Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Písničku, ze které jsem si vypůjčil titulek pro dnešní vydání Hudebních toulek, složili Vlastimil Hála s Jaromírem Knittlem a její text napsal Vratislav Blažek. Když ji zpívali Jiří Suchý a Josef Zíma ve filmu Snadný život (1957), u některých strážců kultury to vzbudilo pohoršení. Co má co dělat v československém filmu rock’n’roll?! Film v programech kin zůstal, ale písnička z něj musela být vystřižena.
Hned za rok k ní však Československá televize natočila videoklip. Tato (přeci jen umírněnější) verze, ve které účinkují oblíbení herci Irena Kačírková a Josef Bek, už u oněch kulturních ostřížů prošla. Tehdy se tomu ještě neříkalo videoklip, ale „televizní písnička“. Tuto režíroval Ladislav Rychman.
Úspěšná skladba se potom snadno dostala i na gramofonové desky. To už ovšem znovu změnila interprety: s orchestrem Karla Vlacha ji natočili Yvetta Simonová a Milan Chladil. Bylo to v roce 1960. Píseň původně vypovězená z doslechu se tedy během krátké doby stala populární.
Druhá dnešní písnička naplňuje titulek článku nečekaně doslovně. Kdo židli má, bydlí – ale koho by napadlo, že bude bydlet přímo v té židli? Jenže přesně o tom zpíval Petr Lutka v písni Jiřího Zycha Červotoč. Tato skladba byla jednou z pěti, které měl Lutka na zázrakem natočeném a následně bohužel sešrotovaném albu písničkářského sdružení Šafrán z roku 1976. Kromě něj na desce zpívali ještě Vladimír Merta, Dagmar Voňková, Vlastimil Třešňák a Jaroslav Hutka. Nahrávky se naštěstí dochovaly a nakladatelství Galén tak mohlo v roce 2011 vydat reedici.
Studiová verze je dosti divoká a Lutku na ní doprovází kapela. Tady si ovšem můžete poslechnout Červotoče tak, jak ho znali návštěvníci koncertů. Živá nahrávka z Malostranské besedy byla pořízena v listopadu 1979.
Básník Josef Kainar měl rád muziku. Kdysi k potěše své a svých přátel psal české texty na zahraniční šlágry, případně si písničky i sám skládal. Jiný (neméně nápaditý) básník a muzikant – Karel Plíhal – natočil z Kainarova díla celé album. Jmenuje se Nebe počká a vyšlo v roce 2004.
Odtud jsem vybral písničku Starý muž (někdy uváděnou také jako Romance o starém muži). Je to ten druhý případ – Kainar je tu zastoupen i coby hudební skladatel. Vložil do not příběh osamělého muže, jehož samota se dočkala překvapivého rozuzlení.
Domov není důležitý pouze po fyzické stránce, ale též pro naši psychiku. Duše taky potřebuje svoje zázemí. I tak by se dala pochopit písnička Karla Vepřeka Mám v sobě pokoj. Jiné vysvětlení nám však napoví okolnost, že tato skladba vyšla na albu volného sdružení Osamělí písničkáři Turniketem do ráje. Na toto CD vybral Jan Jeřábek patnáct písniček, které vyprávějí o víře, o vesmíru a o všem, co si obvykle umisťujeme někam nad sebe. Ale nemáme to všechno spíš v sobě?
To, že někde bydlíme, ještě neznamená kdovíjakou jistotu. Zazpívá vám o tom Jiří Šlitr. Pokud by měl někdo dojem, že to zpívá z vlastní zkušenosti, doplním, že autorem textu je Jiří Suchý. Písničku Propil jsem gáži slýchali diváci Šlitrova semaforského recitálu Ďábel z Vinohrad. My, kteří jsme to slavné představení nestihli, máme štěstí, že se dochoval aspoň jeho zvukový záznam. Přijít o Šlitrovu nezaměnitelnou interpretaci dočista by byla věčná škoda.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)