo za píseň? To je na ní právě tajemné: každý si můžeme představit jinou. Kytarista Štěpán Rak, veliký příznivce Foglarova díla (který se kupříkladu spolu s Alfredem Strejčkem zasloužil o rozhlasovou podobu mnoha Foglarových příběhů), se pokusil takovou skladbu napsat. Ale pozor: je to jeho představa Písně úplňku. Pokud si ji představujete jinak, nenechte si svoji vizi vzít.
Štěpán Rak oslaví za měsíc osmdesátku. Tak tedy: všechno nejlepší!
V Jestřábově skautském oddíle (pražské Dvojce) se hodně zpívalo. Při táborových ohních, besídkách i při posezení v klubovně. Foglar uměl hrát na foukací harmoniku a jednou se mu dokonce podařilo udělat z oddílu harmonikový orchestr.
Nejraději měl písničku My pluli dál a dál. Ta patřila ke stálicím oddílového repertoáru. Nemohla proto chybět ani na kazetě Hoši od Bobří řeky zpívají, která vyšla v roce 1994. Tahle verze bohužel na YouTube schází. Abych navodil aspoň přibližnou atmosféru skautského zpívání, vybral jsem pro Hudební toulky nahrávku dětského pěveckého sboru Bambini di Praga z alba Já písnička 4.
Nenechte se zmást chybným popiskem na YouTube. Uvedená písnička Před chajdou zní úplně jinak.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
