Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Prvním účinkujícím v dnešním kejklířském programu bude polykač mečů. Stejnojmenná písnička je autorskou kuriozitou. Napsali ji dva pánové, kteří patří každý do jiné dvojice: Jaroslav Uhlíř a Jiří Suchý. Zajímavé je, že v Suchého slovech tu můžeme zaslechnout cosi, co připomíná básnění Zdeňka Svěráka, a taky Uhlířova hudba zní, jako by mu při jejím skládání zlehka napovídal Jiří Šlitr.
Je tu jen jeden nesoulad: jásavost melodie vůbec neodpovídá smůle, která vzpomínané polykače mečů potkala. Řekl bych však, že je to tak schválně. Dává nám to najevo, že je to celé jen legrace. Humor je to sice černý, ale znamenitý.
Oba autoři (a zároveň interpreti) měli nedávno narozeniny. Jaroslav Uhlíř oslavil v září osmdesátku a Jiřímu Suchého bylo 1. října 94 let.
„My pletem si ampéry / Jak s volty, tak s Voltairy.“ To je zřejmě nejduchaplnější místo v textu Jaroslava Šprongla Potulní kejklíři. Písničku s hudbou Jaromíra Klempíře natočilo v polovině osmdesátých let populární trio Hana Zagorová, Stanislav Hložek a Petr Kotvald. Radostná melodie povzbuzuje bezstarostnou náladu a všechno vypadá úplně nevinně.
Uvědomme si však, že taková (zdánlivě nevinná) byla většina tehdejší populární hudby. Neodrážela skutečnou bezstarostnost, ale vytvářela její iluzi. A taky posluchačům často oblbovala mozky. Schválně si Špronglův text porovnejte s předchozím Suchého. Obě písně jsou veselé, ale rozdíl mezi nimi je propastný.
Nyní přichází řada na slíbený cirkus. A protože do cirkusu často míří hlavně dětské publikum, bude to dětská písnička. Na nahrávce z roku 1992 doprovází Dádu Patrasovou Darinka Kubová, sbor Bambini di Praga a orchestr Felixe Slováčka.
Hudbu k této klaunské písničce složil Josef Vejvoda a text napsal Ondřej Suchý. Shodou okolností letos oba pánové (stejně jako již vzpomenutý Jaroslav Uhlíř) oslavili osmdesátku. Mimochodem, že Ondřej Suchý napsal takovýto text, není vůbec náhoda. Cirkus je jedno z jeho životních témat. Proto také mezi řečí (zpěvem) připomíná legendárního klauna Grocka nebo bratry Fratellini.
Ačkoliv téma dnešních Hudebních toulek slibuje veselí, vetřela se sem i jedna smutná písnička. Svým námětem velmi připomíná slavnou Klaunovu zpověď Petra Nováka. A vzpomenout si můžeme také na Jeana Gasparda Deburaua a Kožíkovu knihu Největší z Pierotů. (K tomu mě napadá další písnička: Deburau od Hany Zagorové.)
Zkrátka, ani klaun nebo kejklíř nemůže být pořád veselý. Pod maskou smíchu mu mohou kanout slzy. Dnes nám to připomene skupina KLÍČ v písničce Kejklířův zmar. Nahrávka pochází z roku 1997, slova napsal Tomáš Vondrovic a hudbu složil kapelník Jaroslav Marian.
Kejklířské Hudební toulky uzavírá písnička, kterou proslavila televizní Manéž Bolka Polívky a která taky byla její znělkou: Šaškové počmáraní. Písnička, kterou znají mnozí. Méně známé už je, že jejími autory jsou Petr Hapka a Michal Horáček. A kolik lidí ze sta ví, že hudební doprovod nahrál Nový orchestr Jaroslava Ježka řízený Zoltánem Liškou?
Možná jste tu píseň slyšeli už padesátkrát nebo stokrát. Zkrátka tolikrát, že ji sice slyšíte, ale už neposloucháte. Prosím, poslechněte si ji nyní pozorně. A předtím si ještě jednou vzpomeňte na Potulné kejklíře Zagorové, Hložka a Kotvalda. Třeba zjistíte, že Šaškové počmáraní jsou mnohem lepší písnička, než jste si dosud mysleli.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
