Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Písničku slovenského skladatele Teodora Š. Martinského Dnes mám prvé randevú už zpíval kdekdo. Kdysi František Krištof Veselý (v roce 1940 ji nahrál s orchestrem Karla Vlacha pod názvem Dnes mám malé randevu), později také Jiří Štědroň s brněnským orchestrem Gustava Broma anebo Peter Lipa. Rovněž ji najdeme na úspěšném albu Já som optimista, které natočil Milan Lasica s orchestrem Bratislava Hot Serenaders v roce 2001 – a právě tuto nahrávku jsem vybral pro Hudební toulky.
Hrdina písničky je celý rozechvělý, protože jej čeká první schůzka s plavovláskou, do níž je zamilovaný. Můžeme si potměšile domýšlet, co si asi zpíval potom…
V české populární hudbě je jednou z nejklasičtějších písniček o randez-vous skladba Zdeňka Marata s textem Miroslava Zikána a Jindřicha Zpěváka Nej, nej, nej. V televizním pořadu Písničky na zítra ji divákům představili Josef Zíma a Pavlína Filipovská. Svěží melodie a vtipná slova nepůsobí omšele ani po šedesáti letech.
Tuto skladbu také použil režisér Miloš Forman ve snímku Černý Petr. Pro film ji nazpívala dvojice, o níž se mi bohužel nepodařilo zjistit nic bližšího (v jednom případě ani křestní jméno): Markéta Petránková a B. Dědek. Zde ovšem předkládám původní nahrávku s Josefem Zímou a Pavlínou Filipovskou z března 1963.
Další, kdo (ve své vlastní písničce) čeká na schůzku s milovanou bytostí, je Vladimír Mišík. Píseň nazval podle lákadla, kterým k sobě dívku vábí: Jednohubky. Ačkoliv je to nejnovější písnička z celého dnešního výběru, od pořízení nahrávky se skupinou ETC… uplynulo v říjnu již padesát let, takže i toto už je v podstatě evergreen. (Neboť ve zkoušce časem Jednohubky zdárně obstály.)
Některé schůzky si člověk domlouvá dlouho dopředu, jindy se to semele z minuty na minutu, jako se to stalo v kupletu Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého V kašně. Záchrana dámských rukavic nabrala nečekané obrátky. Jemný básník Suchý se tu vyjadřuje nezvykle drsně: „Tou dobou už slečna Vlasta / Na mé konto víno chlastá.“ A to ještě není nic proti tomu, s jakou chladnokrevností uzemní svého zmáčeného kumpána…
Písničku zpívali v semaforském představení Recital 64, které má i svoji televizní podobu. Jenže celý divadelní kus se musel smrsknout do pětačtyřiceti minut, takže z něj mnoho čísel vypadlo. Mezi nimi právě i skladba V kašně. Poslechněte si tedy alespoň, jak ji pánové natočili ve studiu s orchestrem Ferdinanda Havlíka.
Ne každé rande se vydaří. Někdy se ti dva dokonce ani nesejdou. Jeden se na smluvenou schůzku nedostaví – a druhý pak neví. Stalo se mu něco? Nebo nepřišel schválně? Přesně takové starosti si dělá Yvetta Simonová v evergreenu Jaromíra Vomáčky Zhasněte lampióny.
Parodii na tuto píseň kdysi natočil Standa Procházka starší (ve směsi se skladbami Mám malý stan – Mám malý byt, Včera neděle byla – Včera sobota byla a Babičko, nauč mě charleston – Dědečku): „Kdopak ví, co se všechno mohlo stát? Začla prát, či si musí s dědou hrát? Asi ji otrávily kvízy v televizi, tak šla spát.“ (Vyšlo na CD Kavárna Vltava a Standa Procházka v roce 2010.)
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
