Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Navozovat prázdninovou atmosféru na konci srpna, to je nošení dříví do lesa. Přesto si na úvod poslechněte písničku, která milou prázdninovou pohodu navodit dokáže: Všichni se sejdeme v létě. Text o zrajících třešních a o tátovi s mámou, kteří nemusejí vstávat v šest ráno, napsal pro Boba Frídla Oskar Man na melodii (londýnské) ghansko-karibské skupiny Osibisa. Původní skladba Woyaya není zdaleka tak bezstarostná: vypráví o cestě do nebe.
V databázi Supraphonu je jako její autor uveden flétnista skupiny Osibisa Abdul Loughty Lasisi Amao. Pokud se však podíváme na etiketu alba Woyaya (správně by mělo být psáno Wɔyaya, tedy s otevřeným o) z roku 1971, z nějž stejnojmenná píseň pochází, zjistíme, že se Amao o autorství dělí s dalšími muzikanty. Jsou to saxofonista a flétnista Teddy Osei, bubeník Sol Amarfio, trumpetista Mac Tontoh, basista Roger Bedeau, kytarista Wendell (Dell) Richardson a klávesista Robert Bailey.
V roce 1973 nazpíval písničku také Art Garfunkel a zařadil ji na své první sólové album Angel Clare. Frídlova česká „prázdninová“ verze vznikla v roce 1975.
Nezapomínejme, že letní prázdniny jsou záležitostí výhradně dětskou. Dospělí si mohou vzít nanejvýš dovolenou. Jenom žákům běží mezi koncem jednoho a začátkem druhého školního roku ryzí prázdninový čas. Proto se po týdnu ještě jednou vracím k někdejšímu oblíbenému televiznímu pořadu Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, k Hodině zpěvu. Oba autoři společně s dětským sborem Sedmihlásek vám zazpívají o jedné (jak se mi zdá, stále vzácnější) z možných podob prázdnin. Prázdninám u babičky nejspíš porozumí nejlépe ti, kteří je zažili na vlastní kůži.
Francouzský písničkář Gérard Lenorman nazpíval v roce 1976 písničku Michela Jacquesa Cywiea a Didiera Barbeliviena Michéle. Je to vzpomínka na první lásku, na stuhy ve vlasech, první políbení… Kdeže loňské sněhy jsou! Michéle se vdala a žije s manželem v Paříži.
Melodii této písně použila textařka Jiřina Fikejzová a napsala na ni česká slova pro Hanu Hegerovou. Originálu se Fikejzová držela jen potud, že i v její verzi se jedná o milostnou písničku. Hegerová čte z dopisu malíře, snad svého milence, snad pouhého svůdce, který ji zve k sobě na prázdniny. Věří, že za ním přijede. A ona? To se můžeme jen domýšlet.
Hegerová tuto skladbu původně natočila v roce 1984 s orchestrem Karla Vlacha. Později se k ní vrátila a nově ji nazpívala i na své poslední řadové album Kolo mlýnské v srdci mém (2010). Pro Hudební toulky jsem vybral starší verzi.
Závěrem snad ještě drobné podotknutí. Hana Hegerová měla v repertoáru mnoho krásných francouzských melodií. Právě z nich se skládá album Merci!, které vyšlo v říjnu 2021 ke zpěvaččiným (bohužel nedožitým) devadesátinám. Čas na prázdniny na této desce najdete rovněž.
Podobný osud, který stihl písničku Kanikuly (tedy Dovolená, případně Prázdniny), potkal (a potká) též mnoho jejích „kolegyň“. Byl to hit – svého času se denně hrála v rádiích a bylo téměř nemožné se jí vyhnout. Jenže potom se objevil nějaký nový hit, stejně chytlavý, jenže neopotřebovaný, neoposlouchaný. Na Kanikuly se postupně zapomnělo. A vlastně to není žádná velká škoda…
Zdánlivě ruskou písničku nahrála v roce 2007 německá skupina Code Red. Populární proto byla především ve střední Evropě. Ruské kořeny má z celé (mimochodem: docela brzy zaniklé) skupiny pouze zpěvačka Maria Baimlerová.
Poslední hudební tečku za prázdninami udělá orchestrální skladba. Komedie Louise de Funèse jsou oblíbené z mnoha důvodů. Bláznivé scénáře často obsahují scény připomínající éru němých grotesek. Taky dialogy jsou v těchto filmech plné humoru. Zásadní je pochopitelně Funèsovo herectví. U nás přispívá k oblibě také dabing Františka Filipovského (který však originálnímu znění vůbec neodpovídá – samozřejmě co do formy, nikoliv obsahem).
Neodmyslitelnou částí Funèsových filmů je hudba. Vzpomeňme třeba jen na slavnou pochodovou melodii z četnické série… Pod ní, stejně jako pod dalšími skladbami, které podkreslují příběhy horkokrevného četníka ze Saint Tropez, je podepsaný skladatel a dirigent Raymond Lefèvre. Ten se svým orchestrem nahrál rovněž hudbu k další Funèsově komedii: k Senzačním prázdninám (1967).
Ústřední melodie z tohoto filmu si posluchače snadno podmaní. Je plná radosti a jásavých tónů. Při jejím poslechu je těžké se nenakazit. Ostatně, proč se tomu bránit? Radosti je nám zapotřebí. Nejen o prázdninách.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
